Senát parlamentu ČR na svém povolebním jednání ještě ve starém složení schválil výzvu k tomu, aby vláda ČR podala návrh k správnímu soudu ČR o tom, zda KSČM neporušuje Ústavu a další zákony z ní vyplývající. Stalo se tak na základě zprávy, kterou senátorům předložil senátor Štětina. Ten shromáždil několik desítek, podle jeho názoru jasných svědectví o tom, že KSČM porušuje Ústavu a zákony ČR.
Pokud jen náhodou zabloudíme na www.kscm.cz, těžko tam najdeme něco, co by názor senátora Štětiny podporovalo. Dočteme se, že KSČM jde s lidmi pro lidi, bydlení není luxus a podobné sociálně motivované příspěvky. To, že KSČM je stále pohrobkem bývalé KSČ, je rovněž zřejmé. Pěticípé hvězdy tam na hlavní stránce také najdeme, i když na zeleném podkladě. Komunisté také oslavují 90. let Československa, v Ostravě to bude ale ve výroční den bolševické revoluce v Rusku, tj. 7. listopadu. Komunisté stále razí tezi o tom, že bez bolševické revoluce v Rusku by naše republika nevznikla. Tyto hrátky s českou či československou historií ostatně hráli komunisté celých čtyřicet let své vlády.
Senátoři Mejstřík i Štětina by měli zcela jistě mou podporu, pokud by své zákonné pokusy či výzvy činili tak, že jejich konkrétní každodenní politika by byla stálým důkazem tohoto názoru. Bohužel, zejména senátor Mejstřík ve své praktické politice více než proti komunistům „bojoval“ se stranami, které jasně deklarovaly to, že s komunisty nehodlají vládnout. Navíc, zejména pro Mejstříka, byl pomyslným „rudým hadrem“ prezident Klaus, jak ukázala volba českého prezidenta. Tím jen dokazoval, že v praktické politice se s komunisty docela dobře shoduje
Abych však Mejstříkovi úplně nekřivdil, není to zas až tak jeho vina. Vysoký podíl hlasů, který ve svobodných a demokratických volbách stále komunisté získávají, je důsledkem situace krátce po listopadovém převratu 1989. V podstatě jen v období do prvních svobodných voleb v červnu 1990 byl prostor k zákazu KSČ. Tento prostor byl pod heslem „Nejsme jako oni“ ponechán bez užitku uplynout. Tehdejších 13% pro KSČ ve volbách 1990 muselo být pro Havla a jeho přátele z Občanského fóra jistě šokem (snad se kalkulovalo s tím, že KSČ nepřekoná uzavírací 5% klauzuli). Tímto výsledkem byli komunisté de facto rehabilitováni a nebylo možné je pak jakkoli postihovat. Dnes mají komunisté plná ústa demokracie a svobody. Trvale dosahují volebních výsledků kolem 15% a stali se pro socialisty rezervoárem k pohodlnému vládnutí. Jsou to právě komunisté, kteří jen svou holou existencí a disciplinovaností svých voličů, umožní vznik menšinových vlád ČSSD v krajích. V případě krajských koalic ČSSD s lidovci či „nezávislými“ bude mít ČSSD stále možnost svá populistická opatření prosadit bez koaličních partnerů pouze s komunisty.
Komunisté se stali součástí českého establishmentu. Všimli jste si ostatně, kolik mladých lidí bylo na jejich kandidátkách ochotno kandidovat? I dnešní situace, v níž se Evropa s USA předhánějí v tom, kdo zestátní víc bank či podniků, jim nahrává k tomu, aby poukazovali na kapitalismus jako „protilidový“ systém s tím, že oni nechtějí nic jiného než zestátnění dovést opět do „konečného vítězství spravedlnosti“. Podaří-li se jim, díky ČSSD, uchopit ještě větší díl moci, než dnes mají, měli bychom se vážně zamyslet nad tím, nejde-li alespoň část úspěchu komunistů na konto fatálních politických omylů českých nesocialistických stran.