Sympatický boj o sebevyjádření

Dva mladí herci inscenují v Divadle Viola povídku Jaroslava Štětiny

divadelní recenze

Těžký úkol si zvolili dva mladí umělci, herečka Národního divadla Magdaléna Borová a letošní absolvent DAMU Miloslav König. Pro komorní Divadlo Viola zdramatizovali povídkuJaromíra Štětiny Století zázraků. Známý novinář v ní vypráví o zemětřesení v Arménii na pozadí příběhu dvou manželů, jež katastrofa oddělila: muže uvěznily trosky ve sklepě a žena se na ulici snaží o jeho záchranu.
Povídka se dramatizaci vzpírá: hlavní postavy spolu skoro nepromluví a kromě několika retrospektiv se ani nesetkají. Je sice napínavá (přežije manžel, nepřežije?), ale obsahuje jen několik situací, které by bylo možné divadelně rozvinout. Dramatizátoři text psaný v erformě změnili minimálně. Na jevišti ho většinou buď přednášejí, nebo ilustrují hereckou akcí. Představení se tak nezáměrně blíží inscenovanému čtení. Výchozí, skutečně dramatickou situaci – dva zamilovaní lidé blízko sebe, a přesto každý zvlášť – zachytila režisérka pomocí náznaku: postavy odděluje průsvitný závěs uprostřed jevišťátka. Při retrospektivních vsuvkách ho herci odhrnou a hrají společně, takže představení ožije. Jindy zábranu akusticky překonají společným zpěvem, který naznačuje duševní propojenost fyzicky oddělených manželů.
Štětinova povídka působí především věcným, novinářsky podrobným popisem důsledků katastrofy na město a lidi. Herci přednes tohoto líčení naopak silně prožívají. Například když König popisuje, jak postava rozmačkává brambory, aby měla co pít, jako by Macbeth líčil svou první vraždu! Dramatismus hereckého projevu je nejen nemístný, ale také pouze technický, a proto nepravdivý. Vystupňovaný psychologismus nedává divákovi prostor pro vlastní procítění hrůzy, který mu Štětina moudře svou zdánlivou nezúčastněností ponechal. Lépe se hercům daří v komické a milostné poloze. Lásku půvabně vyjadřují pomocí až tanečních pohybů a zpěvu tklivých, snad arménských melodií.
Významy se během představení neskládají v poselství, spíš jako bychom sledovali herecké cvičení. Zkušenější Borová se hladce proměňuje do mnoha poloh, od introvertně tragických po rošťáckou komiku. Bohužel v dikci jako by místy přejala manýru své divadelní kolegyně Petry Špalkové. König je jistější coby bavič, ve vážných polohách často sklouzává k udýchanému, pouze efektnímu patosu. Přesto je talent obou představitelů zřejmý a jejich verva uvádět pozoruhodné, nevyzkoušené texty sympatická.
J. Štětina: Století zázraků Režie a scéna: L. Bělohradská, kostýmy: K. Hollá, hudební spolupráce: M. Doubrava, pohybová spolupráce: J. Hanušová. Divadlo Viola, premiéra 3. 5. 2007.

Foto popis| STOLETÍ ZÁZRAKŮ. Magdaléna Borová a Miloslav König v inscenaci Divadla Viola.
Foto autor| Foto: Deník/Milan Jaroš
Region| Střední Čechy