Jak Bursík pomohl komunistům

Někteří komentátoři soudí, že Martin Bursík – přes všechny výhrady, které lze mít k jeho osobě – je politický profesionál.
Je těžké sdílet jejich optimismus.
Martin Bursík je antikomunista. Člověk by tedy předpokládal, že bude dělat politiku, která omezí vliv komunistů na české poměry. Právě po tom antikomunisté přece volají. Co ale udělal ve skutečnosti Martin Bursík? Svým souhlasem s asociálními reformami, obdivem k americkému radaru a faktickým bojkotem zákonů o referendu dosáhl toho, že voliči, kteří mu odevzdali hlas v roce 2006, nechali jeho stranu totálně propadnout. To má dva důsledky.
Za prvé se Bursík natolik provázal s ODS, že nyní má na vybranou již jen mezi tím křídlem občanských demokratů, které je krajně skeptické vůči Evropě, a tím křídlem, které Evropu zcela odmítá.
Může nyní spolupracovat s tou částí ODS, která nevidí moc ráda ekologii, a s tou částí, která ekology přímo nenávidí. Může si vybírat mezi těmi, jejichž snem je mít tři auta, a těmi, kteří chtějí mezi ta auta vecpat ještě co nejvíce kamiónů. Takovou volbu dopřává Bursík členům své strany.
Druhý důsledek jeho politiky. Místo osmi až dvanácti procent, které mu agentury blahovolně přičítaly, získal pouhá tři procenta. Není pochyb, že v ČSSD převažují ti, kteří by velice rádi vytvářeli krajské koalice s liberálně a ekologicky orientovanými zelenými. Při zhruba deseti procentech prognózovaných agenturami by to pro ně bylo velmi pohodlné a pro naši přírodu a krajinu docela užitečné.
Bursík se však postaral o likvidaci takového spojence. Zcela nekompromisně ho svými chybnými rozhodnutími vymazal z politické mapy. Nyní se může společně se senátorem za zelené Štětinou hlasitě rozčilovat, že komunisté už zase zvedají hlavu. Nikdy nepochopí, jak pečlivě jim umetl všechny cestičky ke krajské moci. Chová se snad takto politický profesionál?
To, co je pro přemýšlející zelené naprostou tragédií, nemusí být neštěstím pro naši společnost. Spíše lze věřit tomu, že mezi zastupiteli za KSČM se začne projevovat pod tlakem nutnosti ekologická citlivost, než tomu, že v Bursíkově vedení vzklíčí pochopení pro sociálně gramotnou politiku.

Foto popis|

O autorovi| Jan Keller (Autor je sociolog)