Co se takhle občas poradit?

Byl jsem spolu s několika kolegy poslanci a senátory na snídani s americkým ministrem obrany Robertem Gatesem. Zeptal jsem se ho, zda je pravda, že USA uvažují o přítomnosti ruských vojáků na předpokládané radarové stanici v Brdech. Pan ministr mi odpověděl, že takový návrh skutečně při jednání v Moskvě zazněl, ale konečné rozhodnutí o přítomnosti Rusů závisí na české vládě. Dodal také, že si uvědomuje, jak je to pro nás pro Čechy citlivá otázka.
Sakra citlivá otázka. Jen nevím, zda si delikátnost návrhu, který americká delegace předložila prezidentu Putinovi, uvědomil už v Moskvě, nebo až při návštěvě Prahy. Nejspíš až při pražských jednáních. Kdyby totiž washingtonská administrativa nápad pustit na svou radarovou stanici v Česku ruské vojáky předem v Praze konzultovala, určitě by ji upozornil americký velvyslanec pan Richard W. Graber, že takovým nápadem vzbudí v Česku všeobecné ježení chlupů.
Možná že washingtonští politici chápou, jaké reminiscence u nás představa ruských vojenských ušanek vzbuzuje. Měli by však pochopit i to, že vzpomínka na okupaci Československa v roce 1968 není to jediné, co činí vstup ruské vojenské boty na naše území nepřijatelným. Není důležité, že dnešní ruští vojáci jsou synové a vnuci někdejších okupantů, mnohem relevantnějším faktem k jejich odmítnutí je stále trvající ideologická rigidnost, imperiálnost a neomalenost ruské generality a armády jako celku.
Ruští vojáci v Brdech by byli příslušníci armády, která se neštítila zabít takřka sto tisíc civilů v Čečensku, armády, jejíž 201. divize v Dušanbe nastolila v Tádžikistánu protidemokratický režim a drží ho tanky u moci, armády, která v rozporu se všemi mezinárodními normami a závazky okupuje část svobodného Moldavska, armády, která mocnou vojenskou převahou ukradla území Abcházie Gruzii a navzdory protestům Tbilisi se prohání v Jižním Osetinsku, armády, v jejíchž plánech je vidina nového ovládnutí jižního Kavkazu a kontrola ropných a plynových ložisek a energovodů… Armády, jejíž generálové se neostýchají vyhrožovat Česku raketovým útokem a zničením. Byli by to vojáci státu, který nedokázal přijmout ve své zahraniční politice zásady slušného chování, své sousedy vydírá, uvaluje na ně ekonomické blokády a v době mrazů jim zavírá kohoutky plynovodů.
To, že Američané a Rusové rozhodovali o možnosti ruských vojáků na našem území bez nás, nezahladí ani silné ujišťování Roberta Gatese o prioritě rozhodnutí české vlády. Radar v Česku ano. Spojenectví s USA ano. Jednání o nás bez nás ne. To, co se stalo, svědčí o tom, že Američanům schází právě ta historická paměť, kterou máme my, bývalí sovětští satelité. Co se takhle občas poradit?