V mládí jsem hodně četl, věnoval se kultuře. Atak jsem všude pro svůj život nacházel své vzory – chcete-li hrdiny. Patřila sem i moje tetička, která po vzniku ČSR svou osobní kariéru považovala za službu pacientům jako jedna z prvních československých sester. Při americkém nesmyslném náletu na Prahu pomáhala jako vrchní sestra na 1. chirurgii prof. A. Jiráska pacientům do bezpečí. Navždy si pohmoždila záda a udělený válečný kříž byl jen malou náplastí.
Potkal jsem mnoho skvělých lidí, kteří by si zasloužili název hrdinové v tom krásném smyslu slova, jak ho chápu nejen já. Proto se zděšením sleduji, jak polistopadová doba vynesla na podstavec kdejakou pochybnou existenci, ony »úspěšné« podnikatele, jichž byly plné noviny a televize. Kde je jim konec? Rozkradli, co mohli z někdejšího státního a dnes v tichosti mohou žít jen z úroků. Nebyly zákony, byla jen chuť kořistit za pomoci tehdy vládnoucích a jistě i odměněných kamarádů. Pokud se nemýlím, v čele těchto vlád byli i staronoví prezidentští kandidáti P. Pithart a V. Klaus.
Novodobé hrdiny »objevil« i premiér Topolánek. Sprostí vrazi nevinných lidí Mašínové a spol. by měli dostat řády. Jak hluboká je dnešní morální žumpa – ne většina novinářů.
Pro obveselení mládeže a většiny nás nemajetných provozuje TV Prima opět Vyvolené jako nové hrdiny. Jejich hrdinství spočívá v tom, že různé existence prošly sítem, chtějí rychle zbohatnout, a nabízejí své často ostudné náhledy do života i postelí. Ovšem přiživí se i bulvár.
TV Nova zase požádá trh na nevěsty, kde pan údajný milionář si na výsluní kamer vybírá mezi stále řídnoucími řadami paní a dívek tu pravou. A ještě si při testování přijde na své jako chlap. Vždyť co by ženy neudělaly pro to, aby zlikvidovaly své sokyně. A pokud se natřete doporučovaným krémem, žádný milionář už neodolá. Inu, jak říkával můj soused pan lékárník: »Ve staré Vídni bylo za peníze všechno – i ženy. A krásné ženy.« Jen nevím, proč zůstal starým mládencem.
Bude-li morální devastace hodnot dále pokračovat, mohou být jako jistý odboj proti zákonům a dobrým mravům zařazeni pánově Kožený, Krejčíř i Pitr. Daj-li medajli, nebo nedaj-li… Uvidíme. Také komunistobijci Štětina a Mejstřík by v budoucnu mohli mít aspoň desku. Třeba s textem, který jsem slýchával od světa znalého a moudrého člověka – svého otce: »Poturčenec horší Turka«. ***