Vystoupení Jaromíra Štětiny z 6. února 2018 k aktuální situaci v oblasti lidských práv v Turecku a syrském Afrínu na plénu Evropského parlamentu ve Štrasburku:
Paní předsedající, útok na Afrín znovu otevřel závažné dilema. Členský stát NATO, náš vojenský spojenec, se dopouští násilí vůči kurdské národnostní menšině na svém území i vůči Kurdům na cizím území, v Sýrii a Iráku.
Dilema brzdí nejen řešení blízkovýchodního konfliktu, ale i pokračování konstruktivních vztahů EU s Tureckem. Ohrožuje i migrační dohodu mezi EU a Tureckem o uprchlících. Vzniklé dilema nabývá absurdních až pitoreskních rozměrů. Spojené státy, nejsilnější spojenec Turecka v NATO, letecky shazují vojenským jednotkám ozbrojených sil YPG, které nyní bojují s Tureckem, v Rodžavě a Afrínu munici a zbraně. Americké vojenské letectvo přímo podnikalo leteckou přípravu pozemních operací YPG. Navíc Spojené státy na rozdíl od Turecka nepovažují jednotky YPG za teroristy.
Vyřešit dilema, kdo je náš spojenec v Afrínu, vyžaduje mnoho diplomatické obratnosti. Vyžaduje však i schopnost odpovědět na otázku, zda je brutální porušování lidských práv ze strany Turecka akceptovatelné za cenu oslabení vojenského spojenectví.
Nedávno jsem navštívil Rodžavu i kurdské jednotky YPG. Poznal jsem, jak statečně Kurdové dobyli hlavní město ISIS Rakku, jak statečně začali obnovovat město Kobani zničené organizací ISIS. Jsou to spojenci našich amerických spojenců. Nemůžeme je hodit přes palubu jen pro to, aby byl udržen status quo mezi organizací NATO a Tureckem.