Odpověď senátora Štětiny Matouši Bořkovcovi z 12. listopadu 2008
Milý Matouši,
děkuji Vám za dopis a konec konců také za to, že se zajímáte o to, co se u nás dělo za komunismu. Je to s bolševikem pořád stejný boj. Už čtyřicet je zápolení s nimi jakési moje hořké hobby. K mým velkým omylům v době Pražského jara v letech 1967 a 1968 patřila představa, že se komunistická strana dá zreformovat. Nedá, protože zbavená komunistických hesel, Marxe a Lenina už není komunistickou stranou. Naše pokusy tehdy o zavedení tržního hospodářství nebo zrušení ústavního článku 4 a článku 6 (vedoucí úloha komunistické strany v Československu a v SSSR) byly donkichotské a zbytečné. Bolševik nikdy nestojí o vlastní sebereflexi a změnu k lepšímu. Co se týče Kundery o kterém se zmiňujete, nepovažuji ten jeden jediný uváděný dokument za dostatečný k obvinění z udavačství. Všechny tajné služby světa i policie vyrábí účelově falešné dokumenty k tomu, aby přinutily vyslýchané k přiznání na základě nesprávných údajů. Vzpomínám si, jak mne při mnohahodinovém výslechu v Bartolomějské ulici estébáci tvrdili, že už mají přiznání mého táty, že jim řekl, kdo vše v naší ilegální skupině pracuje. Mělo mne to přimět k poslušnosti. Samozřejmě, že lhali, otec jim neřekl nic. Dokument, který uveřejnil Respekt není Kunderou podepsán a nelze vyloučit, že mohl sloužit právě jako onen falešný dokument pro kteroukoliv vyslýchanou osobu, která měla získat dojem, že se už to či ono provalilo. Vsázet na jistotu jen na základě estébáckých dokumentů je nesystémové a historik by si to neměl dovolit. Tak tolik na vysvětlenou. Srdečně Vás zdravím
Jaromír Štětina
Dopis Matouše Bořkovce senátoru Štětinovi z 10. listopadu 2008
Vážený pane senátore,
děkuju za Vaší otevřenost, s jakou popisujete svůj život za komunistických dob. Výpověď na příklad taky o tom, jak jste chtěl rozložit KSČ zevnitř, je cenná. My, kteří jsme to nezažili, si některé věci dokážeme těžko představit a jenom takto otevřené zprávy o minulosti nám umožňují aspoň trochu pochopit význam a motivy různých tehdejších činů. Chápu Vaše rozpaky, o kterých píšete – že nechcete mluvit o svých minulých „hrdinských činech“ – ale tohle mluvení je hrozně důležité. Škoda, že to tak málo dělají ti, kteří mají máslo na hlavě – jako naposledy pravděpodobně Kundera. Vážím si toho, že jste vstoupil do politiky, protože si myslím, že je to svým způsobem oběť – služba ostatním, pokud se dělá poctivě. Držím Vám palce ve Vašem politickém působení. Myslím si, že boj proti současné KSČM je boj o výklad minulosti. Takže to rozhodně není nic zbytečného. Snad nezní můj email moc přemoudřele. Děkuju a přeju Vám hodně sil,
Matouš Bořkovec (student)