Pryč, pryč z Malé Strany

Malostranské pohledy Jaromíra Štětiny

Sundat si sako, kravatu a lakýrky. Přestat se tvářit. Přestat považovat nenormální věci za normální, jít do světa, kde se říká ano, ano, nebo ne, ne. Opustit svět opatrnictví, vyjednávání, politikaření a diplomacie. Nemít nic společného s podivným světem pomluv, podpásovek, vzájemných obviňování. Pryč z věže ze slonoviny.
Vyrazil jsem do světa Jakuba Krčína, barokních statků a borových hájemství. Najednou jsem měl pocit, že ve světě, kde kvete koniklec jarní, rojovník bahenní a vratička měsíční není místo pro hloupou nevraživost českých politických duelů. Projel jsem kolem několika rybníků a vyšlapal k Dunajovické hoře. To je to místo, kde se dá objevit pravá podstata malichernosti politických půtek. Co jsou vládní reformy tajných služeb proti hnízdištím pochopa rákosního a kormorána velkého, co jsou spory o Čunka proti zpěvu cvrčilky slavíkové a sýkořice vousaté? Co je setkání patnácti prezidentu proti jednomu výhledu na Veselsko a Ševětínsko? Může třídní nenávist našich komunistů a jejich náchylnost k násilí převážit tajemství slepce uzdraveného vodou ze studánky pod kaplí sv. Kříže?
Dunajovická hora je zázračná prostotou. Málokdo o ní ví. Málokdo ví, že víska Dunajovice tu opravila na vlastní náklady sto let starou křížovou cestu, že zabránila zasypání nádherného zatopeného lomu odpadem a z vlastního kameniva postavila ke kapli cestu. Každý rok se tu sedm týdnů po Velikonocích koná pouť. Sjel jsem borovým lesem k rybníku.
Cesta kolem Světa mi trvala dvě hodinky. Ani na vteřinu jsem nepřemýšlel o radarové stanici, o sporech s Evropskou unií a nemravných putinovských výhrůžkách. Česko není Praha, Česko není dolní ani horní sněmovna a vládní kuloáry.
Česko je líbezná a pravdivá země, která by si zasloužila klid, aby mohla vláda vládnout, soudy spravedlivě soudit. Zaslouží si, aby političtí bandité odešli. Zaslouží si seriózní televizi, noviny a rádia. Zaslouží si svoji svobodu. Zkouším si ji táhnout z třeboňských blat do Valdštejnské ulice. Abych se ne- zalkl podivnou provizorností naší mladé postpubertální demokracie.