Padlý anděl?

POZNAMENÁVÁME

V mediálně nejsledovanější politické frašce posledních měsíců – úplatkářské aféře prvního místopředsedy současné české »protikorupční« (Topolánkovy) vlády – andělsky čistého a bezelstného – Jiřího Čunka došlo od počátku června k několika zásadním obratům.
Vyplavalo na povrch, že jeho »neprůstřelné« alibi mu (bez jeho vědomí (?)) zařídili tři křivopřísežníci – »korunní svědci«, kteří měli dle Čunkových sebevědomých slibů prokázat jeho nevinu a hlavní svědkyni celé kauzy Marcelu Urbanovou uvrhnout do bahna hanby.
Jiří Čunek je však »silný jedinec« (arogantní zbabělec bez skrupulí (?)), a jen tací přežijí. Muž číslo dvě Topolánkova kabinetu se pustil do zápasu, ve kterém hodlá dokázat, že vůle »výjimečných« stojí nad veškerou spravedlností, lidskými hodnotami a morálními zásadami. Kroky policie bez rozpaků označil za »bezprecedentní zastrašování svědků, které v dosavadní praxi nemá obdoby!« (Samozřejmě, že u ústavních činitelů nemá dosud obdoby, protože dosavadní praxe žádný obdobný případ, jako je postupem času vyhrocená kauza prvního vicepremiéra vlády, který prý chce »svou neústupností jen dokázat, že tuto zemi nemohou ovládat zcela jasně lživě vykonstruovaná obvinění, kdy se budou politici odstraňovat na základě vymyšlených příběhů«, nezná.) Čunek je patrně mnohem větší ptáček, než jsme tušili (někteří i doufali) .
»To je hysterie policie. Poté, co jsme obdrželi spis, tak jsme zjistili, že celá ta kauza je nesmyslná a irelevantní. Měla se stát v jeden den během pěti minut. K tomu policie dodala tři a půl tisíce stránek nesmyslného šetření toho, co se stalo předtím i potom. Nic nedokazují, nic nepodporují a netýkají se merita věci. Je tam spousta pochybení a účelovostí. Tím pádem jsme podali stížnost orgánům, které budou šetřit podjatost policie. Věřím, že útok na svědky je výsledkem obav policistů, kteří chtějí odvést pozornost.« (Právo, 1. 6. 2007; rozhovor s O. Dandou)
Druhý červnový týden změnila kurs celého Čunkova korupčního skandálu nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká. Ve chvíli, kdy se Čunkova aféra začala vymykat koalici z rukou, přišel spásný (koalicí vymodlený/vynucený (?) – pro veřejnost a opozici zcela nečekaný zásah »shora«). Případ, ve kterém čelí Čunek obvinění z převzetí půlmilionového úplatku, byl odebrán dosavadnímu státnímu zástupci Radimu Obstovi (který se navíc v souvislosti s Čunkovým případem dostal do hledáčku »sboru spravedlivých« kolem známé postavičkysenátora Štětiny) a případ převzal jihlavský státní zástupce Arif Salichov (otázkou je, zda i on nebude tučným (předem vybraným (?)) soustem pro antikomunistickou hysterii milého senátora). Celá akce vyvolala dojem, že se česká justice (sem tam) dostane pod taktovku politické reprezentace. Odtud legitimní snaha opozice vyvolat ve Sněmovně mimořádné jednání k této věci.
Opozice sice očekávala, že koalice schůzi znemožní, avšak netušila, jaký triumf díky nečekanému bezduchému vystoupení hlavního aktéra celého případu v průběhu debaty získá. Chudák Topolánek, něco takového si snad ani nezasloužil. A lidovci? »Boží mlýny melou«, chtělo by se říci. Jen si vzpomeňme, jak se lidovecké známé firmy tetelily štěstím, když se Čunek (a spolu s ním celá KDU-ČSL) vezl vzhůru na vzedmuté vlně xenofobie v české společnosti.
Avšak mnohem závažnější a nebezpečnější než špinavé vystoupení ve Sněmovně je Čunkova obhajoba, které následovala po tomto zbabělém kroku.
»Chtěl jsem říci všem poslancům, že bojuju za ně, nejenom za koalici, ale taky za opozici, aby ty konce nebyly takové, aby se s námi zacházelo úplně stejně jako s každým jiným občanem.« (J. Čunek, Právo, 16. 6. 2007)
I ten nejzapřísáhlejší »čunkovec« se musel při těchto slovech orosit, když si uvědomil, že ústavním právem zaručená rovnost občanů před zákonem je pouhou chimérou.

Foto popis|