JAROMÍR ŠTĚTINA POSLANEC EP ZVOLENÝ ZA TOP 09 S PODPOROU STAROSTŮ
Redakční rada časopisu Senát, který vydává Kancelář Senátu Parlamentu ČR, zakázala uveřejnit článek, který již redakce časopisu přijala od senátora Jaromíra Štětiny.
Redakční rada vedená předsedou Senátu Přemyslem Sobotkou posoudila článek jako „nevhodný “.
Ve zmíněném článku senátor Štětina popisuje svoji návštěvu Gruzie a setkání s nejvyššími státními představiteli Gruzínské republiky.
„Stále považuji Senát za účinnou pojistku demokracie v naší zemi. Proto mne rozhodnutí redakční rady překvapilo a zarmoutilo. Rozhodl jsem se odmítnutý článek nabídnout médiím, které svobodu slova neporušují,“ říká senátor Jaromír Štětina.
„Zejména po tom, kdy byla v Moskvě zavražděna paní Anna Politkovskaja, která byla mým přítelem a novinářským kolegou a velkou znalkyní Kavkazu, si uvědomuji, žeRusku můžeme pomoci tím, že o něm budeme říkat pravdu,“ dodává senátor Jaromír Štětina.
Text článku odmítnutého redakční radou senátního časopisu se nachází v příloze. Autor dává svolení k publikování celého článku i jeho částí.
Pavla Hájková
tisková mluvčí senátora Jaromíra Štětiny
tel. 776742420
V Praze dne 12. 10. 2006
Příloha: článek senátora Jaromíra Štětiny odmítnutý redakční radou časopisu Senát
Gruzie potřebuje podporu
- října 2006, autor: Jaromír Štětina
Prudký vzrůst napětí v rusko-gruzínských vztazích mne vedl k tomu, že jsem využil pozvání předsedy zahraničního výboru gruzínského parlamentu pana Kote Gabašviliho a navštívil Gruzii.
Návštěva se uskutečnila ve dnech 14.-18.července. Se situací mne seznámil i předseda výboru pro obranu a bezpečnost pan Givi Targamadze. Na totéž téma jsem hovořil s předsedkyní gruzínského parlamentu paní Nino Burdžanadze a prezidentem Gruzínské republiky panem Michailem Saakašvilim. Všichni mne upozornili na vzrůstající hospodářský, politický a vojenský nátlak na Gruzii poté, co v roce 2004 proběhl v zemi převrat známý pod jménem Růžová revoluce.
V den mého odjezdu do Prahy zasedal gruzínský parlament a jednomyslně přijal usnesení, v němž se požaduje, aby v separatistických částech Gruzie, v Jižní Osetii a Abcházii byly ruské „mírotvorné síly“ nahrazeny mezinárodní kontrolou. Na politické scéně se poprvé objevila veřejně slova „anexe gruzínského území“.
Situaci v obou separatistických regionech znám z autopsie velmi podrobně, Abcházii i Jižní Osetii jsem v posledních patnácti letech pravidelně navštěvoval a vidím zřetelně, jak je i zde historie podrobována cílenému tlaku zpravodajských služeb a dezinformačních kampaní.
Byl jsem jako novinář v blízkosti někdejšího separatistického prezidenta Abcházie Ardzimby, když jeho jednotky bojovaly za „samostatnost“ proti gruzínské armádě. Každodenně jsem byl svědkem toho, jak byl obklopen ruskými důstojníky, sledoval jsem kolony ruských armádních náklaďáků vezoucích od ruského Adleru separatistům zbraně a munici. Gruzínská armáda, špatně vyzbrojené a nevycvičená tehdy začátkem devadesátých let válku prohrála. Několik set tisíc Gruzínů muselo opustit své domovy a mnoho z nich ještě žije po táborech a nouzových ubytovnách. Lázeňská střediska a domy v Suchumi skoupili bohatí „noví Rusové“. Kreml Abcházii anektoval vojenskou silou a dosáhl nakonec toho, že mezinárodní společenství potichu schválilo neúnosný stav, kdy jsou za mírotvorné síly považovány vojenské složky jednoho z účastníků konfliktu.
V Jižní Osetii, která je ústavní částí Gruzínské republiky, se prohánějí kolony ruských vojenských vozidel. Platí tam rubly a nikoliv lary. Tisíce obyvatel horské enklávy obdržely pasy občanů Ruské federace , což podle starého imperiálního schématu dává možnost Kremlu prohlašovat, že chrání občany svého státu. Obyvatelé Osetie na vstup do Ruska nepotřebují na rozdíl od ostatních obyvatel Gruzie viza…
Slovník mladého vzdělaného týmu Saakašviliho je svou nekompromisností a principiálností pro Moskvu silným dráždidlem. Transportní a hospodářská blokáda, dosahuje svou bezprecedentností až karikaturních forem: Rusko odmítlo kupovat v Gruzii i slavnou gruzínskou minerálku Boržomi. Jindy naopak dopadají ruské sankce tvrdě na obyvatelstvo země, jako když byla přerušena v době největších mrazů do Gruzie dodávka plynu.
Navštívil jsem během své návštěvy cvičení gruzínské armády na západě země. Dokonale vyzbrojená profesionální armáda Gruzie už není armádou, která byla kdysi poražena v Abcházii. Dvanáct tisíc mužů, kteří mají k dispozici nejmodernějším techniku včetně stíhacího letectva a raketových systémů a nejmodernějších tanků, se stává reálným odstrašujícím prvkem proti ruským vojenským hrozbám. „Nechceme nikoho napadat,“ řekl na manévrech Saakašvili, „ale když někdo napadne nás, vzpříčíme se mu jako kost v hrdle.“
Averze Moskvy ke snahám úplně zrušit ruské vojenské základny, vstoupit do NATO a přiblížit se Západu, sílí. Opakují se pokusy o vnitřní rozvrat a řízenou zpravodajskou činnost zaměřenou na destabilizaci prozápadního režimu. Poté, co byl otevřen z Kaspiku směrem k Evropě ropovod Baku-Tbilisi-Džejchan, který nevede přes ruské území, se dá předpokládat, že ruský tlak na Gruzii nabude nebezpečných a nekontrolovatelných rozměrů.
Koncem září se spor opět vyostřil. Gruzínské orgány zatkly čtyři ruské důstojníky a obvinily je ze špionáže ve prospěch Ruské federace. Vzápětí na to, 1.října, ruský prezident Vladimír Putin osočil Gruzii, že provádí státní terorismus a prohlásil: „Je jasné, že se snaží Rusko vyprovokovat. Je to znak dědictví politiky Lavrentije Pavloviče Beriji jak ve vnitřní, tak v zahraniční politice země.“
Prohlášení Vladimíra Putina je bezprecedentně urážlivé nejen vůči současnému gruzínskému vedení prezidenta Saakašviliho, ale k celému gruzínskému národu. Ke svému příměru si ruský prezident vybral Beriju zjevně proto, že byl rodákem z Gruzie, stejně jako Stalin, řídil sovětskou tajnou policii NKVD, která vyhladila několik miliónů sovětských občanů. Možná, že ruský prezident zapomněl, že to bylo šedesát tisíc Gruzínů, které NKVD v těch dobách připravila o život.
Tlak Ruska nastolit ve Tbilisi promoskevský režim bude pokračovat. Může skončit i vítězně, pokud se zjevným neoimperiálním zájmům nepostaví mezinárodní společenství a neuvědomí si, jakou roli v konfliktu hraje kaspická ropa. Trefně mi to řekl Kote Gabašvili: „Jestliže Evropa Gruzii nepodpoří, může se stát, že jednoho dne bude mít ve svých obývacích pokojích o poznání chladněji.“
Jaromír Štětina