Zákaz symbolů komunismu

Koncem července předložil senátor Martin Mejstřík spolu s kolegy Richardem Sequensem, Josefem Novotným, Janem Horníkem a Jaromírem Štětinou návrh novely trestního zákona, která má výslovně zakázat propagaci komunistického hnutí i komunistických symbolů.

 

 

Parlament České republiky

 

Senát

 

6. funkční období

 

2006-2008

 

 

 

 

 

 

Návrh

 

 

 

senátorů Martina Mejstříka, …

 

 

 

 

 

 

senátního návrhu zákona,

 

 

 

 

 

 

 

 

kterým se mění zákon č. 140/1960 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších právních předpisů

 

 

 

 

 

 

 

N á v r h

 

ZÁKON

ze dne ……… 2007,

 

kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon,

ve znění pozdějších předpisů

 

 

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

 

 

Čl. I

 

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 120/1962 Sb., zákona č. 53/1963 Sb., zákona č. 56/1965 Sb., zákona č.  81/1966 Sb.,  zákona č. 148/1969 Sb., zákona č. 45/1973 Sb., zákona č. 43/1980 Sb.,  zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění  č. 10/1989 Sb.,  zákona č. 159/1989 Sb.,  zákona č. 47/1990 Sb., zákona č. 84/1990 Sb.,  zákona č. 175/1990 Sb.,  zákona č. 457/1990 Sb.,  zákona č.  545/1990 Sb., zákona č. 490/1991 Sb., zákona č. 557/1991 Sb., nálezu Ústavního soudu České a Slovenské  Federativní  Republiky  ze  dne  4. září 1992, publikovaného v částce 93/1992 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č.  38/1994 Sb.,  nálezu  Ústavního soudu  uveřejněného pod č. 91/1994 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 103/1997 Sb.,  zákona č. 253/1997 Sb.,  zákona  č. 92/1998 Sb.,  zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona  č. 167/1998 Sb., zákona č. 96/1999 Sb.,  zákona č. 191/1999 Sb.,  zákona č. 210/1999 Sb., zákona č. 223/1999 Sb., zákona č. 238/1999 Sb., zákona  č. 305/1999 Sb., zákona č. 327/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb.,  zákona č. 101/2000 Sb.,  zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 405/2000 Sb., zákona  č. 120/2001 Sb., zákona  č. 121/2001 Sb., zákona  č. 139/2001 Sb.,  zákona  č. 144/2001 Sb.,  zákona  č. 256/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., zákona č. 3/2002 Sb., zákona č. 134/2002 Sb., zákona č. 285/2002 Sb., zákona  č. 482/2002 Sb.,  zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 276/2003 Sb.,  zákona č. 362/2003 Sb.,  zákona č. 52/2004 Sb., zákona č. 91/2004 Sb.,  zákona č.  537/2004 Sb.,  zákona č. 587/2004 Sb., zákona č. 692/2004 Sb., zákona č. 411/2005 Sb.,  zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 70/2006 Sb.,  zákona č. 115/2006 Sb.,  zákona č. 135/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb.,  zákona č. 227/2006 Sb.,  zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb.,  zákona č. 314/2006 Sb.,  zákona č. 320/2006 Sb.  a zákona č. 343/2006 Sb.,  se mění takto:

 

1. V § 260 odst. 1 se za slovo propaguje vkládají slova „komunistické, nacistické nebo jiné podobné“  a  slovo „prokazatelně“  se zrušuje.

 

1. V § 261 se za slova „v § 260“ vkládají slova „tím, že užívá, vystavuje nebo šíří symboly tohoto hnutí, jako je  zejména hákový kříž, symbol SS, šipkový kříž, srp a kladivo, pěticípá rudá hvězda nebo užívá typické projevy tohoto hnutí, jako je například nacistický pozdrav vztyčením paže (hajlování)“.

 

1. V § 261a se slova „nacistické nebo komunistické“ nahrazují slovy „komunistické, nacistické nebo jiné“ a slova „nacistů nebo komunistů“ se nahrazují slovy „komunistů  nebo nacistů“.

 

 

Čl. II

 

Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.

 

 

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

OBECNÁ ČÁST

1. Důvody navrhované úpravy ve vztahu k platnému právnímu stavu

Skutková podstata trestného činu Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka uvedená v § 260 trestního zákona  a navazující skutková podstata uvedená v § 261 trestního zákona (o trestnosti veřejného projevu sympatií k zmíněným hnutím) byly v různé podobě zakotveny v trestním zákonu č. 140/1961 Sb., od počátku jeho platnosti.

V průběhu devadesátých let došlo k několika novelizacím těchto ustanovení. Od schválení trestního zákona do jeho novely č. 557/1991 Sb., byl v § 260 uveden pojem fašismus, novelou kromě dalších pojmových změn byl tento pojem vypuštěn. Novela pak jako příklad hnutí směřující k potlačení práv a svobod v závorce uvedla pojem komunismus a fašismus. Závorka byla nálezem federálního ústavního soudu ze dne 4.9.1992 zrušena s tím, že ustanovení je nejasné. Dnes platné znění § 260 trestního zákona je proto formulováno pouze obecně, a neobsahuje příkladmo uváděné hnutí směřující k potlačení práv a svobod.

Současná obecná právní úprava § 260 trestního zákona, bez výslovného uvedení pojmů komunistické, nacistické, vyvolává v praxi výkladové problémy. Orgány činné v trestním  řízení  přiznávají bezradnost při aplikaci tohoto ustanovení. Po vydání zmíněného ústavního nálezu policejní prezidium požádalo Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) o výklad, neboť posuzování konkrétních případů aplikace příslušných  ustanovení, a to zejména případy užívání nacistických symbolů a symbolů hnutí skinheads a symboly jiných extremistických hnutí  vyvolává v praxi vážné obtíže.

Podle následného stanoviska NSZ by mohlo být trestně postižitelné např. masové veřejné provolávání fašistických a jiných protidemokratických hesel, případy hromadné zneužívání symbolů nacistického Německa a fašistické Itálie z období existence totalitních režimů (fašistických diktatur) v těchto zemích apod.

 

Zatímco projevy pravicových extremistických hnutí jsou v poslední době stále častěji trestně stíhány, propagace levicového extremismu zůstává beztrestná (např. MF DNES 15.12. 2003 – gen. tajemník ÚV KSČ Miroslav Štěpán o demokracii hovořil jako o imperialismu a hrdě se hlásil k odkazu Klementa Gottwalda, který dovedl KSČ k vítězství nad kontrarevolucí v roce 1948, členové KSČM veřejně prosazují komunistické ideje prostřednictvím politické podpory režimů, které  potlačující lidská práva a svobody .

 

Cílem  předmětných ustanovení § 260 a násl.TZ je ochrana společnosti před hnutími, která by mohla ohrozit stávající demokratický řád.

Je třeba zdůraznit, že trestně postižitelné je komunistické nacistické a jiné podobné hnutí, které má význam institucionalizující.

V navrhované úpravě jsou užity ve spojení s příslušnými hnutími výrazy komunistické, nacistické. Protože výraz komunismus, nacismus zpravidla označuje fenomény ideologické, zatímco výrazy komunistické nacistické,  mají  spíše význam institucionalizující.

 

Nejvyšší soud ČR v případě trestního stíhání českého vydavatele knihy „Mein Kampf“ hnutí vykládá jako skupinu, která v době propagačního jednání pachatele reálně existuje a z podpory a propagace těží.

Podle Nejvyššího soudu…Musí však jít o konkrétní hnutí, tedy v určité míře organizovanou a strukturovanou skupinu osob, která má alespoň zřetelné kontury, společné postoje a orientaci zaměřenou na dosažení některého v ustanovení csect; 260 odst. 1 tr. zákona uvedeného cíle.

 

Hnutí jako součást skutkové podstaty trestného činu podle § 260 tr. zák. je nutno posuzovat ve všech podstatných souvislostech. Je třeba zkoumat nejen jeho povahu, tak jak je oficiálně vymezena v programovém prohlášení, stanovách apod., ale i to, zda konkrétní projevy tohoto hnutí, včetně  názvu, nejsou v rozporu s jeho oficiálními dokumenty.

Komunismus je jedním z typů totalitarismu, který popírá jakýkoliv pluralismus, občanská práva a svobody, individuální svobody, a to s ohledem na jeho základní teze spočívající v zničení všeho, co ochraňuje a zajišťuje soukromé vlastnictví, realizaci třídního boje, nastolení diktatury proletariátu, zrušení vázanosti státních orgánů zákonem a v importování komunistické revoluce do všech koutů světa pro „osvobození“ veškerého dělnictva.

Nacismus jako další typ totalitarismu má tytéž devastující následky pro společnost jako komunismus, liší se však svými základními tezemi (nadřazenost jednoho národa nad ostatními národy, ospravedlňující vydobytí si životního prostoru na ostatních národech, antisemitismus, vytvoření sociálně spravedlivého národního společenství). Oba výše uvedené „ismy“ sehrály v historii 20. století velmi podstatnou roli. Uvádění těchto „ismů“ v život, což je z hlediska historických faktů nezpochybnitelné, stálo miliony lidských životů.

Proto navrhovatel považuje za nezbytné, aby jak komunismus tak nacismus byly v daném paragrafu přímo a nezpochybnitelně uvedeny.

Zákonodárce doplnil novelou trestního zákona č. 405/2000 Sb., novou skutkovou podstatu uvedenou v § 261a trestního zákona proto, aby nedocházelo k popírání či ospravedlňování zločinů spáchaných komunisty a nacisty. Zákonodárce považoval za nezbytné zvlášť zmínit nacistické nebo komunistické genocidium nebo  jiné zločiny nacistů nebo komunistů. Ustanovení § 261a trestního zákona systematicky souvisí a vychází z ustanovení § 260, proto je nezbytné, aby ke stejnému pojmovému upřesnění došlo také u ustanovení výchozího, tedy u § 260.

Platný trestní zákon neobsahuje definici pojmu komunismus ani nacismus a navrhovatel nepovažuje ani nyní za nezbytné tyto pojmy definovat. Podle Evropského soudu pro lidská práva není nezbytně nutné zákonem definovat všechny zásadní pojmy užívané v zákoně. Definici v trestním zákoně používaných pojmů nacismus a komunismus nemají ani na Slovensku nebo v Polsku. Vodítkem pro výklad pojmu komunismus může být zákon o protiprávnosti komunistického režimu.

Je třeba zdůraznit, že platný trestní zákon je (podle § 3odst.4 )založen na principu nutnosti dosáhnout činem určitého stupně společenské nebezpečnosti. Zjednodušeně řečeno to znamená, že při posuzování event. trestní odpovědnosti bude vždy záležet na konkrétních okolnostech případu. Soud by velmi pečlivě zkoumal nejen osobu pachatele, ale zejména,  zda měla podezřelá osoba skutečně  úmysl propagovat extremistické hnutí jako je nacismus a komunismus. Soudní praxe  (např. kauza Mein Kampf) ukazuje, že prokázat úmysl propagovat extremistické hnutí je dle mínění soudců velmi obtížné, ne-li nemožné. Proto obavy, že v případě schválení novely § 260 tr.z.  budou věznice zaplněny domnělými pachateli, jsou zjevně zbytečné.

 

Omezení svobody projevu zakotvené v §§ 260 a 261a trestního zákona nechrání pouze lidská práva a svobody, ale i demokratické základy státu. Proto podle čl. 17 odst.4 Listiny základních práv a svobod jde o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých. Ústavní soud ČR dospěl k závěru, že je možné stíhat i za pouhý názor, pokud je považován za extrémní či nebezpečný, aniž by současně muselo hrozit jiné bezprostřední nebezpečí porušení práva. ÚS dále zdůraznil, že odůvodněnost „idey demokracie schopné se bránit“ opakovaně uznal i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Evropský soud považuje realizaci této myšlenky za legitimní cíl, jehož naplňování dovoluje v přiměřených mezích jednotlivým státům omezit práva zaručená v Evropské úmluvě o ochraně lidských práva a svobod.  Podle Ústavního soudu má demokratický stát má nejen právo, ale i povinnost aktivně bránit své demokratické zřízení, přičemž tento veřejný zájem trvá i v okamžiku, kdy je demokracie již završena.  Ostatně v platném trestním zákoně je celá řada tzv. verbálních trestných činů, kterých se lze dopustit otevřeně pronesenými slovy, resp. takto vyjevenými názory a postoji. Namátkou se jedná např. o trestné činy podněcování, schvalování trestného činu, hanobení národa, rasy a přesvědčení, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, šíření poplašné zprávy.

 

 

Návrh zákona je postaven na těchto základních východiscích:

1)      Nutnost příkladmého uvedení komunistického a nacistického hnutí v § 260 z důvodu mnohosti zločinů, které byly prostřednictvím těchto extremistických hnutí spáchány.

2)      Uvedení ustanovení § 260, § 261 a § 261a trestního zákona do pojmového souladu a výkladové jednoznačnosti, protože zákonodárce z § 260 trestního zákona vypustil pojmy fašismus nebo komunismus, ale následně novelou zakotvil v ustanovení § 261a trestního zákona pojmy nacismus a komunismus.

3)      Podle navrhovatele je nutné do zákona explicitně zakotvit zákaz podpory a propagace symbolů předmětných hnutí, včetně projevů souvisejících s předmětnými hnutími jako je např. tzv. hajlování.  A to ze stejných, shora uvedených důvodů jako je tomu v případě explicitního zakotvení výrazů komunistické, nacistické. Z čistě právního hlediska by pro trestní postižitelnost propagace příslušných hnutí, včetně jejich symbolů a souvisejících projevů měla být dostatečná dosavadní úprava. Avšak praxe (bezradnost orgánů činných v trestním řízení při výkladu příslušných ustanovení) si vynucuje výslovně do zákona uvést jako pojmy komunismu, nacismus, tak i symboly a související projevy těchto hnutí.

Z právní konstrukce ustanovení § 260 TZ (kdo podporuje a propaguje komunistické, nacistické nebo jiné podobné hnutí) je zřejmé, že nebude trestně postižitelné,  pokud pohnutka bude jiná než podpora a propagace příslušných hnutí. Nebude proto trestně postižitelné, pokud někdo spáchá čin uvedený v odst. 1, ale motiv bude jiný než podpora a propagace,  např. šíření vzdělání, vědy a umění.

Navrhovatel se v souvislosti s navrhovaných zákazem symbolů předmětných hnutí inspiroval obdobnými zahraničními právními úpravami, zejména maďarskou trestně právní úpravou, která výslovně zakazuje šíření, veřejné užívání a vystavování nacistických a komunistických symbolů i s jejich výčtem.

Obdobně v Německu zákon stanoví zákaz užívání symbolů tzv. protiústavních politických stran a organizací, NSDAP, nacistické vojenské jednotky SS. SA, a Gestapa. Byla zde zakázána jak extremistická Socialistická říšská strana (SRP), která se hlásila po válce k nacistickým hodnotám, tak i Komunistická strana Německa (KDP).

 

V Rakousku, které má ve státním znaku srp a kladivo, je zakázána nacionálně socialistické dělnická strana NSDAP a její přidružené organizace. Zákon zakazuje nošení uniforem německého Wehrmachtu, odznaky a symboly zakázaných organizaci. Symboly se nesmějí zobrazovat ve filmu, v divadle na výstavách s výjimkou užití symbolů, které má čistě informativní charakter.

 

V Rumunsku zakázali v roce 2002 vystavování symbolů s fašistickou, rasistickou nebo xenofobní povahou, s výjimkou vědeckých, uměleckých nebo vzdělávacích účelů.

 

V Rusku platí zákaz užívání nacistických symbolů v jakékoli podobě.

 

4)    Do ustanovení § 261a TZ je vložen výraz  „jiné“ a to v souvislosti s genocidiem, tak aby bylo trestně postižitelné popírání, zpochybňování atd.nejen komunistické nebo nacistické,  ale i např. tibetské, bosenské, arménské nebo rwandské genocidium.

Dále je zde změněno  pořadí tak, aby na prvním místě bylo uvedeno, stejně jako ve výchozím ustanovení § 260 komunistické genocidium před genocidiem nacistickým.

 

 

 

 

 

Návrh zákona obsahuje následující změny proti stávajícímu znění:

 

• 260

 

Do odst. 1 se začleňují  výslovně příklady extremistických hnutí, která již ze své podstaty potlačují práva a svobody: komunistické, nacistické  a dále se přidává výraz nebo jiné podobné a to proto, že se jedná o příkladmý, nikoli taxativní výčet trestně postižitelných hnutí.

Z důvodu nadbytečnosti se vynechává výraz „prokazatelně“, protože u každého trestného činu je třeba prokázat (a to bez jakýchkoli pochybností) tzv. skutkovou podstatu trestného činu .

Odstavec 2, který zvyšuje trestní sazby na 3-8 let, pokud se předmětné trestné činnosti pachatel dopustí prostřednictvím hromadných  sdělovacích prostředků, jako člen organizované skupiny, za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, zůstává beze změn.

 

• 261

 

Začleňuje se i  trestnost užívání, vystavování nebo šíření symboliky předmětných totalitních hnutí, přičemž symboly jsou uvedeny příkladmo (např. hákový kříž) . Dále se zavádí i trestní postižitelnost souvisejících projevů, a to opět v podobě demonstrativního způsobu jednání, jako je např.   tzv. hajlování.

Návrh vychází z  toho, že užívání symbolů je, oproti aktivní podpoře a propagaci, jednání  spíše pasivní, čemuž lépe odpovídá podstata § 261: „ veřejné projevování  sympatií“ k předmětnému hnutí

 

• 261a

 

Do stávajícího § 261a je v souvislosti s genocidiem vložen výraz  „jiné“ proto, aby bylo trestně postižitelné popírání, zpochybňování atd. nejen komunistického nebo nacistického, ale i např. tibetského, bosenského, arménského nebo rwandského genocidia.

Dále je zde změněno pořadí tak, aby na prvním místě bylo uvedeno, stejně jako ve výchozím ustanovení § 260 komunistické genocidium před genocidiem nacistickým.

 

 

1. Soulad navrhované úpravy s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a zároveň není v rozporu s mezinárodními smlouvami.

Navíc je třeba konstatovat, že ústavní zřízení demokratického státu neupírá Parlamentu právo vyjádřit svou vůli i svá morální a politická stanoviska a že Ústava není založena na hodnotové neutralitě, ale včleňuje do svého textu i určité regulativní ideje vyjadřující základní nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti, které je třeba ochraňovat.

 

Poměrně často používaný argument proti navrhované novele,  že Ústavní soud již jednou obdobou úpravu, kterou navrhuje tato novela zrušil, neobstojí. Protože ve věci (Pl 5/92) rozhodoval před 15 lety federální ústavní soud. Ovšem v roce 2001 ÚS ČR (Pl. ÚS 9/01) konstatoval, že existence obou zmíněných soudů je vzájemně nezávislá. Navíc ÚS ČR uvedl, že je možné rozhodnout odlišně od stanoviska ústavního soudu, pokud se změnily okolnosti, za kterých tento soud rozhodoval. K zásadní změně okolností prokazatelně došlo, např. byl přijat zákon o době nesvobody a dále o protiprávnosti komunistického režimu, ve kterém se mimo jiné uvádí:-„Parlament si je vědom povinnosti vyrovnat se s zločinným, nelegitimním a zavrženíhodným komunistickým režimem.“Parlament se v citovaném zákoně zavázal, že ve své další činnosti bude vycházet z tohoto zákona.

 

Stejně tak je irelevantní námitka, že Ústavní soud v minulosti opakovaně zrušil vyhlášky měst o zákazu agitace a propagace KSČM.    Je třeba zdůraznit, že Ústavní soud tyto vyhlášky zrušil nikoli proto, že zákaz propagace KSČM by byl v rozporu s právem na svobodu projevu. Důvod byl ryze formální: nedostatečná právní forma, kterou byl zákaz stanoven. Protože se tak stalo vyhláškou a nikoli jak stanoví ústavní pořádek zákonem, protože podle čl. 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, mohou být meze základních práv a svobod, za podmínek stanovených Listinou, upraveny pouze zákonem.

Návrh neodporuje předpisům Evropské unie, v této kategorii trestního práva není legislativa unifikována a podléhá národní úpravě. Česká republika je suverénní země a je jen na nás, jaké konkrétní hnutí, včetně jeho symbolů považujeme na základě konkrétních zkušeností za reálnou hrozbu, a proto bude trestně postižitelné.

 

1. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované úpravy na státní rozpočet

Předpokládá se, že navrhovaná změna zákona nevyvolá dodatečné nároky na státní  rozpočet  nebo jiné veřejné rozpočty ani na nárůst pracovních sil veřejných orgánů.

 

 

ZVLÁŠTNÍ ČÁST

 

K části první:

K § 260

Změnou dochází k příkladnému uvedení hnutí směřujících k potlačení práv a svobod a to zavedením pojmů komunistické a nacistické. Za propagaci uvedených a jim podobných hnutí  je třeba považovat i přijetí označení politického uskupení takovýmto názvem (např. Komunistická, Nacistická strana apod.).

K § 261

Zakotvuje se trestní postižitelnost propagace předmětných hnutí i prostřednictvím jejich symbolů (např. srp a kladivo, hákový kříž)  a souvisejících projevů jako je např. tzv. hajlování.

K § 261 a

Důsledkem změny spočívající ve vložení výrazu „jiné“ v souvislosti s genocidiem, bude rozšíření trestní postižitelnosti i o genocidium bosenské, tibetské apod. Dále se mění pořadí tak,  aby na prvním místě byl uveden komunismus před nacismem, stejně jako je tomu u výchozího ustanovení § 260 trestního zákona.

 

 

K části druhé:

 

Navrhovatel neshledal důvod pro stanovení lhůty mezi vyhlášením a účinností navrhované   novely.

 

 

 

 

 

 

 

Platné znění části zákona č. 140/1960 Sb., trestní zákon, s vyznačením navrhovaných změn

 

 

 

Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka

 

• 260

 

(1) Kdo podporuje nebo propaguje komunistické, nacistické nebo jiné podobné hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

(2) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,

1. a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným podobně účinným způsobem,
2. b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, nebo
3. c) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

 

• 261

 

Kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 260 tím, že užívá, vystavuje nebo šíří symboly tohoto hnutí, jako je zejména  hákový kříž, symbol SS, šipkový kříž, srp a kladivo, pěticípá rudá hvězda nebo užívá typické projevy tohoto hnutí, jako je například nacistický pozdrav vztyčením paže (hajlování),  bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

 

• 261a

 

Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnitnacistické nebo komunistické komunistické, nacistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů komunistů nebo nacistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.