Lidé na křižovatce

Pokaždé, když se nastolí otázka, zda komunistická strana odporuje svými činy a názvem zákonům, nechybějí výroky lidí typu válečného reportéra a toho času předsedy senátníkomise pro posouzení ústavnosti KSČM Jaromíra Štětiny. Mají jasno. Až se skoro zdá, jako by jim případný zákaz této strany mohl vzít smysl života. Nicméně: co když říkají pravdu?
K úvaze mohly veřejnost naposledy podnítit skandálně znějící výroky šéfa KSČM o Leninovi a vlna nových „objevů“ neúnavné pravicové žurnalistiky. Neustálé propírání kontaktů známých osobností s StB údajně prospívá vyrovnávání se s totalitní minulostí. Nejde-li o politickou objednávku, kam investigativcům zmizeli vysocí aparátčíci bývalého systému, jejichž dobrovolnost (následně při budování kapitalismu) si stěží kladla meze?
Současní komunisté volají na světlo boží Uljanova a revoluci. Na první pohled jde o burcující věty, kvůli nimž třeba spisovatel Klíma varovně zvedl prst. Jistě, výroky Vojtěcha Filipa na jednu stranu budí pozornost: užívá slova od pohledu „magicky zasvěcující“ čili sektářská.
Naštěstí jde pouze o pohled první, druhý již odkazuje k folkloru a politické taktice vedení. Proč tedy vůdcové formálně radikální levice, legitimizované osmnáctým rokem od Listopadu, nedotčené porevoluční korupcí – což svým způsobem rovněž ohrožuje soudobou demokracii – vzývají pochybné svaté, ikony průvodů Rudým náměstím?
Nechtějí revoluci, jak je obvykle vnímána, nýbrž bubnováním pod jeden prapor svolávají menšinové reformní křídlo strany i pragmatismem poslední doby zneklidněné nostalgiky.
Nynější sociální demokrat Ruské federace Gorbačov, vždy oblíbenější na Západě než doma, vyhlásil po nástupu k moci učení obrody sovětského komunismu „leninskou cestou“. Tehdejší rusismy perestrojka, glasnosť a chozrasčot, jimž zkazka přisvojila, že jde o česká slovíčka, jež jediná v Československu za léta cizinec pochytí, obrážela krizi uzavřené ideologie jednoho centra.
Na obdobné křižovatce se sevřená a disciplinovaná KSČM vskutku ocitá. Loňské sněmovní volby byly neúspěchem. Existují majetkové potíže, ale zejména reálně hrozí marginalizace ve prospěch socialistů, jejichž problémy KSČM není zatím s to vytěžit. Odliv duší i nemovitosti trápí také takřka dědičného nepřítele sekularizovaného náboženství komunismu domácí odnož římskokatolické církve. Její porevoluční tradice obnáší svádění častých neúspěchů na minulý režim a jeho domnělé pohrobky. Ano, naposledy v případě judikátu Nejvyššího soudu ohledně vlastnictví katedrály svatého Víta. Kádrováním jednoho ze sudích primas Vlk v podstatě zpochybnil normotvorbu nezávislé justice. Opory státu dle ústavy.
Porovnáme-li oba přinejmenším trapné výroky čelních funkcionářů v mnohém si podobných, leč nesmiřitelných institucí, nezbývá než konstatovat, že si škodí víc, než by svedli jejich nepřátelé. Dokonale předvádějí nedořešené vazby k minulosti, z níž se málo nebo špatně poučují.