Vážení čtenáři, děkuji vám za ohlasy k článku Zabíjeli ve válce. Vzpomněl jsem si na svého dobrého přítele pilota Polyho Stevense, Belgičana žijícího v Keni. Jednou večer, než na nairobském letišťátku Wilson nastartoval svůj hornoplošník, mi řekl: „Buď šťastný, že s tebou většina nesouhlasí. Až s tebou bude většina souhlasit, znamená to, že se bereš za myšlenku, která nestojí za to.“
Životní příběh bratří Mašínů nás díkybohu začíná vzrušovat, zajímat, odpuzovat, ponižuje nás, povznáší nás, hněvá, uráží a naplňuje obdivem. Myslím, že ještě dlouho bude předmětem sporů, argumentů a zřejmě i vášní, protože je to příběh, který je lidsky silný, ať už považujeme bratry Mašíny za vrahy, či za hrdiny. Většina z vás, vážení čtenáři, nepřijala můj argument, že bratři Mašínové zabíjeli ve válce, aby nebyli zabiti. Znamená to, že většina z vašich reakcí nemůže z různých důvodů označit tehdejší komunistické ničení lidí za válku, kterou komunisté vyhlásili svému vlastnímu národu. Přemýšlím, co by tomu Poly Stevens, který dobře znal podstatu násilí, řekl. Asi by přivřel oči a poznamenal: „Třeba mají pravdu. Ale připusť to teprve, až si budeš myslet totéž co oni.“ S přátelskou úctou
Jaromír Štětina |