Jsou vysoké státní funkce zaměstnáním, nebo posláním?

Sobotní zasedání ÚV KSČM projednalo a schválilo významné stanovisko k aktuální situaci ve vládě a společnosti. Konstatuje se v něm, že v důsledku postupu současné vlády hrozí závažná blokace demokratických mechanismů a další oklešťování nejen sociálních, ale i politických práv a svobod občanů. Příčin tohoto stavu je samozřejmě mnoho. Za nejzávažnější však považují porušování a až arogantní postoj většiny státních a nejvyšších politických funkcionářů pravice k Ústavě ČR a Listině základních práv a svobod, která je součástí našeho ústavního pořádku. Hlavní příčina je v morální, profesionální, a tedy osobní úrovni těch, kteří dnes ve vysokých funkcích jsou.
Podle Ústavy ČR »Lid je zdrojem veškeré moci: vykonává ji prostřednictvím orgánů státní moci zákonodárné, výkonné a soudní.« Je tomu tak v každodenní praxi, když představitelé pravice, reprezentované stranami současné vládní koalice, každodenně přehlížejí názory většiny občanů a ostentativně je ignorují? Viz například návrh takzvané reformy veřejných financí nebo umístění americké radarové základny v ČR. Státní moc tedy neslouží všem občanům (jak je deklarováno v Ústavě ČR) a občané nemají možnost prosadit, že jsou zdrojem veškeré moci. Nejsou, protože prakticky nemají možnost vyjádřit se v referendu, ani odvolat své představitele v orgánech státní moci.
Ukazuje se, že si ve většině případů občané nezvolili »ty pravé« představitele. Ti zvolení totiž vůbec neplní svůj slib, že budou zachovávat Ústavu ČR a zákony, že svůj mandát budou vykonávat v zájmu všeho lidu. Být poslancem, senátorem, členem vlády a podobně je vysoce náročné a odpovědné. Nemůže jít o nějaké běžné zaměstnání, ale o poslání, které má časově omezenou dobu a nesmí být zneužíváno jako možnost získání vysokých příjmů a výsadního postavení. Bohužel mnozí naši současní představitelé své funkce berou jako výhodné zaměstnání a zájmy lidu jsou jim »ukradené«. Velmi názorně to dokumentuje rozhovor známého senátora Jaromíra Štětiny v sobotních Lidových novinách. Na otázku: »Baví vás to v Senátu?« Odpověděl: »Baví, hrozně. V podstatě jsem do toho šel proto, že jsem to řemeslo senátora ještě nikdy nedělal. « Takové jsou »vysoké cíle« tohoto senátora Strany zelených. Že považuje funkci senátora pouze za zaměstnání, které ho baví (a samozřejmě slušně zabezpečuje) dokazuje i v odpovědi na otázku, co by doporučoval Jiřímu Čunkovi, kdyby byl obžalován. Řekl by mu: »…nevím, proč byste měl opouštět své zaměstnání, dokud nejste odsouzen«. Tak chápe senátor své poslání ve vysoké funkci. O jeho lidské úrovni svědčí i předmět jeho hlavního zájmu – hysterický antikomunismus, ale i řada jeho dalších názorů v uvedeném rozhovoru. Například k »radarové písničce«: »Já vám řeknu, že třeba ta nepodařená písnička, kterou vypustila Parkanová s Vyčítalem, je mi mnohem milejší, než když někdo s odpuštěním sere mramor.« Takových lidí máme dnes v parlamentě ČR i ve vládě mnoho. V každém systému totiž záleží především na lidech, kteří jsou u moci. Na jejich lidské i profesionální úrovni. Je to skutečně »v lidech« a tam to začíná. To dobré i zlé.
Skutečných osobností, které se přibližují požadavkům kladeným na výkon nejvyšších státních funkcí, není nikdy přebytek. Nikdo není dokonalý, ale rozdíly v osobních i odborných předpokladech jsou. Rozhodující je charakter, brát takovou funkci jako skutečné poslání a ne zaměstnání. Občané-voliči by proto již dnes měli zvažovat, koho budou volit. Nejenom, které strany, ale i které osobnosti. Je to v jejich zájmu, protože od činnosti poslanců, senátorů i zastupitelů do značné míry záleží, zda budou uvedení představitelé sloužit lidu, nebo pouze sobě.

Foto popis|