Lidovci na hraně

KDU-ČSL doplatí na to, stane-li se Jiří Čunek z její naděje její přítěží

Prostřednictvím svého advokáta Eduarda Bruny podal předseda KDU-ČSL Jiří Čunek stížnost na postup policie, která jej obvinila z korupce. Stížnost byla zaslána ostravské expozituře protikorupční policie, která ji postoupí příslušnému státnímu zástupci. Ten ji buďto zamítne, anebo se s ní ztotožní a Čunkovo obvinění zruší.
Podle Čunkova obhájce trestní řád ukládá „v první řadě prověřovat důkazy ve prospěch a potom v neprospěch obviněného. Zatím se pečlivě prověřovaly důkazy v neprospěch. Důkazy ve prospěch, které policie již měla, byly označeny za důkazy, o které se vrchní komisař, slušně řečeno, opírat nebude,“ prohlásil Eduard Bruna.

Skvrna, kterou nejde vyčistit

Dozorování Čunkova případu by měl mít na starosti náměstek přerovské okresní státní zástupkyně Radim Obst, jehož důvěryhodnost je na pokračování veřejně zpochybňována. Podle Jaromíra Štětiny byl „zásadní součástkou politického spolčení v proslulé kauze Vladimíra Hučína. Existují svazky dokazující, že pan Obst spolupracoval s agenty a důstojníky Státní bezpečnosti,“ tvrdí antikomunisticky vyprofilovaný senátor. Nejen on, ale například i premiér Mirek Topolánek považuje Čunkovu kauzu za zpolitizovanou.
Ostravská krajská státní zástupkyně Zlatuše Andělová nicméně vzala Radima Obsta v ochranu a přerovská státní zástupkyně Jana Staňková sdělila, že o Čunkově stížnosti by mělo tamní státní zastupitelství rozhodnout možná během týdne, ačkoli – dodáváme – ze zákona není nijak časově limitováno.
Lidovci by si každopádně měli přát, aby ono rozhodnutí skutečně padlo co nejdřív.
Jen s Čunkovým ujišťováním, že je absolutně nevinen, už dlouho nevystačí.
A jeho odmítání presumpce viny, neboť „toto je ta politická kultura, kterou když si necháme vnutit, tak zkrátka nás budou skutečně v uvozovkách politicky střílet jako zajíce“, může veřejnost brát i jako provokaci.
Navíc lidovecké předsednictvo chodilo kolem Čunkova případu dlouho po špičkách a teprve minulou středu se za něj jednoznačně postavilo.
Podle obhájce Bruny senátor, předseda, vicepremiér a ministr Jiří Čunek „nedomýšlí vždy dopad toho, co říká. On říká, co si myslí, říká to ze svého pohledu pravdivě… Mluví, jak myslí, a to mu může škodit.“ To je ale pro politika jeho postavení zničující vysvědčení! V mediálním věku a v otevřené demokratické společnosti je pak nutně „zajícem na odstřel“ nejen on sám, nýbrž také jeho strana. Přitom Jiří Čunek již propásl příležitost, kdy se mohl dobrovolně stáhnout z vládních funkcí, dokud by se neočistil od podezření z korupce. Bylo by to bývalo příkladné politické gesto, jež by už kvůli stabilitě vlády nemohli neocenit trojkoaliční partneři. Pro pozdější návrat do vládního kabinetu by Čunkovi nechali otevřené dveře.
A bylo by to i gesto mravné, pro křesťanskou stranu patřičné a jí hodné. KDU-ČSL by se pak mohla postavit za svého předsedu plnou vahou a posílenou důvěryhodností. Jiří Čunek je ale nejspíš tak pevně přesvědčen o svém slavném vítězství, že v širších politických souvislostech neuvažuje. Přejme ho té duši poctivé! I kdyby ale z jeho trestního stíhání sešlo, jistá pachuť ve veřejnosti zůstane. Tak jako v případě jednoho bývalého vicepremiéra a místopředsedy jedné strany i dalších politiků potřísněných podezřením, jež z nich už žádná čistírna neodstranila.

Vzlétne Fénix z popela?

Peripetie s Čunkem ohrožuje i samotnou KDU-ČSL. Vůči lidové straně přežívá ve veřejnosti jistá nedůvěra, kterou neradno posilovat. Kdysi vstoupila do Masarykovy republiky jako rakušácky orientovaná katolická enkláva a Janu Šrámkovi dalo hodně práce, než ji etabloval jako československy státotvornou stranu. Tentýž Šrámek stačil ještě v dubnu 1945 v Košicích umístit lidovce do Národní fronty Čechů a Slováků, v níž za „vedoucí úlohy KSČ“ vegetovali do listopadu.
Po trapném bartončíkovském intermezzu přišla rehabilitační éra Josefa Luxe. Tím, že pro něj ODS vymyslela přízvisko „had na tři“, vlastně potvrdila svého druhu respekt ke straně, která bývá řekněme nevyzpytatelná, avšak zároveň je nepomíjitelnou veličinou české politiky. Pohybem až kmitáním „nad středem“ tu blíže k ČSSD a pak zase k ODS nevyzpytatelnou, ba pro leckoho kverulující stranou zůstává. To však neplatí o její nepostradatelnosti, neboť náhradní volbou mezi ČSSD a ODS se pro mnohé stává Strana zelených. Po Kalouskově srpnové fintě s Paroubkem a následném tříměsíčním bezvládí si lidovci do svého čela postavili „vsetínskou kometu“ Jiřího Čunka, muže blátem „velké politiky“ dosud nezamazaného, jehož čistota a poctivost se měly stát štítem a zároveň symbolem nové, čisté, poctivé KDU-ČSL, přitažlivé i pro mladší, městské a nejen tradiční moravské voliče. Verdikt státního zastupitelství by musel být takový, aby Čunek rázem vzlétl jak Fénix z popela a zůstal symbolem lidovecké novosti. V opačném případě se stane jen smutným dokladem lidovecké stejnosti. Stejnost by ale znamenala pro lidovce krizi a v příštích parlamentních volbách dost možná i konečnou.

Jen s Čunkovým ujišťováním, že je absolutně nevinen, už lidovci dlouho nevystačí. A jeho odmítání presumpce viny může veřejnost brát i jako provokaci.

Foto popis|