Před sto lety maturoval v Roudnici hrdina, generál Josef Mašín

V hale dnešní VOŠ a SOŠ si ho v úterý připomněly desítky lidí

Roudnice nad Labem – Desítky studentů a roudnických občanů si společně s válečnými veterány, zástupci Sokola a dalších spolků a s politickými a vojenskými představiteli připomněly sté výročí od ukončení studia Josefa Mašína na roudnické Královské české zemské střední škole hospodářské, dnešní VOŠ a SOŠ Roudnice nad Labem.
U pamětní desky obětem nacismu ve vstupním vestibulu školy položili v úterý 23. 6. věnce zástupci školy, města, Českého svazu bojovníků za svobodu, Armády ČR, Československé obce legionářské a pořádajícího spolku Nezapomínejme!. Po uvítání přítomných ředitelem školy Josefem Nehybou zdůraznil starosta města Vladimír Urban potřebu připomínat naše hrdiny a jejich činy. O životě Josefa Mašína promluvil PhDr. Ivo Pejčoch z Vojenského historického ústavu, o přesahu jeho odkazu do dnešních dnů hovořil poslanec Evropského parlamentu Jaromír Štětina, který tlumočil pozdravy a poděkování rodiny, svých přátel Zdeny a Josefa Mašínových. Po té v rozechvění a s neskrývanými emocemi přítomní vyslechli poslední vzkaz Josefa Mašína právě jim, jeho dětem, před popravou. Ten byl nalezen po válce na motáku v cele pankrácké věznice a dodnes je aktuální a oslovuje svým poselstvím nutnosti boje za svobodu nastupující generace. Slavnostní akt byl ukončen minutou ticha a troubením večerky.
Důstojnost celé akce zajistila účast čestné stráže Armády ČR.
Během shromáždění byla vyhlášena spolkem Nezapomínejme! veřejná sbírka, z jejíhož výtěžku bude financována samostatná pamětní deska gen. Mašína v Roudnici nad Labem.
Číslo sbírkového konta: 18961942/2010.

Josef Mašín a jeho život

Josef Mašín studoval v Roudnici nad Labem od roku 1912 do roku 1915, kdy byl spolu s dalšími spolužáky odveden do rakouskouherské armády a se svým plukem odvelen na ruskou frontu. Zanedlouho přeběhl do ruského zajetí a následně se přihlásil do Československých legií. Ve své legionářském působení se vyznamenal v bitvách u Zborova a Bachmače, obdržel řadu vyznamenání. Po návratu do vlasti vstoupil k dělostřelectvu československé armády a propracoval se až k hodnosti podplukovníka. Při kapitulaci Československa v roce 1938 odmítl předat bez boje svá kasárna a byl suspendován. Přesto se mu před záborem Československé republiky podařilo z kasáren odvézt pět nákladních automobilů plných zbraní. Úspěšně unikal až do roku 1941.
Během těchto tří let provedl spolu se svými spolupracovníky z odbojové organizace Obrana národa množství záškodnických akcí. Při zatýkání byl postřelen a utrpěl zlomeninu končetiny. Navzdory tomu, že byl gestapem mučen, nic nevyzradil a v červnu 1942 byl popraven. Podle historických materiálů proti Josefu Mašínovi používali gestapáci ty nejtvrdší metody. Pokoušeli se jej zlomit i tím, že mu ukázali jeho manželku, kterou rovněž věznili a tloukli. Nejen, že Josef Mašín nikdy nic nevyzradil, ale při výsleších několik gestapáků také napadl. K zemi srazil i známého surovce Soppu. Po atentátu na Heydricha po něm gestapáci chtěli, aby atentát odsoudil. Odpověděl, že lituje jen toho, že jej nezabil sám. Jeho poslední slova před popravou byla „Ať žije Československá republika!“ Žena Josefa Mašína Zdena válku přežila. Zemřela v komunistickém vězení. Komunisté ji odsoudili na 25 let vězení za to, že měla schvalovat protikomunistické odbojové aktivity svých synů. Josef Mašín měl tři děti: Ctirada, Josefa a Zdenu. Ctirad a Josef tvořili společně s Milanem Paumerem odbojovou protikomunistickou skupinu. V roce 1953 se prostříleli do západního Německa. Ctirad již zemřel, Josef žije v Americe, kde sloužil v armádě u speciálních sil a výsadkářů.
Dcera Zdena žije na Moravě.