Štětina proti vydání senátora Čunka

Projev senátora Jaromíra Štětiny během dnešního jednání Senátu o vydání senátora Jiřího Čunka k trestnímu stíhání

Vážený pane předsedo, dámy a pánové,

při zasedání mandátového a imunitního výboru jsem byl jedním ze čtyř senátorů, kteří hlasovali proti návrhu, aby horní komora senátora Cunka vydala .

Budu dnes hlasovat opět proti vydání kolegy Čunka. Mám k tomu tyto důvody:

Naše politická scéna se byzantizuje. Tradiční rusko-sovětská manýra držet v trezoru tak zvaný kompromat, přichystaný kompromitující spis, papír, podpis, dopis, telefonickou nahrávku, jakoby přiletěla z východních krajů a zahnízdila se v našich politických luzích a hájích. Dehonestace politického protivníka vypuštěnou pomluvou, trestním oznámením či jeho pohrůžkou se stává takřka národním zvykem, který vyvolává stále nové krize, vášně, tiskové štvanice, uvolňuje temné mstitelské pudy a ve svém výsledku silně oslabuje demokracii, význam ústavy a zákonů.

Korupce, zneužívání moci, politikářská nadřazenost je tou nejlepší živnou půdou pro vytváření prefabrikovaných obvinění. Tam, kde státní úředníci zneužívají svých postavení, je lehké vyslovit podezření z čehokoliv. Určitě, dámy a pánové, většina z vás zná ze svých osobních politických šarvátek rány pod pás. Každodenně jsou v našem státě vyslovována nepodložená podezření, státní úředníci i soukromníci vyhrožují orgány činnými v trestním řízení, někteří vrcholní politici pak ve formulaci hrozeb dosahují vysokého stupně ekvilistibriky a jazykového mistrovství.

Příběh Jiřího Čunka by měl být poučením pro další pokusy změnit zákon týkající se imunity zákonodárců. Jsem nepřítelem nemravné imunity přestupkové, kterou ve slušných zemích nevedou. Považuji za překonaný i paragraf o tom, že poslanec či senátor nemůže být už nikdy vydán zákonu za spáchání konkrétního trestného činu, jestliže ho příslušná komora nevydá. Na úplné odstranění imunity, které se občas v iniciativách zákonodárců objeví jako předvolební vějička, však v naší slabé a sužované demokracii, dosud není čas. V situacích, kdy po moci ve státě sahají političtí bandité, či politická síla vládnoucí s podporou nedemokratické extrémistické strany, v takových situacích při slabé ochraně zákonodárných sborů existuje nebezpečí, že bude činnost parlamentu i exekutivy ochromena či alespoň omezena. Poslanci budou lítat po soudech a policejních vyšetřováních, což bude cílem jejich politických protivníků. Budou ve střehu před výslechy novinářů a pokud jsou současně členy vlády, budou vládnout mizerně, protože svůj intelektuální potenciál budou vyčerpávat v obraně. Budou dělat chyby; a chyby ministrů přinášejí celospolečenská a často nenapravitelná poškození.

Na druhé straně jsou relevantní námitky těch, kteří poukazují na to, že stejným či dokonce silnějším politickým tlakům jsou vystaveni i starostové, hejtmani a jiní státní úředníci, i občané, kteří politiky nejsou , které žádná imunita nekryje. Proto si myslím, že by mohla být dobrým řešením možnost podezíraného poslance či senátora nevydat až do vypršení mandátu se současnou zákonnou úpravou prodloužení promlčecí lhůty. Koncem mandátu, milý poslanče, milý senátore, končí tvá privilegia. Žádnou „doživotní“ imunitu. Umožnilo by to v takových případech jako je kauza Jiřího Čunka, aby politické orgány normálně pracovaly a nevyčerpávaly energii v trestněprávních půtkách. Konec konců, zeptejte se kolegy Čunka, jak se mu řídí resort či vláda, když je médii, veřejností, policií, neznámými udavači a podujatými svědky a politickou opozicí už týdny tlačen ke zdi.

V této souvislosti bych rád odpověděl všem pisatelům anonymních dopisů či poloanonymních emailů, plných obvinění z nadřazenosti, pýchy, elitářství, v nichž je kladena s jakousi omračující plebejskou urputností otázka, jak k tomu přijde „obyčejný člověk“, který žádnou imunitu nemá:

Zákonodárné sbory jsou elitními instituty společnosti, protože představují to nejcennější o co se demokratická společnost opírá, totiž vůli voličů. Stejně elitním postavením v demokratickém systému disponují i jednotliví senátoři a poslanci. Každý senátor a poslanec je politickým institutem sám o sobě, institutem vytvářejícím zákony • nejzákladnější normy soužití společnosti. Proto vždy ve fungujících společnostech požíval výsad jako je imunita, slušný plat, společenská vážnost, v některých zemích tradiční demokracie dokonce doživotní mandát, což vše bývá mnohdy ještě zdůrazněno formálními atributy jako jsou taláry, paruky, vavřínové věnce, honosné parlamentní budovy… K vybavení zákonodárce by měla přirozeně patřit hrdost na institut, který představuje i samozřejmé odmítání vulgárně-rovnostářských výpadů. Jiné postavení má zákonodárce jako člověk: dopustí li se nemravnosti, pýchy, špatnosti či dokonce trestného činu, má být posuzován přísněji než jiní občané státu. Rozhodování o vydání senátora či poslance trestnímu stíhání musí tuto zvláštní duálnost respektovat. Jako institut nemůže být zákonodárce vydán, institut není nemravný ani trestatelný, nemravný a trestatelný může být jen občan XY, nikoliv senátor či poslanec XY.

Budu hlasovat proti vydání senátora Čunka pro důvodné podezření, že celá kauza je součástí politického boje:

Senátor Čunek byl poprvé označen za možného kandidáta na předsedu politické strany v září 2006, zvolen pak byl 11.prosince 2006. Policie na základě „operativních poznatků“ začala případ Čunek zkoumat v listopadu 2006, to znamená v době, kdy prudce stoupaly šance na Čunkovo zvolení. Sám fakt , že policie zahájila řízení doslova pár hodin před volbou politika, přičemž se trestný čin měl odehrát dávno, už v roce 2002, dává kauze jistou politickou pikantnost. Je tu i druhá podivuhodná časová koincidence: proč policie žádá Senát o vydání senátora právě a zrovna tři dny před hlasováním o důvěře vládě, v níž je obviněný senátor místopředsedou? Důkazem politizace kauzy je i fakt úniku policejních materiálů popisující kauzu na veřejnost. Tisk je znal dávno před tím, než do nich mohl nahlédnout Jiří Čunek. Jsou jen dvě cesty, kde k úniku, respektive úmyslnému vydání materiálu tisku mohlo dojít : tisku je vydala buď sama policie, nebo některý ze senátorů.Konečně dehonestační šlágr posledních dnů: obrovité billboardy s nápisem: JSEM KŘESŤANSKÝ DEMOKRAT, ÚPLATKY JSEM NEUKRAD. Nejsou tyto plakáty, pocházející z žumpy politického podsvětí dalším pádným důkazem politizace kauzy?

Odhlížím od toho, že Senátu předané policejní dokumenty byly spíchnuty horkou jehlou a opírají se o výpověď tří svědků, kteří měli již dříve osobní spory s Čunkem. Odhlížím i od toho, že policejní materiál je tak děravý, že z toho žádný státní zástupce bič neuplete. Důležité je, a to veřejnost i mnozí senátoři nevědí • že totiž oni svědci neodstartovali policejní akci. Sama hlavní svědkyně to důrazně popřela. Policie se začala případem zabývat díky „operativnímu zkoumání“, což prakticky znamená v policejním slengu především využívání odposlechů či udání. Tyto dvě metody jsou stěžejními metodami získávání informace.

Pro celý případ je důležité, že ani imunitní výbor, ani veřejnost, ani novináři nevědí, kdo byl oním načasovaným udavačem, který měl zjevnou snahu zabránit Jiřímu Čunkovi, aby postoupil ve své politické kariéře. Možná, že to neví ani policie. A možná, že se jeho jméno nikdy nedozvíme. Jedno však je zde nad slunce jasnější, datum udání na senátora Čunka svědčí o snaze jej politicky znemožnit a zlikvidovat v politickém postavení. Nemůže být političtější kauzy a nezáleží na tom, zda byla udavačem zhrzená sekretářka, závistivec z vlastní strany, bývalý estébák v policejních kruzích, mstivý komunistický funkcionář, kterému Jiří Čunek jako člen Občanské komise na začátku devadesátých šlapal na paty, nebo některý jiný Zorro Mstitel.

Nezaujatost a apolitičnost policie vzala definitivně za své v letech sociálně demokratické vlády. Jen si vzpomeňte, například s jakou rychlostí reagovala policie při nechvalně slavném zásahu proti CzechTeku na Tachovsku v roce 2005 na příkaz, tehdejšího ministerského předsedy. Vzpomeňte si na onu slavnou větu Jiřího Paroubka: „Já jsem panu ministrovi vnitra řekl, aby postupoval v tomto směru co nejrázněji. Pokud si tam budou lehat dál na dálnici, mají je naložit do autobusu a poslat je na hranice a dostat je z republiky.“ Stovky nevyřešených kauz, vzájemné techtle metle státních zástupců, kteří jsou jedna ruka s policejními útvary často plnými bývalých příslušníků StB, neprofesionální výkony soudců, které musí být napravovány až ve Štrasburku, to vše volá po důkladné reformě a personální obměně. Některé kauzy nabývají při vší své tragičnosti až karikaturních rozměrů.

Například jiná severomoravská policejní ostuda – případ Vladimíra Hučína, která se táhne už druhé desetiletí. Je dokonalou ukázkou politického spolčení místních policejních orgánů, soudců a bývalých estébáků . Sotva Hučína statečný mladý přerovský soudce očistí od všech nařčení, následuje další politický útok: v době, kdy Hučín kandiduje do Senátu, nejvyšší státní zástupkyně rozhodnutí soudu znehodnotí dovoláním, což je další pokus soudně Hučína pronásledovat.. V době senátní kampaně citelná politická rána pod pás. Nikoho nevzruší, že v demokratické České republice seděl člověk několik let nevinně právě díky zpolitizované policii. Není bez zajímavosti, že nadřízeným Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality v Ostravě, který žádá senát o vydání Jiřího Čunka je právě ing.Jiří Pščolka, náměstek severomoravské správy policie, který má zásadní podíl na nezákonném uvěznění Vladimíra Hučína.

V této souvislosti si vám, vážení kolegové dovoluji předložit doklad o tom, které členy tehdejších Občanských komisí na severní Moravě nechal tajně lustrovat tehdejší kapitán Federální BIS Jan Princ. Pozoruhodné je, že mezi lustrovanými byl i Jiří Čunek. Pan Jan Princ, dnes vysoce postavený funkcionář BIS, plukovník expositury BIS v Olomouci má lví podíl na protizákonném věznění Vladimíra Hučína.

Nebo jiný ostudný případ naší justice a policie: třináct let se táhnoucí proces proti německému občanovi kurdského původu žijícímu v České republice dr. Yektovi Uzunoglu. Zahanbující nejen tím, že tu nevinný člověk seděl několik let v base, aniž by se dočkal satisfakce. Spřažení policie, státního zastupitelství a soudů je zde do nebe volající. Dovolil jsem si Vám, vážení kolegové, rozdat materiály, které tuto neuvěřitelnou kauzu ozřejmují. Stačí nahlédnout.

Kdepak, vážení přátele, do rukou takové policie senátora za volební obvod č. 77-Vsetín , nevydám.

Kauza Čunek se stala v poslanecké sněmovně trampolínou pro lidsky a politicky nenoblesní vystoupení vůdců sociální demokracie, kteří obvinění používají jako kladivo na vládní koalici a stupňují politizaci případu. Budu hlasovat proti vydání senátora Čunka navzdory tomu, že si sám otevřeně říká o vydání. To je přece přirozené, že takovou žádost musí člověk vyslovit, aby měl možnost se před soudem očistit. Budu hlasovat proti jeho vydání, abych dodržel zásadu, která platí ve všech demokratických zemích disponujících instrumentem politické imunity – jsou li okolnosti zkoumaného trestného činu zpolitizované, je imunita uplatnitelná. Hlasováním proti vydání se snažím ochránit nikoliv občana Čunka, ale institut senátor Čunek ohrožovaný byzantským zvykem veřejného zneuctění, který se tak rozbujel v době sociálnědemokratických vlád, opírajících se o protiústavní nesystémovou komunistickou stranu. Svým hlasováním budu protestovat proti obecnému nemravnému zvyku infamace politických protivníků. Vydá li Senát senátora Čunka, dá tím zelenou politickému podsvětí.

Ještě bych, vážení kolegové, upozornil před hlasováním na to, že jsme i my jako senát policií poněkud tlačeni ke zdi. Žádost o vydání Jiřího Čunka jsme obdrželi pár dní před datem promlčení údajného trestného činu, navzdory tomu, že policie měla k vyšetřování dobré dva měsíce. Máme rozhodovat o vydání svého kolegy za situace, kdy jsme se neměli možnost seznámit s celkovými výsledky vyšetřování a celá řada okolností je podezřelá a případ je nedořešen. Máme rychlým hlasováním doslova několik dní před vypršením promlčecí lhůty vytahovat kaštany z ohně za policii, která termín zaspala?

Děkuji vám, dámy a pánové, za pozornost.

Přílohy:

Materiály, na které upozorňoval senátor Śtětina ve svém projevu

KAUZA MUDr. YEKTY UZUNOGLU

(VELICE STRUČNÝ BEDEKR)

Případ německého lékaře kurdského původu, podnikatele a publicisty

MUDr. Yekty Uzunoglu je, a zřejmě i zůstane, nejotřesnějším případem bezpráví

spáchaným českou polistopadovou justicí.

Dr. Uzunoglu vystudoval v letech 1974-1979 všeobecné lékařství na Karlově

Universitě v Praze. Již během studií se seznámil s mnohými signatáři Charty 77 a

s adventisty s nimiž ilegálně tiskl a rozšiřoval mnoho „zakázaných“ publikací.

Během studií spolu s dalšími kurdskými studenty organizoval na švédském

velvyslanectví v Praze hladovku proti vydávání pražským komunistickým režimem

kurdských studentů Saddamu Hussejnovi. Při ukončení hladovky se české úřady

zavázaly, že účastníkům hladovky umožní ukončit studia na českých vysokých

školách.

Po skončení studií byl však Dr. Uzunoglu okamžitě vykázán z Československa,

pracoval ve Francii a v SRN. Mimo jiné spoluzaložil Kurdský

institut ve Francii a SRN, s organizací „Lékaři bez hranic“ zakládal polní

nemocnice v Iráku a v Íránu. Vydával překlady do Kurdštiny částí

Bible, knih Karla Čapka, vydal první gramatiku Kurdského jazyka. V SRN měl

nejen lékařskou praxi, ale začal i úspěšně podnikat.

Po Listopadové revoluci se vrátil do Československa a aktivně se zúčastnil proměn

v Československu a České republice: m.j. vybudoval úspěšný importně-exportní

podnik, publikoval články a knihy (m.j. i s dnešním presidentem ČR Václavem

Klausem). V roce 1994 se stal výhradním zástupcem podniku ŠKODA-PRAHA pro

celý Střední Východ a brzo získal první kontrakt pro ČR ve výši cca 360 mil US $.

Jeho úspěšná činnost zřejmě znepokojovala bývalé komunistické export-importní

společnosti (většinou residentury státní bezpečnosti a komunistické rozvědky).

září roku 1994, těsně před podpisem dalšího velkého kontraktu s významnou

anglickou společností BOOTS byl Dr. Uzunoglu zatčen způsobem, který nápadně

připomínal teatrální policejní akce a politické procesy z padesátých let a policejní

šikány proti signatářům Charty 77 v letech sedmdesátých. Strávil 2,5 roku ve

vyšetřovací vazbě, byl fyzicky i psychicky týrán. V kauze Uzunoglu byla Vláda ČR

několikrát interpelována v Parlamentu ČR. V průběhu vazby mu německé úřady

doručily do věznice německý pas, poté co mu SRN udělila státní občanství.

Z původních čtyř vykonstruovaných obvinění (příprava trojnásobné vraždy,

nedovolené ozbrojování, hospodářské delikty a mučení) • zůstalo pouze mučení,

přičemž celé obvinění je založeno pouze na neustále měnících se výpovědích

tureckého ilegála, člověka s více identitami, který jako příslušník Tureckých

komunistických buněk přišel do Československa přes SSSR a DDR, navíc agenta

české policie, osoby, která chodila po Praze vyzbrojena vojenským samopalem zn.

Škorpión, osoby bez prokazatelných příjmů a zaměstnání. Podle posledních

místopřísežných výpovědí svědka – agenta • poškozeného tureckého občana

Gurkana Gönena alias Göksela Otana (zapleteného m.j. i do činnosti řady

kriminálních skupin, působících a stíhaných v Západní Evropě, SRN a USA) ho

Dr. Uzunoglu nikdy nemučil • dočetl se o tom že ho prý měl mučit, v českém tisku.

Zástupci anglické společnosti BOOTS, se kterými Dr. Uzunoglu strávil celou dobu,

kdy měl podle obžaloby mučit, a kteří tedy poskytují Dr. Uzunoglovi naprosté alibi

nebyli v průběhu 13 let vyslechnuti.

Český obvodní soud pro Prahu 4 (předseda senátu Mgr. Vítězslav Rašík) si

zřejmě s celou kauzou neví rady. Nejdříve chtěl celý případ německo-kurdského

lékaře s trvalým pobytem v ČR předat turecké justici (2003) turecké justici (jakoby

česká justice nikdy neslyšela o pronásledování Kurdů v Turecku). Později, v roce

2003 soudce Rašík zastavil trestní stíhání podle Úmluvy o ochraně lidských práv a

základních svobod vzhledem k tomu, že tento proces trvá nepřiměřeně dlouho (přes

9 let) „ačkoliv se nejedná o věc, která by svou složitostí výrazně vybočovala z

obvyklého rámce projednávaných trestních věcí“ (citát ze soudního usnesení). Vyšší

soud v Praze toto rozhodnutí obvodního soudu pro Prahu 4 zrušil • od té doby

pokračuje proces proti Dr. Uzunoglu s neobvyklým množstvím elementárních chyb a formálních nedostatků, vždy v neprospěch Dr. Uzunoglu. V roce 2006 senát soudce Rašíka vynesl výrok o své podjatosti, kvůli školácké právní chybě však Městský soud v Praze výrok o podjatosti zrušil.

V dubnu 2006 uveřejnila skupina významných českých intelektuálů, mezi nimi

několik senátorů a poslanců a universitních profesorů, otevřený dopis Žalujeme,

který získal velkou publicitu v českých sdělovacích prostředcích i mezi politiky.

Dopis byl založen na analogii mezi Dreyfusovou aférou (Dreyfus zatčen 1894,

Uzunoglu • 1994; Dreyfus rehabilitován a vyznamenán 1906 • Uzunoglu ???).

Uveřejněny byly také desítky článků o Uzunoglově aféře a uskutečněna řada

intervencí u příslušných ministrů ze strany senátorů, poslanců a zástupců veřejných

organizací.

V dubnu 2006 byl Dr. Uzunoglu oceněn Nadací Charty 77 prestižní cenou MUDr

Františka Kriegla za občanskou statečnost.

V únoru 2007 situace vypadá tak, že státní zástupce nesmí(?) vzít obžalobu zpět, že

soudce Rašík není schopen vynést spravedlivý rozsudek a že bez důrazného nátlaku

EU a mezinárodních organizací na vládu ČR se občan SRN Dr. Uzunoglu v České

Republice spravedlnosti nedočká.

V době počítačů, faxů, internetu a tryskových letadel trvá již boj za spravedlnost

pro Dr. Uzunoglu v České Republice déle, než trvala Dreyfusova rehabilitace ve

Francii před sto lety, tedy v době, kdy nejrevolučnějšími komunikačními

prostředky bylo husí brko a telegramy posílané po drátě.

Kauza Dr. Uzunoglu se již dávno stala zrcadlem české justice!

František Janouch*

jménem skupiny signatářů otevřeného dopisu Žalujeme

Praha, 3.2.2006

SOUHRN (ZDALEKA NE ÚPLNÝ) NÁSILNÝCH AKCÍ PROTI

MUDr. YEKTOVI UZUNOGLU

Před zatčením

1990, prosinec – totální demolice více jak 40 nových automobilů Škoda, připravených k exportu

1990 – 1994 – opakované poškozování nákladních a osobních vozů (opakované upozorňování resortních ministrů, policejních presidentů aj. s žádostmi o ochranu majetku; tyto žádosti vždy zamítnuty)

1993 – 1994 – vykradení a poškození přestavby domu v Třemblatech (nejméně 4x!)

1994, červenec – vykradení účetnictví společnosti Meridian (patřící výlučně MUDr.Uzunoglu)

v Mahenově ul.č.9, Praha 5, při přípravě a podpisu smlouvy o výhradním zastoupení s firmou ŠKODA PRAHA

1994, červenec – Ing. Jiří Křišťan, otec Dany Kořínkové (roz. Křišťanové), připravuje vraždu MUDr.Yekty Uzunoglu (věc nebyla nikdy řádně vyšetřena)

1994, září – telefonické výhrůžky zaměstnancům fy Meridian (po podpisu smlouvy o výhradním zastoupení se ŠKODA PRAHA)

1994, září – opakovaná střelba vzduchovkou do oken společnosti MERIDIAN TLW,

Chemická 951, Praha 4

1994, 8. září – ohrožování MUDr. Y.Uzunoglu nabitou střelnou zbraní ze strany Otana Göksela v jeho kanceláři, Chemická 951, Praha 4

V průběhu vazby

1994, 14. září – proniknutí desítek policejních příslušníků do prostorů a kanceláří společnosti Meridian, domovní prohlídky bez povolení

1994, 29. září – provedení nesankciované domovní prohlídky ze strany Policie ČR ve skladových prostorech Masokombinátu Písnice v Praze 4. Policie nechala po prohlídce objekt nezajištěn

a dala tak prostor k rabování. Škoda ve výši nejméně 18 milionů Kč

1994, říjen – MUDr. Uzunoglu obviněn z přípravy trojnásobné vraždy. Obvinění později staženo

1994, říjen – Policie ČR vyměnila zámek v bytě MUDr. Uzunoglu a klíče si ponechala. Byt Policie používala až do dubna 1995, kdy klíče po protestech vrátila. V době, kdy policie používala byt vznikly účty za telefon zhruba za 230.000 Kč.

1994, listopad – obvinění z mnohamilionových podvodů (přestože veškeré obchodní soudy MUDr.Uzunoglu vyhrál, obvinění nebyla stažena ještě celý rok)

1994 – 1995 – psychický teror, zastrašování, zničení obchodních společností, opakované výslechy a nátlaky na zaměstnance mimo úřad vyšetřování policie (bez protokolů)

1994, prosinec – fingovaný nález semtexu v lese, za plotem domu MUDr. Uzunoglu

1994, září – vykradení účetnictví obchodní společnosti v Mahenově ul. 9, Praha 5

1994, září – ohrožování a zastrašování Otanem Gökselem, který nosil neprůstřelnou vestu

a samopal Skorpion, zaměstnanců a osob v okruhu MUDr.Uzunogla

1994, září – listopad – vykradení veškerého zařízení domu v Mahenově ulici

1994, září – listopad – vykradení veškerého zařízení v bytě synovce MUDr.Uzunogla, studenta Právnické fakulty UK, který byl v té době ve vazbě jako jeden ze spoluobviněných

1994, září – listopad – zneužití telefonu společnosti MERIDIAN Exp.- Imp. v Mahenově 9,

Praha 5 neznámou osobou, škoda ve výši cca 100.000,– Kč

1994, září – listopad – odcizení zdravotnických pomůcek pro invalidy v hodnotě několika

milionů Kč – Mahenova 9, Praha 5 (zakoupených MUDr.Yektou Uzunoglu v SRN, které měly být v roce 1994 opět vánočním dárkem pro invalidní děti v ČR)

1994, říjen – listopad – neoprávněné užívání kanceláří a vozů společnosti MERIDIAN TLW neznámou osobou. Škoda jen za telefony 50.000,– Kč

1994, říjen – prosinec – vyrabování továrny v obci Otice – Praha Východ (včetně nové technologie balící linky ze SRN, škoda ve výši desítek milionů korun)

1994 – 1995 – vybrání peněz z obchodních bankovních účtů, ale i bankovních účtů MUDr.Uzunoglu (veškeré bankomatové karty, platební karty a šekové knížky vrátila policie až za 6 měsíců, kdy už byly peníze z účtů vybrány. Přesná škoda dosud nevyčíslena.)

1995 – obžalován z nedovoleného ozbrojování, později staženo, Ministr spravedlnosti se za tuto obžalobu omluvil v PS ČR

1994 – 1997 – v průběhu vazby v Litoměřicích 2x pokus o vraždu (otráveným masem, rohypnolem)

1994 – 1997 – v průběhu vazby byl MUDr.Uzunoglu systematicky a opakovaně vystavován fyzickému napadání, buď přímo příslušníky policie, nebo konfidenty policie ve vazebních věznicích. Opakovaně vystavován ponižujícím, xenofobním, rasistickým útokům ze strany příslušníků policie nebo vězeňské služby

Po propuštění

1997, březen – „nařezání“ všech šroubů předních kol vozu Mercedes MUDr.Uzunoglu

1997 – podvodně převedena část masokombinátu Písnice MUDr.Uzunogla na cizí osobu, v době, kdy se nacházel ve vazbě

1998, duben – vykraden byt MUDr.Uzunoglu v Klapálkově 13, Praha 4, tento poškozen, odcizeny spisy

1998, červen – poškozeno čelní sklo vozu Citroen AX v Klapálkově 13, Praha 4.

1998, červen – rozřezány všechny pneumatiky vozu Citroen AX v Klapálkově 13, Praha 4.

1998, červen – vypálen dům v obci Třemblaty (Požár založen na šesti místech najednou. O požáru byl MUDr.Uzunoglu policií informován až 9. 7. 1998.)

1998, červenec – poškozeny všechny pneumatiky vozu Nissan Patrol v Klapálkově 13, Praha 4

1998, červenec – poškozeny dveře terénního vozu Nissan Patrol v Klapálkově 13, Praha 4

1998, březen – vykraden dům v obci Třemblaty, dveře a okna byly hrubým způsobem poškozeny

2001 – 2003 rekonstrukce vyhořelého domu v obci Třemblaty • verbální a rasistické

útoky ze strany policie, opakované krádeže, trestní stíhání proti MUDr.Uzunoglu; zastaveno

po třech letech

2003, květen – nákladní automobil zbořil dvojgaráž, pod níž stál MUDr.Uzunoglu, který byl zraněn, policie reagovala po 8 hodinách, nepřivolala záchranku. Řidič vyhrožoval později MUDr.Uzunoglovi fyzickou likvidací

2003, říjen – otráven pes MUDr.Uzunogla

2004, květen – po podání žaloby u Evropského soudu pro lidská práva. Dvakrát nalezena bomba v zahradě v Třemblatech ( jednalo se o ostrou bombu z druhé světové války)

2004 – „zmizelo“ z pozemkových knih cca 10.000 m2 lukrativních pozemků MUDr.Uzunoglu

2005, listopad – MUDr.Uzunoglu byl před hlavním líčením před soudní budovou 2x napaden kpt. L. Navrátilem. Poničen vůz MUDr.Yekty Uzunoglu. Oznámeno soudci Rašíkovi, který neučinil žádná opatření

2005 „Rozhodnutí“ Obvodního soudu pro Prahu 4 o tom, že je otcem dítěte, přestože již v roce 1985 soud v SRN rozhodl a vyloučil jeho otcovství na základě krevních zkoušek. O soudním jednání nebyl MUDr Uzunoglu vyrozuměn, nezúčastnil se ho ani on sám, ani jeho zástupci.

O tom, že soud rozhodl aby platil vysoké výživné, se MUDr.Uzunoglu dozvěděl až když byla nařízena exekuce na jeho majetek

2005 – zablokována obchodní společnost, v níž byl MUDr.Uzunoglu jednatelem, nikoliv spolumajitelem (exekuce)

2006, květen – před okny domu MUDr.Uzunoglu, obec Třemblaty, pověšen na strom provaz (oprátka) a bílý hadr

2006, červenec – Části operativního spisu, který byl podle informace ministra vnitra ČR skartovány, se objevily v igelitové tašce na vratech domu MUDr.Uzunoglu

2006, červenec – bez doručení soudního rozsudku o exekuci byl dům MUDr. Uzunoglu přepaden 4-mi vozy (policisty, justiční stráží, psovody, veterinářem, osobně šéfkou exekučního odděleni Okresního soudu pro Prahu-východ kvůli nezaplaceným telefonním účtům v době, kdy klíče od bytu měla pouze Police ČR

2006, srpen – pokus o vraždu neznámým jedem (anafylaktický šok, hospitalizace v nemocnici v Říčanech)

AUTA • POŠKOZENÍ, ODCIZENÍ

1992, červen – odcizení vozu Mercedes 260 SL
(nalezen vlastními prostředky)

1992, červenec – odcizení vozu Favorit 136

(nalezen vlastními prostředky).

1992, srpen – odcizení nákladního vozu AVIA

(nalezen vlastními prostředky).

1993 – odcizení dvou nákladních vozů AVIA

(nenalezeny)

1994 – odcizení vozu TATRA 613 (nenalezen)

1994, září – odcizení vozu BMW (nenalezen)

1998, duben – odcizení vozu Mercedes 260 SL (nalezen v roce 2003)

1999, duben – odcizení vozu Nissan Patrol, (nenalezen)