Co je vám do toho?

U příležitosti vydání senátora Čunka policii pro vážné podezření z korupce se bývalý senátor zamýšlí pro Literární noviny nad tím, co současná úprava imunity zákonodárců říká o tuzemské politické kultuře.

Co je vám do toho? Tato věta je podle slov senátora Kubery, pronesených při projednávání souhlasu Senátu s trestním stíháním senátora Jiřího Čunka, jedinou správnou odpovědí na otázku, kde měl půl milionu předtím, než je dal do banky. Sluší se připomenout, že senátor Kubera je předsedou ústavně-právního výboru, a tento jeho názor je tudíž o to pozoruhodnější. Vypovídá totiž hodně nejen o jeho právním vědomí, ale také o sebevědomí mnohých našich zákonodárců. Totéž lze říci o slovech senátora Štětiny z téže rozpravy, když prohlásil: „Zákonodárné sbory jsou elitními instituty společnosti, protože představují to nejcennější, o co se demokratická společnost opírá, totiž vůli voličů. Stejně elitním postavením v demokratickém systému disponují i jednotliví senátoři a poslanci. Každý senátor a poslanec je politickým institutem sám o sobě, institutem vytvářejícím zákony – nejzákladnější normy soužití společnosti. Proto vždy ve fungujících společnostech požívá výsad, jako je imunita, slušný plat, společenská vážnost, v některých zemích tradiční demokracie dokonce doživotní mandát, což vše bývá mnohdy ještě zdůrazněno formálními atributy, jako jsou taláry a paruky a vavřínové věnce a honosné parlamentní budovy…“ Mimochodem: toto sebevědomí spolu s malou informovaností o pravidlech panujících v Evropské unii přivodilo trestní stíhání bývalému senátorovi Alexandru Novákovi, který si uložil čtyřicet milionů korun v rakouské bance netuše, že právě tato otázka mu bude samozřejmě rakouskou policií položena. Se stíháním tohoto senátora dal Senát souhlas před třemi lety.
A ještě jeden pozoruhodný citát senátora Kubery: „Od novinářů byla námitka, že jsme s Jiřím Pospíšilem autory zákona o úplném odstranění imunity, a jak tedy můžeme hlasovat proti vydání Jiřího Čunka. Právě proto. Naším motivem pro vydání tohoto zákona bylo mimo jiné i to, abychom navždy sebrali hračku, která slouží k účelům, ke kterým sloužit nemá. Jedině úplné zrušení imunity povede k tomu, že tato hračka zmizí.“ To je tak čirá demagogie, že až srdce usedá. Nehledě na to, že onen návrh na zrušení imunity obou pánů senátorů byl jen procedurální trik, jak shodit ze stolu sněmovní návrh na zrušení alespoň takzvané doživotní imunity, a samozřejmě nebyl myšlen od těchto dvou zásadních zastánců imunity nikdy jinak, než jako podařená finta. Žel, většina senátorů ji loni na podzim podpořila a zmařila tak na dlouhá léta alespoň omezení tohoto nemravného institutu, který zákonodárci převzali po svých předchůdcích z dob reálného socialismu.
Je zajímavé číst stenografický záznam debaty o souhlasu se stíháním senátora Čunka a je zajímavé i konečné hlasování. Ještě se však zastavme u návrhu senátora Kubery na tajné hlasování: „Vzhledem k prognóze dalšího vývoje navrhuji, abychom využili paragrafu 71, odstavce 2, který umožňuje Senátu hlasovat tajně. Proč to navrhuji? Protože jedině to umožní každému senátorovi, aby hlasoval podle Ústavy, to znamená podle vědomí a svědomí, a ne podle toho, co bude zítra v novinách. Ne všichni jsou schopni to zdůvodňovat.“ Tento návrh – Senátu ke cti – naprostou většinou neprošel. Mnozí se od něj distancovali již před samotným hlasováním o něm, například skvělá senátorka Soňa Paukrtová, která se pouze dopustila nepřesnosti, když říkala, že se tajně ještě o této věci nikdy nehlasovalo. Hlasování o Vladimíru Železném totiž probíhalo v Rytířském sálu, bylo to po povodních 2002 a jednací sál byl vytopen. V Rytířském sálu není hlasovací zařízení, takže se hlasovalo pouhým zdvižením ruky, a není tedy evidováno, kdo jak tehdy hlasoval. Konečné hlasování o souhlasu s trestním stíháním senátora Čunka prošlo o dva hlasy. Pozoruhodné je, že tentokrát – na rozdíl od obecného úzu – patnáct senátorů ODS hlasovalo pro vydání. Byli to jednak – až na Nádvorníka, Svobodu, Šebka, Töpfera a Vondru – noví senátoři, což je pozitivní, ale i řada dalších, včetně předsedy Senátu Sobotky. Sociální demokraté byli v souladu se svým názorem na imunitu všichni pro, z lidovců byli pro Barták, Jílek, Kalbáč, Pithart, z Klubu otevřené demokracie byli proti vydání Štětina, ale také překvapivě Horník a Schwarzenberg, z klubu SNK byla proti Janáčková, u které to vzhledem k jejímu nedávnému vlastnímu využití imunity nepřekvapuje, ale také Seitlová, což je vzhledem k její nové funkci zástupkyně ombudsmana přinejmenším zvláštní.
Málokterý senátor či poslanec by nahlas řekl, že současnou naši úpravu imunity nepovažuje za překonanou. Je totiž zřejmé, že lze Českou republiku řadit k zemím s největším rozsahem ochrany zákonodárců: indemnita (nemožnost spáchat trestný čin) slovem či hlasováním, trestní imunita či přesněji trestní exempce, kdy je ke klasickému trestnímu stíhání třeba souhlasu příslušné parlamentní komory, a přestupková imunita, jež umožňuje dovolat se namísto jinak příslušných přestupkových orgánů řízení před mandátovým a imunitním výborem té které komory. Nejnehoráznější je fakt, že nevydání poslance či senátora k trestnímu stíhání má trvalé účinky, to znamená platí i pro dobu, kdy již nemá mandát. Nejde přitom ani tak o to, že by případů jejího zneužívání bylo příliš mnoho, nýbrž spíše o symbolickou hodnotu institutu imunity, který zakládá právní nerovnost mezi občany.
Svůj skutečný postoj k imunitě však titíž zákonodárci prokazují na rozdíl od onoho proklamovaného vlastním hlasováním v jednotlivých případech, jako byl tento Čunkův. To, že řada zákonodárců chce svým hlasováním znemožnit orgánům činným v trestním řízení uplatnit pro kolegy stejné právo s ostatními občany, je na pováženou.
Pozoruhodné však je – vzhledem k volebním úspěchům jednotlivých notorických obhájců této výsady v Senátu a ODS ve Sněmovně – že to občanům zase tak moc nevadí, stejně tak jako jim nevadí totální indemnita (absolutní imunita) prezidenta republiky, který není vůbec trestně zodpovědný jako monarcha (ani za případnou vraždu) a lze jej pouze odvolat z funkce souhlasem obou komor Parlamentu či nálezem Ústavního soudu na návrh Senátu.
Považuji to za tristně signifikantní pro úroveň demokratického cítění naší společnosti. Ostatně, co je nám do toho, co dělají držitelé moci, že?

Foto popis| Doživotní imunita je nemravný institut, který zákonodárci převzali po svých předchůdcích z dob reálného socialismu.
Foto autor| Foto www.senat.cz

O autorovi| ZDENĚK BÁRTA, Autor je evangelický duchovní. V letech 2000 až 2006 byl senátorem za okrsek Litoměřice.