Srp a kladivo

PŘEČETLI JSME

Nad pochodem proti radaru v Praze vlály i rudé vlajky se srpem a kladivem. Podle Jana Tamáše z hnutí Ne základnám je Komunistický svaz mládeže jednou ze 40 organizací hnutí podporujících. Domluvu, že se srpem a kladivem na demonstraci nepřijdou, komsomolci ale porušili a hnutí z toho prý vyvodí důsledky.
Zákon to nějak neupravuje, naštěstí. V policejní praxi se hakenkrajc považuje za trestný projev podpory protiprávního hnutí, zatímco srp a kladivo ne. Anení to proto, že je v pařátech drží rakouský orel na státním znaku, ani proto, že je dělnické hnutí užívalo už v 19. století. Nebyl to symbol zločinů jako hákový kříž pro nacisty. Rudá vlajka byla pro miliony utiskovaných avantgardním lidským znamením. Protiradarové hnutí chápu, srp a kladivo dnes právem vzbuzují odpor. Hnutí se ale od Komsomolu nedistancuje, a i to je dobře. Ten loni v říjnu ministerstvo vnitra rozpustilo jako jediné občanské sdružení od září, kdy je Ivan Langer ministrem vnitra.
Rozpuštění vadí i KSČM a levici, která je také proti kapitalismu, i když nevolá jako Komsomol po je revolučním překonání. Tato dvě slova programu, jimiž vnitro zdůvodnilo rozpuštění Komsomolu, bude ale ještě zkoumat Nejvyšší správní soud.
Při pokusech o »dekomunizaci« často hledíme s obavami směrem severovýchodním, kde si notují antikomunisté Pobaltí a Polska. Přidávají se i skupiny v ČR, které nyní finančně i jinak podporuje ODS, neboť to škodí konkurentům z levice.
Polský ústavní soud sice zrušil tamní lustrační zákon, ale zanícení »očišťovači« podali v Sejmu návrh zákona o zákazu komunistických symbolů. Odstranit se mají všechny pomníky, památníky, busty a tabule »glorifikující komunistickou ideologii« a její nositele, s výjimkou hrobů.
Proti odstraňování pomníků Sovětské armádě jsou ale tři pětiny Poláků. Hlavně ve Slezsku, kde bylo dělnické a komunistické hnutí silnější než jinde v Polsku, protestují lidé proti přejmenování ulic po místních komunistech, kteří bojovali proti fašismu nebo se zasloužili o obec.
Pokusy házet fakta do jámy pamětnice známe i z ČR, kde senátoři Štětina a Mejstřík usilují o zákaz komunistických symbolů, tedy i onoho srpu a kladiva, včetně slova »komunistický«. Českobratrští evangelíci v Evropě nesnášejí pohled na kříž, je pro ně symbolem pronásledování a jiných katolických zločinů. Nikdy ale neusilovali o obecný zákaz kříže.
Podobný návrh zákona jako nyní v Polsku asi v ČR nevznikne už z praktických důvodů. Přejmenovat ulice pojmenované po komunistech a nevydávat díla členů KSČ by byla skutečná »kulturní revoluce«. Museli bychom se zříct nejen Marušky Kudeříkové a Julia Fučíka, ale i Jaroslava Haška, Vladislava Vančury a Jaroslava Seiferta. Mlčet by se muselo i o obrodě na jaře 1968 a Chartě 77.