Aféry BIS

Petr HARTMAN, moderátor
——————–
Rozruch kolem dnes už bývalého vicepremiéra Jiřího Čunka mimo jiné vyvolal polemiku o úniku informací a o jejich využívání v nejrůznějších mocenských hrách. Dokonce se objevil návrh nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké, aby tento jev prověřila Bezpečnostní informační služba. Vláda nakonec rozhodla o tom, že žádný takovýto speciální úkol tajné službě nezadá. Podle premiéra Mirka Topolánka existují standardní prostředky, jimiž je možné záležitost vyšetřit. Ostatně únik informací se netýká pouze některých vyšetřovacích spisů, a tudíž policistů či státních zástupců, ale také samotné Bezpečnostní informační služby. Její aféru připomíná Jiří Berounský.

Jiří BEROUNSKÝ, redaktor
——————–
Není to sice událost nejnovější, ale zato vypadá jako špatně napsaná detektivka, nehledě k tomu, že se týká nás všech a v tomto smyslu je stále velmi aktuální. Mluvím o Bezpečnostní informační službě, o BIS a o neuvěřitelném příběhu, jak se před třemi roky ztratily z této kontrarozvědné služby diskety s citlivými údaji a jak se nedávno zase našly, takže se vlastně nic nestalo. Nejvíc ze všeho se mi na tom příběhu líbí ona neosobnost. Diskety se ztratily, diskety se zase objevily, jakoby se jednalo o nějaký recept z kredence kuchyně. A jestliže se někde píše stejně neosobní slovo „služba“ nebo „kontrarozvědka“, tak to na skandální věci, která se vůbec neměla stát, nic nemění. Ale pěkně po pořádku. Vše prý prasklo ve chvílích, kdy se snažili detektivové Bezpečnostní informační služby sledovat při schůzce bývalého šéfa civilní rozvědky Karla Randáka s reportérem České televize Daliborem Bártkem a bývalým policistou z protikorupční jednotky, Karlem Tichým. Detektivové, nebo kdo to byl, se zřejmě domnívali, že se při této schůzce o ztracených materiálech něco dozvědí, i když si osobně nedovedu představit, jak to měli dělat. Místo toho ale, jak píší, jak Lidové noviny tak Respekt, byli účastníky schůzky identifikováni a museli tedy s pravdou, to je s pátráním po ztracených materiálech, ven. Rovněž si podle mého názoru nedovedu představit, jak se mohli prozradit? Možná, že se plížili příliš nápadně mezi restauračními stolky, nebo jim možná upadly nalepené fousy, jinak by sledování trojice osob u stolku v kavárně či restauraci mělo podle mého názoru patřit k těm nejprimitivnějším úkolům i začínajících adeptů špionáže. Jaroslav Spurný nám nabídl v Respektu dvě alternativy celého případu ztráty materiálů. Buď se jednalo opravdu, naprostý kiks při předávání trezoru v roce 2004, což by mělo stát místo nejednoho odpovědného či vedoucího pracovníka služby, nebo nám BISka předhodila onen kolosální únik jen proto, aby zakryla jinou zpravodajskou operaci. Dokumenty měly zmizet v roce 2004 a mělo se jednat o záznam tří roků starých skutečností. Tím se ocitáme v roce 2001, kdy se dělo mnoho závažných kauz a nelze prý vyloučit, že BIS mohla mít v rukou materiál, který se třeba týkal korupce politiků. Mluvčí BIS Jan Šubert nás vůbec neuklidnil, když prohlásil, jak píší Lidové noviny, cituji: „informace se nedostaly do prostředí k lidem, kteří by je mohli nějak použít,“ konec citátu. Napadá nás ovšem otázka, jak to může vůbec BIS a tudíž její mluvčí vědět, zejména, když se dozvídáme opět z Lidových novin, že tajná služba připustila, že data tehdy vynesl bývalý pracovník služby, později se je prý pokoušel zpeněžit, ale prodej se prý nakonec neuskutečnil. Státní zastupitelství přitom zahájilo trestní řízení, které je vedeno proti neznámému pachateli. Možná, že v tom není právní nedostatek, ale zdravému rozumu se cítí skutečnost, že sice víme, že data vynesl bývalý pracovník, víme dokonce, že je chtěl zpeněžit, ale zároveň nevíme, kdo to byl. Tak jako tak zbývá ovšem vyřešit, zda si někdo nepořídil z cédéček kopie. BIS ale prý nemá příliš možností, jak po případných kopiích aktivně pátrat. A nyní cituji ze zdroje blízkého vládě, který Lidovým novinám prozradil následující: „Prostě se teď bude několik měsíců nebo let čekat, zda se informace ze spisů někde neobjeví. Ale BIS to nepovažuje za pravděpodobné. Způsob, jakým data zajistila, totiž vylučoval, že by si její dočasný majitel stihl kopie pořídit,“ konec citátu. To už je ale úplné mystérium a o nic menším mystériem není sdělení, že server Aktuálně.cz měl před časem napsat, že za získání dat zaplatila služba statisíce korun. Chápu, že informování o tajných službách podléhá určitým pravidlům, ale když se už jakkoliv stručně informuje, tak by to mělo být podle mého názoru sdělení, které bude všeobecně srozumitelné. Sněmovní komise pro kontrolu BIS vedená poslancem ČSSD Jeronýmem Tejcem, i vládní výbor pro tajné služby s šéfem Janem Klasem, poslancem za ODS, mají tedy při rozkrývání celé záležitosti před sebou nezáviděníhodnou, ale velmi užitečnou práci. Čeká se prý zejména premiéra Topolánka, který se má zúčastnit zasedání komise pro kontrolu BIS 16. listopadu. Mezi pravomoci premiéra totiž patří přístup ke všem informacím služby, neboť ta mu podléhá. Ať už bude však výsledek jednání jakýkoliv, vnucuje se do myslí občanů pochopitelná pochybnost o hodnotě jejich kontrarozvědky, která má pečovat o jejich bezpečnost.

Petr HARTMAN, moderátor
——————–
To byl Jiří Berounský. K jeho příspěvku ještě dodejme, že Bezpečnostní informační služba čelí i jiným problémů. Například podle senátora Jaromíra Štětiny BIS rozpracovala před osmi lety na pokyn vlády diskreditační kampaň s cílem zničit bývalého důstojníka této služby Vladimíra Hučína. Spolupracovala přitom údajně s přerovským státním zastupitelstvím a policí, které pracovaly na politickou objednávku, alespoň to dnes řekl novinářům senátorŠtětina. Senátor dále uvedl, že se Hučín v rámci BIS zabýval sledováním levicového extremismu a shromažďoval důkazy o stycích ČSSD a KSČM na severní Moravě s představiteli bývalého režimu a jeho tajné policie, tedy StB. Štětina jako slibovaný důkaz pro svá tvrzení promítl vyjádření soudce ostravského krajského soudu Antona Bucheně, který loni při osvobozujícím rozsudku v Hučínově případu  uvedl, že jednání bývalého důstojníka BIS se zabývala i vláda a ředitel BIS dostal přímo úkoly situaci řešit. „Důrazně odmítáme, že bychom kdykoliv pracovali na politickou objednávku a ovlivňovali práci orgánů činných v trestním řízení,“ řekl dnes ČTK mluvčí tajné služby Jan Šubert. Proti obviněním vzneseným na adresu BIS se tvrdě ohrazujeme. Jde o nehoráznou lež,“ dodal Šubert. Předseda sněmovní komise pro kontrolu BIS Jeroným Tejc označil Štětinovo vystoupení za spíše úsměvné. „V tomto případě skutečně žádné důkazy předloženy nebyly,“ dodal Tejc ve vysílání České televize.