Jaromír Štětina: Ukrajina potřebuje zbraně, aby mohla válku vyhrát

S poslancem Europarlamentu Jaromírem Štětinou mluvíme o tom, zda selhaly mírové plány pro východ Ukrajiny a co by měl Západ pro Ukrajinu skutečně udělat.

Koncem týdne, v neděli, odjíždíte na Ukrajinu, na Donbas. Jaká je tam vlastně situace? V souvislosti s jinými problémy v Evropě se Ukrajina dostala trochu mimo naši pozornost. Jaká reálná očekávání mohou mít separatisté, čeho mohou dosáhnout, nebo si myslí, že mohou dosáhnout?

Minské dohody porušují obě strany, to je za války zcela přirozená věc, ať už jsou to separatisté, nebo ruští vojáci. Jestliže separatisté nebo ruští vojáci začnou střílet, tak to okamžitě znamená, že Ukrajinci stáhnou svou těžkou techniku, kterou stáhli na předepsané linie, aby se mohli bránit.

Berou ty dohody obě strany ještě nějak vážně?

Já si myslím že, že ty minské dohody byly už dávno mrtvé a dokonce si myslím, že se jako mrtvé už narodily. A chtít po Ukrajincích, aby je dodržovali, to je velice těžký úkol. Naposledy, když jsem byl na Donbase, tak jsem mluvil s panem Žebrivským, který je gubernátor bez gubernie, tedy gubernátor doněcké oblasti, který dnes sídlí v Kramatorsku a má jakousi exilovou vládu, a ten mi říkal: „Vy nás nutíte, abychom jednali s těmi, kteří nás zabíjejí.“

A já si myslím, že k vyřešení toho konfliktu je podle mého soudu potřeba vytvořit plán B k minským dohodám a ten neexistuje. Já jsem se na to ptal paní Mogheriniové a ona řekla, „ne, neexistuje“. Evropa tvrdě lpí na tom, aby se dodržovaly minské dohody. Ten plán B by podle mého soudu měl vypadat tak, že dodáme Ukrajině prostředky, aby se mohla bránit a tu válku vyhrát, aby byly uzavřeny hranice mezi Ruskem a Ukrajinou. Spojené státy a NATO už to dělají.

Evropská unie je stále ještě proti?

Evropská unie zatím udělala jediný zásadní krok a to že zrušila vývoz zákazu zbraní pro členské státy na Ukrajinu. Takže třeba Litva třeba už zbraně dodává. Pomalinku se to posunuje. Ta setrvačnost politického rozhodování je někdy úplně kamenná. Já když jsem před půl druhým rokem v Evropském parlamentu poprvé veřejně řekl slova „dodávky zbraní Ukrajině“, tak celá řada mých kolegů zděšeně lezla pod stůl. To bylo prostě něco strašného slyšet něco tak rouhačského jako zbraně pro Ukrajinu. Dneska už se o tom mluví běžné. Já se tam jedu podívat, jak vypadá situace teď na místě. Boje pokračují na těch tradičních místech na jihu u Mariupolu a na severu u Gorlivky a blízko Kramatorska. Myslím si, že je velice důležité, že nás tam jede víc evropských poslanců, protože oni tam strašně potřebují každý projev podpory. Vím, že když jsem tam byl sám, tak to strašně vítali. A teď když tam přijede celá delegace, tak je to také trochu posun, takže Evropský parlament se pomalu rozhoupal i k nějaké jiné podpoře, než jsou jenom minské dohody.