Běh za smutek, nebo za veselí?

Herečka Bára Štěpánová a dva evangeličtí duchovní, Luboš Rychvalský a Petr Payne, vyhlásili v Praze dne 1. máje 1989 „běh třídou Politických vězňů za propuštění politických vězňů“. Běhalo se každý den.
Denně se běhu Společnost za veselejší současnost, kterou tehdy ti tři založili, až do 17. listopadu 1989 účastnily desítky mladých lidí. Běhalo se shora, od nápisu se slovy Julia Fučíka „Lidé bděte!“ na desce na Pečkově paláci, dolů k hlavní poště, odkud se vězňům posílaly koresponďáky. Svíčky nebyly, s těmi se běhat nedá.
Pomocí samizdatu a zahraničních rozhlasových stanic informovala společnost nejen o své činnosti, ale i o soudních řízeních a postupném propouštění tehdejších vězňů svědomí. Dnes běžíme my za vás, zítra poběžíte vy za nás – to bylo heslo běhu. Nenaplnilo se naštěstí, jen jednou v září zadržela StB a VB několik běžců. Muži „zákona“ proti nim jako obvykle nezákonně použili násilí, jednoho i vážně zranili.
Společnost za veselejší současnost také už v květnu 1989 nabídla prostřednictvím maďarského velvyslance v Praze maďarské vládě, že pomůže při tehdejším odstraňování zabezpečovacího zařízení na maďarskorakouské hranici. Lidé ze společnosti chtěli hlavně vědět, kdy mají přijet a jaké si mají s sebou vzít nářadí. Dnes budeme stříhat my u vás, zítra budete stříhat vy u nás!, psalo se v nabídce.
Věděli, že jejich legrácky by jim StB netolerovala, kdyby se náš svět výrazně neměnil – a stříhání drátů na maďarských hranicích s Rakouskem bylo jednou z těchto změn. Bylo slušné něco nabídnout Maďarům za to, co udělali, aby celá východní Evropa mohla být nezadrátovaná, a tím veselejší a svobodnější. Nějak jsme tenkrát ani nemysleli na to, zda Maďaři, kteří rozhodli o stříhání drátů, byli komunisté. Byli. Vůbec se tehdy o žádném komunismu nemluvilo. O 16 let později o něm ale mluví dnešní studenti Univerzity Karlovy, kteří včera od 17. hodiny uspořádali na třídě Politických vězňů svíčkový řetěz mezi Pečkovým palácem a budovou KSČM, dnešním sídlem této strany. Symbolické rovnítko mezi mučírnou gestapa a KSČM jim nestačí. Kdo relativizuje zločiny komunistického režimu, má blíže k zločinné organizaci typu gestapa než k demokratické politické straně, píšou studenti na adresu váhajících a ideologicky bloudících.
Jejich výzvu propagoval rozesláním po mailu i senátor Jaromír Štětina. Zřejmě litoval, že se před 16 lety běhu za propuštění politických vězňů nezúčastnil. Možná nemohl, třeba zrovna pěstoval družbu s Komsomolem někde na Jeniseji.
Zločiny fašismu a stalinismu jsou nesouměřitelné. V Československu, kde v odboji, ve válce a jako oběti nacistů zahynulo – oběti mezi zdejšími Němci nepočítaje – na 360 tisíc obyvatel, a to nejen židovských a romských, je to zřejmé. Studenti hrozí – kdo tvrdí opak než my, sám se podobá gestapákům. Budou nás chtít také trestat?
Tak vznikají nové totalitární postoje. Společnost ohrožují. Čelit bychom jim měli legráckami, které jsou nám, v českých zemích, blízké. Totalitáři nemají totiž nikdy smysl pro humor. Jsou takoví napjatí, smrtelně vážní a smutní, všimli jste si toho?