Europoslanec Jaromír Štětina vystoupil s projevem za frakci Evropské lidové strany na plénu Evropského parlamentu ve Štrasburku dne 26. října 2016:
V říjnu 2001 začala americká letadla bombardovat Afghánistán. Ještě tentýž rok vstoupily do země pozemní americké jednotky. V roce 2002 nastal náhlý zvrat v demografii Afghánistánu. Během několika měsíců se domů vrátilo přibližně 5 milionů lidí, kteří utekli před sovětskou okupací a následnou válkou mudžahídů s Tálibánem. Vraceli se především z Íránu a z Pákistánu. Návrat uprchlíků byl spontánní, nikdo jim návrat neorganizoval, ani nenařizoval. Pět milionů lidí pochopilo, že americká intervence ukončila pětadvacet let dlouhou sérii zničujících válek.
Poté, co v roce 2013 začaly odcházet z Afghánistánu zahraniční jednotky, se opět proud uprchlíků obrátil. Lidé začali Afghánistán opouštět. Afghánci se tak stali po Syřanech nejsilnější uprchlickou skupinou usilující o vstup do EU a o azyl v EU.
Rád bych vás, dámy a pánové, upozornil na jednu zásadní skutečnost, se kterou by se měla EU vypořádat. V době americké přítomnosti a přítomnosti mezinárodních jednotek ISAF spolupracovalo několik desítek tisíc afghánských občanů s těmito ozbrojenými jednotkami. Kvůli stahování mezinárodních sil tito lidé bývají propouštěni a ztrácejí práci. Oni i jejich rodiny jsou často Tálibánem označováni za „zrádce víry a národa“ a jejich životy jsou přímo ohroženy. Tito lidé, dámy a pánové, byli našimi přímými spojenci v ozbrojeném boji proti islamistům a nemůžeme je nechat svému osudu. Tvoří zásadní část afghánské uprchlické vlny.
Nesmíme umožnit v Afghánistánu bezpečnostní vakuum. Pokud ho umožníme, nic už mladé lidi neodradí od nebezpečné cesty do Evropy. Evropa společně s mezinárodním společenstvím nesmí polevit v podpoře afghánských národních obranných a bezpečnostních složek. Nevyhnutelná je další přítomnost NATO, amerických vojáků i ozbrojená přítomnost EU, např. pomocí policejní mise v Afghánistánu.