Soud se zastal komunistky Semelové, za výroky o Horákové se omlouvat nemusí

Žalobu na poslankyni Martu Semelovou (KSČM) o výrocích na adresu Milady Horákové nebo o invazi vojsk do Československa v roce 1968 zamítl jako nedůvodnou Obvodní soud pro Prahu 1. Žalobu na Semelovou a KSČM podal předloni právník Michal Kincl (TOP 09). Semelová ve středu u soudu prohlásila, že se za svá slova omluvit nehodlá. Rozhodnutí není pravomocné, Kincl se odvolá.

Podle soudce Pavla Freiberta nelze rozhodnout, zda výroky říkat lze nebo nelze. Lze rozhodnout pouze o tom, jestli způsobily újmu žalobci. „Ta obava je zdravá, v tom újmu nelze spatřovat. Mám za to, že je dobře, že paní žalovaná tyto věci říká nahlas, že je dobře, že víme, co si myslí a že nám tímto způsobem připomíná tu dobu, jíž se pan žalobce bojí,“ uvedl Freibert. Kincl totiž ve své žalobě mimo jiné uvedl, že po shlédnutí pořadu Hyde Park, kde byla Semelová hostem, utrpěl psychickou újmu.

„To je nestydatost!“ reagovala na Freibertovo odůvodnění vzápětí jedna z podporovatelek Semelové. Soudce ji okamžitě vykázal ze sálu.

Kincl po jednání řekl, že se hodlá odvolat. „Budu bojovat dál,“ prohlásil. Žalobu tak dostane na stůl Městský soud v Praze.

Kincl v žalobě žádal, aby se Semelová písemně omluvila. „Žádám omluvu ve formě uvedení výroků na pravou míru. Paní poslankyně moc dobře ví, jak to bylo, a přesto účelově lhala do televize,“ řekl ve středu před jednáním Novinkám.

To ale poslankyně odmítla. „Nemám důvod se omlouvat. Za svými názory si stojím,“ napsala Novinkám.

Štětinu soudce „nepovolil”
K soudu dorazila asi desítka lidi, která přišla Semelovou podpořit. „Každý má právo říct si svůj názor,“ řekla jedna z jejích příznivkyň. Semelová při příchodu nechtěla své výroky komentovat. „Celá ta situace mi přijde absurdní,“ prohlásila poslankyně.

Na začátku jednání soudce Freibert nepovolil vedlejší účast europoslance Jaromíra Štětiny (TOP 09 a STAN).

Štětina svůj právní zájem odůvodňoval tím, že se bojí o svůj život, protože mu chodí výhružné dopisy od členů KSČM. „Bojím se o svůj život, o život svých dětí, o život svých vnuků, když cítím, že by znovu mohl přijít totalitní systém, po kterém paní Semelová volá,“ řekl Štětina.

Freibert také musel vykázat ze soudní síně jednoho muže z přítomné veřejnosti, protože na Semelovou křičel, zda by znovu popravila Horákovou.

Obavy o budoucnost zmínil i Kincl. „V pořadu Hyde Park jsme slyšeli bohapusté lži. A to říká strana, která je třetí nejsilnější v zemi, respektive paní Semelová, která je její funkcionářkou. Mám obavu, jestli se tito lidé dostanou k moci, o náš osud a o svůj vlastní osud. Pokud se demokracie nezačne bránit, dáváme jim do rukou nástroj, kterým mohou měnit ústavu,“ vysvětlovat Kincl.

Obžalobu naopak – stejně jako Semelová – odmítl i její právní zástupce.

„Celé je to politicky scestné a vykonstruované. To, co paní Semelová odpovídala, ani nechtěla říkat, televize ji nutila vyjadřovat se k věcem, ke kterým by se vyjadřovat nechtěla. A za to má být tahána po soudech?“ tázal se obhájce Semelové.

„Připomíná mi to návrat do padesátých let, to je nemyslitelné, nesmysl. Nikdo si nemůže nárokovat vědeckou pravdu, to je obecně věc diskuse,“ dodal.

Semelová se zase pustila do žalobců. „Zaujalo mě, že žalobci se prohlašují za zastánce svobody slova. Je to v přímém rozporu s tím, že si chtějí posvětit soudem, že výroky, které jsem sdělila v diskusním pořadu televize, se nezakládají na pravdě. Zkoumají to odborníci a historici, a teď by měl soud rozhodovat, co je pravda a co ne.“

Žádná okupace, ale „internacionální pomoc”
Semelová v únoru 2014 v pořadu Hyde Park na ČT 24 například prohlásila, že obsazení Československa v roce 1968 nebylo okupací, ale internacionální pomocí. Také zpochybnila, že by byla přiznání Milady Horákové ve vykonstruovaném politickém procesu vynucená.

„Považuji to za nešťastné, nicméně Milada Horáková se přiznala ke své činnosti. Pochybuji, že to byla vynucená přiznání. Je to záležitost, která je smutná. Ale je potřeba to vnímat v té době, ve které to je,“ uvedla tehdy Semelová.

Horáková byla odsouzena k trestu smrti ve vykonstruovaném procesu v roce 1950.

Výroky poslankyně už dříve řešila policie. Rozhodla, že její vystoupení nebylo trestným činem.