Kundera, Nohavica a ti druzí . . .
Kdy už konečně přestaneme zveřejňovat bombastické fotografie Čechů na prvních stránkách novin, těch co pochybili, báli se, donášeli a nedokázali se postavit.
Kdy už konečně podobnou reklamou začneme jmenovitě představovat ty Čechy, kteří občany lámali, vyhrožovali, soudili a trestali?
Kdy už konečně oni uvidí své fotografie se jmény na předních stránkách českých novin?
Kdy už my sami mezi sebou přestaneme poukazovat na Čechy, kteří nebyli stateční, nevydrželi nátlak a začneme zajímat o ty, kteří zlo způsobovali a byli za ně placeni?
Kdy už konečně začneme zveřejňovat skutečné viníky a ne jejich o b ě t i ?
Kdy už přestaneme zaujímat postoje a postavíme se čelem a ukážeme veřejnosti skutečné viníky, kteří lidem ubližovali?
Kdy čeští redaktoři zveřejňováním fotografií zverbovaných přestanou zakrývat skutečné viníky?
Kdy už lidé od novin a dalších médií se dokáží postavit na stranu o b ě t í a budou veřejně poukazovat na skutečné státem placené producenty zla?
Kdy už my Češi se budeme dívat v novinách do tváří těch Čechů co zlo iniciovali?
Mnozí z nás byli slabochy, ale nikdy by nebyli, kdyby jiní Češi za peníze jim nevyhrožovali, nelámali je a nenaháněli strach.
K.Mrzílek
k.deu@seznam.cz
Vážený pane Mrzílku,
naprosto s Vámi souhlasím. Třeba ta vášnivá (a neetická) diskuse o Kunderovi napomůže tomu,abychom poznali ty pravé profesionální estébáky. Třeba se jimi ÚSTR také začne zabývat. Třeba celá tato diskuse napoví, že historik i novinář prověřuje informace ze všech stran. Jeden z pracovníků ÚSTR včera v ČT na otázku redaktora, proč asi Kundera udával, odpověděl: Nevím,my nezkoumáme jeho život. Vždyť přeci právě život je to, co vytváří osobnost a vede člověka od narození ke smrti. Posuzovat člověka z jednoho esenbáckého papíru nelze. Vážím si Respektu i Ústavu, jehož zřízení dalo takovou práci, ale v tomto případě a v tomto stádiu nebylo ani profesionální, ani mravné tento příběh zveřejnit. Mrzí mne, že to byly právě tyto týmy, které se shodily a daly svým odpůrcům do ruky klacek na sebe samé.
Srdečně zdravím
Jaromír Štětina