JAROMÍR ŠTĚTINA POSLANEC EP ZVOLENÝ ZA TOP 09 S PODPOROU STAROSTŮ
Několik poznámek v souvislosti s výročím Února 1948
(Dokončení z Haló novin 21. ledna 2007)
Únor 1948 je skutečně trnem v oku antikomunistickým štváčům typu Štětiny, Mejstříka, ale i oficiálních představitelů pravicové politiky. Mírně za ním pokulhávají sociální demokraté v čele s Jiřím Paroubkem. Je to vcelku pochopitelné. Od Února 1948 lze skutečně datovat nástup k historickému pokusu o vybudování socialistické společnosti u nás. Nastalo období 40 let plné aktivity, úspěchů, ale i chyb a nedostatků.
I při dnešním pohledu nesmíme zapomínat na mezinárodní i domácí podmínky těchto let. Byla to léta po hrozné druhé světové válce. Naším hlavním osvoboditelem (ať se to někomu líbí nebo nelíbí) byl Sovětský svaz a Rudá armáda. Nebyli to američtí vojáci převlečení do ruských uniforem, jak přednášela žákům jedna paní učitelka v základní škole. To vše samozřejmě vytvářelo specifickou poválečnou atmosféru, kterou si dnešní »náctiletí« těžko dovedou představit. Pocit osvobození, vděčnosti Sovětskému svazu, vysoká aktivita zejména mladých lidí, kteří věřili v lepší budoucnost a masově se zúčastňovali dobrovolných brigádnických akcí na obnově průmyslu, dopravy, vesnic a měst. Vzpomeňme pouze legendární »Trať mládeže« na Slovensku. Byla to skutečně jiná doba, i když vše bylo po pár letech zakaleno Západem staženou »železnou oponou« a zahájením studené války. To samozřejmě významně ovlivnilo budování socialismu a hledání nových cest. Je logické, že nejjednodušší byl příklad Sovětského svazu, i když naše podmínky byly zcela jiné.
Co přinesl Únor české společnosti
Můžeme srovnávat s kapitalismem u nás v době mezi světovými válkami i s obdobím po listopadu 1989. Únor dal především lidem práci a postavil stovky továren, které produkovaly výrobky známé na celém světě. Nebyly to výroky »na sklad«, jak prohlašoval Václav Klaus a jiní. Po »Velké listopadové« se takové sklady nepotřebných výrobků nikde nenašly. Listopad obnovil mnohosettisícovou armádu nezaměstnaných, která byla i za první republiky. Výrobní podniky byly ve velkém počtu prodány zahraničním vlastníkům a velká část již byla fyzicky zlikvidována. Zemědělství před listopadem zajišťovalo potravinovou bezpečnost obyvatelstva. Po listopadu byla zlikvidována většina družstevních zemědělských podniků, stavy skotu byly zredukovány na méně než polovinu, stále více potravin se dováží ze zemí EU, kde jsou vysoce dotovány. Únor dal lidem levné bydlení, tisíce jeslí, škol a zdravotnických zařízení. Po listopadu jich již bylo mnoho zrušeno. Únor přinesl sociální jistoty, listopad prohlubující se propast mezi bohatými a sociálně slabými.
Vývoj ekonomiky v době první republiky
Československo patřilo mezi průmyslově vyspělé země. Účinná měnová reforma v roce 1919 umožnila poměrně rychlou poválečnou konjunkturu průmyslu, který v podstatě nebyl první světovou válkou zasažen. Ekonomického vrcholu bylo dosaženo v roce 1929, poté – zejména v době světové krize – byl pokles a do roku 1938 již úroveň roku 1929 nebyla dosažena.
Vroce 1937 bylo Československo z hlediska celkové ekonomické úrovně (hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele) na 13. místě v Evropě a na 18. místě ve světě.
Vývoj ekonomiky za socialismu
Československo bylo v roce 1945 zdevastováno německou nacistickou okupací a částečně i zničeno nesmyslným americkým bombardováním na samém konci války. Po celé období socialistického vývoje muselo čelit politickému, vojenskému i ekonomickému tlaku evropského i amerického kapitalismu. Přes všechny problémy a nedostatky se však období 1948-1989 stalo ekonomicky nejdynamičtějším a nejúspěšnějším obdobím v oblasti ekonomické i sociální za celých posledních sto let.
V letech 1949-1959 vzrostl na území dnešní ČR národní důchod o 100 %, v letech 1959-1969 to bylo o 49 %, v letech 1969-1979 pak o 54% a v letech 1979-1989 o 18%.
Nejrychleji se po roce 1948 rozvíjel průmysl. Objem průmyslové výroby za čtyřicet let byl zhruba 15krát vyšší. Byla vybudována řada vodních a tepelných elektráren i jaderná elektrárna v Dukovanech. Vybudován byl ropovod a plynovod z SSSR, dálnice, metro v Praze a mnoho nových závodů ve všech odvětvích průmyslu. Světově unikátním způsobem byla v historicky krátké době v podstatě vyrovnána ekonomická a sociální úroveň Slovenska a českých zemí.
Hospodářský rozvoj i růst životní úrovně v socialistickém období nebyl »na dluh«. Zahraniční závazky byly plně kryty pohledávkami. Snaha byla zaměřit růst ekonomiky na zlepšení života společnosti ve všech oblastech (bydlení, vzdělání, zdravotnictví, kulturu i rekreaci). Československá socialistická ekonomika udržela krok s vyspělým světem. Domácí i mezinárodní studie dokazují, že v osmdesátých letech minulého století ČSSR poklesla z 13. místa v Evropě (které měla před druhou světovou válkou) na 14. místo. Avšak v Evropě po válce bylo o jeden stát více -o NDR. Se srovnatelným souborem států (bez arabských ropných států, Hongkongu a Singapuru) si udržela i 18.-19. místo na světě, stejně jako první republika.
V osmdesátých letech minulého století bylo jasné, že je nezbytné urychlit vědecko-technický rozvoj, dosáhnout úrovně nejvyspělejších zemí v tomto směru. Nezbytné byly strukturální reformy, zejména v průmyslu, a zdokonalení metod řízení na úroveň odpovídající dosažené úrovni výrobních sil. Od počátku osmdesátých let se začala realizovat i řada opatření ke zlepšení ekologické situace. Uskutečnily se reformní kroky a řada dalších byla připravena. I tak v počátku devadesátých let byla ekonomika vcelku na dobré úrovni.
Dospěla k tomu i mise světové banky, která na žádost vlády vypracovala v květnu 1990 své hodnocení ekonomické situace u nás. Ve zprávě se, mimo jiné, uvádí: »V mnoha ohledech jsou ekonomická opatření posledních 20 let relativně dobrá. Příjmy na hlavu stále stoupají… I vnitřní
vnější stabilita je udržována. Zjevná inflace je menší než 2 % v průměru v rámci osmdesátých let. Nezaměstnanost skutečně neexistuje. Sociální ukazatele země představují relativně dobrý obrázek. Dostupnost obyvatelstva ke zdravotním službám, dostatečná doprava, služby v péči o děti a možnost rekreace jsou působivé… Nakonec bezpochyby má Československo poměrně malé vnější zadlužení… «
Tolik k celkovému hodnocení výsledků čtyřiceti let socialistické ekonomiky. Není za co se stydět, byl to výsledek hospodářské a sociální politiky zaměřené na budování socialismu. Šlo o to, vykročit rázněji k postupnému odstraňování nedostatků. Nejsou pravdivá tvrzení, že v roce 1989 došlo k nějakému ekonomickému krachu. To ani oponenti v té době netvrdili a nehovořili o náhradě socialistického systému kapitalistickým.
Co se stalo od roku 1990?
Vzpomenutá mise Světové banky v roce 1990 upozorňovala na ritrvává zika spojená s »transformací« ekonomiky, tedy s přechodem na kapitalistický systém. Varovala před nebezpečím inflace, nezaměstnaností, před nedořešenou problematikou privatizace. Zdůrazňovala, že institucionální změny budou vyžadovat více času. Vláda však na to neslyšela.
Již počátkem roku 1990 iniciativně přispěla k likvidaci Rady vzájemné hospodářské pomoci a tím i k zpřetrhání tradičních ekonomických vztahů. Přešla na znehodnocení koruny, prakticky podle »černého trhu«. Tím vytvořila výhodné podmínky pro budoucí výprodej národního majetku do zahraničí za babku. Ten pokračuje a v těchto dnech se projednává uvolnění prodeje zemědělské půdy zahraničním zájemcům. Důsledky toho jsou těžko předvídatelné. Přistoupilo se k zběsilé privatizaci (kuponová privatizace) a k restitucím. Důsledkem byl rychlý rozpad průmyslové výroby, která počátkem devadesátých let klesla až o 40 %. Stejně poklesla zemědělská výroba a železniční doprava i HDP jako celek. Prudce vzrostla inflace, reálná úroveň mezd se po 2-3 letech snížila proti roku 1989 zhruba o třetinu. Nastal nový jev: nezaměstnanost, rychle se vytvořila půlmilionová armáda nezaměstnaných, která přea i v dnešní době. Tak by bylo možné pokračovat.
Rozhodujícím je však to, že ani současná koaliční vláda nemá žádnou výhledovou konkrétní hospodářskou a sociální politiku zaměřenou na zlepšení situace. Vše nasvědčuje tomu, že po realizaci reforem podle Modré šance se ekonomika a životní úroveň většiny obyvatelstva dále zhorší.
Vybrané ukazatele vývoje ekonomiky Československa
(V %, rok 1913 = 100)
Rok Národní Průmyslová Zemědělská
důchod výroba výroba
1913 100,0 100,0 100,0
1929 115,0 141,0 101,8
1933 107,9 136,0 111,3
Vybrané ukazatele vývoje socialistické ekonomiky
(V %, rok 1937 = 100)
Rok Národní Průmyslová Zemědělská
důchod výroba výroba
1937 100,0 100,0 100,0
1948 97,0 108,0 71,5
1970 374,0 719,0 116,8
1989 698,0 1551,0 166,0
Foto popis| Konečně na úrovni ekonomiky roku 1989?
Foto autor| FOTO – Haló noviny/Karel MEVALD