Když jsem v červenci připravoval článek »Sjezd a boj o voliče« (Haló noviny, 27.7.), ani jsem netušil, jak blízko se budu dotýkat pravdivé podstaty řízení vnitrostranické práce v KSČM. Kladný ohlas nezastínil ani ojedinělý názor čtenáře z Mostu, který mne na stránkách Haló novin obvinil z nějakého nálepkování. Vývoj posledních týdnů v přípravě na sjezd a nedávno proběhlé 16. zasedání ÚV KSČM však ukazuje, že situace je vážnější, než se na první pohled zdá, a než se i prezentuje. Je zřejmé, že pokud opravdu ihned v období přípravy sjezdu nepřistoupíme k promyšlenému stanovení projednávaných priorit, k srozumitelnému zpracování sjezdových materiálů, a pokud zakonzervujeme už přežité metody práce, včetně potlačení snah v systému vytváření efektivních struktur a jasného stranického řízení, pak si připravujeme už nyní nejen budoucí potíže, ale možná dokonce i politickou porážku.
Ve zpravodajství z 16. zasedání ÚV KSČM (Haló noviny, 8.10.) zaznělo, že v bodě projednávání »návrhu tezí změn ve výstavbě organizační struktury a způsobu tvorby orgánů ve stávajícím modelu řízení« vystoupily na tři desítky diskutujících, aby po »zdlouhavém a místy nepřehledném hlasování většinu navrhovaných změn nepřijalo«. Už ale nezaznělo, že byli i takoví členové pléna ÚV, kteří při hlasování ani nevěděli, oč se zrovna hlasuje, což ve mně vyvolává smutnou paralelu s mnohým hlasováním v Poslanecké sněmovně. Je tedy zcela namístě se ptát, zda za tohle může nepozornost těchto členů pléna ÚV, nebo zda za to může způsob řízení projednávaného bodu. Je zcela také oprávněné se ptát, jaká byla efektivnost práce vnitrostranické komise, která uvedený materiál připravovala dokonce celé tři roky, a další pracovní skupiny, která na něm pracovala od letošního jara. O to závažnější je skutečnost, že blížící se sjezd by měl jako jednu z hlavních priorit řešit právě efektivní model řízení v KSČM. Je překvapující také skutečnost, že tak závažné téma nebylo předmětem nějakého celostátního semináře (jak tomu bylo např. při přípravě dokumentu »Socialismus pro 21. století«), který by blíže objasnil způsoby navrhovaného řešení a kde by se vyslechly i kritické názory. Zde by se měly naše nejvyšší stranické orgány také zamyslet nad tím, zda nedošlo k podcenění tak závažného tématu, a také nad tím, zda takový seminář co nejdříve ještě nezorganizovat. Čas je ale neúprosný, a pokud se zbývající období do sjezdu KSČM promrhá planým řečněním, tak my komunisté si sami vytvoříme předpoklady pro možnou budoucí politickou porážku a nebudeme k tomu potřebovat ani pány Mejstříka či Štětinu.
Ve světle těchto popsaných faktů se nemohu zbavit dojmu, že za vším je nutné vidět především to, jak kvalitní a fundovaní členové ÚV se na tomto stavu věcí podílejí. Už ve svém předešlém zmiňovaném článku jsem psal o důležitosti rozhodování delegátů všech okresních konferencí v tom, jaké delegáty zvolit do vrcholných orgánů, a myslím, že aktuálnost a vážnost těchto názorů roste nebývalou měrou. Je smutné, že stranická základna není zpětně informována o tom, jak který jejich delegát v plénu ÚV pracuje, jak aktivně vystupuje a promyšleně prosazuje názory členské základny, z níž na okresní konferenci před dvěma lety vzešel. Vždyť jsou také i takoví členové pléna ÚV, kteří za uvedenou dobu nevystoupili ani jednou a není nikde vyloučeno, že tihle členové budou do pléna ÚV znovu zvoleni. Opět vzniká otázka – je tento stav normální?
Z tohoto pohledu je tedy nutné brát vystoupení předsedy Vojtěcha Filipa na 16. zasedání ÚV nesmírně vážně, a pokud hovoří o omlazování, pokud hovoří o efektivnosti stranických struktur, tak má plnou pravdu. To nezmění ani jakákoliv konzervace stávajícího stavu, která spíše přivodí v budoucnosti ještě mnohem složitější období pro radikální řešení. Znovu chci zdůraznit, že pokud nejbližší sjezd KSČM neosloví širokou občanskou veřejnost, tak tato skutečnost se odrazí i v budoucím volebním výsledku a jakákoliv konzervace stavu či bránění se potřebným efektivním změnám k tomuto volebnímu výsledku přispěje rozhodným dílem. Tohle my, komunisté, opravdu chceme?