Levicoví poslanci chtějí zrušit Ústav pro studium totalitních režimů

Petr HARTMAN, moderátor
——————–
V následujících minutách se zaměříme na dění v České republice. Senátoři Klubu otevřené demokracie nesouhlasí s iniciativou padesáti sedmi levicových poslanců, kteří Ústavnímu soudu navrhují zrušení zákona, na jehož základě vznikl Ústav pro studium totalitních režimů. ČTK to řekl senátor Jaromír Štětina. Vznik státního badatelského zařízení pro výzkum nacismu a komunismu v českých dějinách schválil parlament letos v létě. Proti jeho vytvoření však již tehdy hlasovali zástupci levice. Levicovým zákonodárcům vadí, že by nová instituce mohla politicky ovlivňovat výklad dějin a omezovat tak ústavně zaručenou svobodu vědeckého bádání. Nesouhlasí také s formulací zákona, který označuje období komunistické vlády od 25. února 1948 do 29. prosince 1989 za totalitu. Ve stížnosti levice navrhuje Ústavnímu soudu zrušit zákon jako celek. Alternativně poslanci požadují vypuštění slova totalitní v řadě pasáží zákona. Komentář napsal Ondřej Konrád.

Ondřej KONRÁD, redaktor
——————–
Po dlouhém volání veřejnosti byl tento rok Ústav pro studium totalitních režimů konečně ustaven. Jak známo, jeho obdoba vznikala dříve v řadě jiných posttotalitních zemí vycházejících z osvědčeného modelu Gauckova úřadu, který záhy po sjednocení Německa přispěl k pročištění společenské atmosféry. Do české verze opozice prosadila, že úřad se nebude zabývat jen totalitní minulostí komunistickou, jak bylo původně zamýšleno, ale rovněž nacistickou. Dnes se levici, jak patrno, přestala instituce zamlouvat vůbec. A co je pozoruhodné, návrh zrušit ústavu podepsalo mnoho členů frakce ČSSD, zpracoval jej údajně poslanec Zdeněk Jičínský, a to ačkoliv sociální demokraté přece dobře vědí, co s nimi kdysi komunistická totalita provedla. Ústav má od tohoto měsíce sedmičlennou radu, včetně předsedkyně Naděždy Kavalírové, místopředsedy a krátce před Vánoci rada podle očekávání zvolila prvého ředitele, historika Pavla Žáčka. Nic tedy nebrání, aby se činnost rozběhla od počátku roku 2008 pokud možno naplno a začalo ono větrání nezdravého vzduchu, nechť se ho vymění co nejvíce dřív, než od pádu komunismu uplyne dvacet let, řekl by si člověk. A lze asi s úspěchem pochybovat o tom, že by ústav mohl zaniknout verdiktem Ústavního soudu, těžko by ten totiž na něm nalezl něco protiústavního. A tak z celého podání zůstává spíš divný pocit. Zejména z toho, že tolik sociálně demokratických poslanců podepsalo údajně Jičínského text, ve kterém se mimo jiné říká, že mnohostranné porušování lidských práv existovala v někdejším Československu jen v padesátých letech. A další vývoj se od takových projevů diktatury odprošťoval. Konec citátu. To se prý pak také nezměnilo i ve dvacetiletí po sovětské okupaci, znovu cituji: „Výkon státní moci v tomto období nelze zjednodušeně ztotožňovat s totalitními metodami zejména prvé poloviny padesátých let.“ Konec citátu. Ano. Je pravda, že justiční vraždy a koncentrační tábory pro politické odpůrce se už skutečně po roce 1970 nekonaly. Komunistická Evropa se od brutálního stalinismu pohnula k poněkud civilizovanější formě totality, ale totalitou samozřejmě zůstala, a to v plném rozsahu. A porušování lidských práv v ní bylo alfou a omegou, od oblastí vzdělávání, přes cestování, až po politickou pluralitu a samozřejmě volné podnikání. Nesvoboda zůstávala trvalým principem a kdo se mu příčil, měla ho v práci tajná bezpečnost a zmanipulovaná justice. Zastřelení na hranicích nezmizely, stejně jako uvěznění ti, kdo kulkám na hranici unikli. Ve vězeních pobývali až do listopadových dnů vždy političtí aktivisté. Dívat se tedy na toto období málem vlídně, anebo s mávnutím ruky nelze v žádném případě. Kdo ona dvacetiletí pamatuje, nemůže než nevěřícně vrtět hlavou. Lidové noviny se na zrušení ústavu zeptaly předsedy ČSSD Jiřího Paroubka, který se podle své odpovědi domnívá, že činnost instituce hrozí politizací historické vědy, což prý nikdy nedopadlo dobře. Nu, na tom by za určitých okolností mohlo něco být, ale obávat se toho dopředu není vůbec proč. Pomiňme, že si Paroubek nevybavuje relativizaci, eufemisticky řečeno, éry reálného socialismu bez stížnosti, jde spíš o to, že slova o politizaci vědy zní nejasně a účelově. A hlavně o to, že vůči minimálně statisícům lidí, jimž husákovské období ničilo nejrůznějšími způsoby životy, je celé podání stížnosti, opět eufemisticky řečeno, netaktní. Možná někteří poslanci ČSSD ani pořádně nečetli, co podepsali, pak lze jen říci, že to je velmi chabá omluva. A hlavně, že by si strana měla dávat příště pozor, kdo za ni formuluje různá stanoviska.

Petr HARTMAN, moderátor
——————–
U mikrofonu Českého rozhlasu 6 byl Ondřej Konrád.