Tři vraždy stačí, Uzunoglu

Drama kurdského doktora se blíží ke konci

Když Yekta Uzunoglu (52) povstane před pražským soudem a energicky mává svazkem dokumentů, trochu připomíná slavného románového advokáta Perryho Masona. A detektivce z velkého světa se podobá i jeho případ: na jedné straně obvinění z pokusu o tři vraždy, podvody, únosy a mučení, a na druhé straně vážná možnost, že zkažení policisté ve prospěch skupiny podnikatelů obvinili a zničili nevinného muže. Jediný rozdíl proti nebojácnému Perrymu je ten, že šedovlasý kurdský lékař tady nehájí žádného mandanta, ale sám sebe. A teď se drama, které se vleče už roky, přiblížilo k závěru.

Detektiv, který se vyzná

„Můj případ se táhne už 11 let a desítky důkazů svědčí o tom, že vyšetřování bylo od počátku manipulováno. Kdo za tím stojí? Komu jsem stál za to, aby se děly takové věci v právním státě?“ klade Yekta Uzunoglu soudcům řečnickou otázku. V přetopené soudní síni o velikosti rozměrnějšího panelákového pokoje sedí kromě senátu, žalobce a obžalovaného asi dvacítka diváků. Senátor Jaromír Štětina, bývalí disidenti Dana Němcová a John Bok a několik novinářů si pečlivě zapisují vyřčená slova. Je profesionální ctí být u závěru případu, v jehož počátcích udělala média na základě podstrčené policejní zprávy z kurdského lékaře usazeného v Čechách nebezpečného mafiána.
„Jeho trestná činnost nese všechny znaky organizovaného zločinu. Uzunoglu obchodoval se zbraněmi a drogami,“ psaly v září 1994 noviny, když byl kurdský doktor a podnikatel zatčen. Informaci všichni přebrali z ČTK, kam ji poslal policista Jiří Gregor, detektiv z jednotky pro boj s organizovaným zločinem, který stál na počátku Uzunogluova stíhání. O měsíc později bylo všechno jinak: Uzunoglu, oznámila policie, neobchodoval ani s drogami, ani se zbraněmi, ale má na krku vraždy, vydírání, mučení a tunely v českých firmách. Za dalších pár měsíců se ovšem začala drolit i tato závažná obvinění (podrobně viz box Setkání ve sklepě). Přesto se Yekta Uzunoglu – jehož stížnostmi se mezitím zabývala řada institucí, od inspekce ministerstva vnitra přes soudy tří instancí až po sněmovnu – dostal z vazby teprve v březnu 1997. To už byl obviněn „pouze“ z omezování osobní svobody a mučení jediného muže, tureckého emigranta Gürkana Gönena. Toto jméno je důležité.
Po propuštění pan Uzunoglu ihned podal trestní oznámení na Jiřího Gregora za pomluvu – tedy za lživou zprávu poskytnutou ČTK. Ani Vrchní státní zastupitelství, na které se Uzunoglu obrátil, ani policejní inspekce, která by měla oznámení prošetřit, si dnes – alespoň podle svých mluvčích – nevzpomínají, jak s ním naložily. Gregor nebyl za svůj čin nikdy vyšetřován či stíhán, Uzunoglu nedostal žádnou odpověď a zničující tah s falešnými informacemi pro média skončil pod kobercem.
Jiří Gregor ale nestál jen za zprávou pro ČTK, ale i za počátečním obviněním Yekty Uzunoglua. Prvotní – a zároveň i jediné dodnes nezrušené obvinění Uzunoglua stojí na výpovědi zmíněného Gönena, drobného podnikatele, který zároveň v podsvětí pracoval jako práskač pro jednoho z Gregorových podřízených Jana Horáka. To nemůže nepřipomenout jiný případ – známou likvidaci důstojníka BIS Romana Hrubanta, který v 90. letech odhalil politické zneužívání tajné služby lidmi z ČSSD a který byl po příchodu této strany k moci obviněn z těžkých zločinů: i když jej soud po třech letech zcela očistil, jeho policejní kariéra skončila; Hrubantovo vyšetřování zpočátku vedl Jiří Gregor a zásadní obvinění z podvodů vznesl proti důstojníkovi – zločinecký práskač. Gönen, na němž dnes obvinění proti lékaři stojí, se mimochodem už potřetí nedostavil k soudu, aby svědčil, a policie minulý týden nedokázala splnit přání soudce Rašíka, aby jej před senát předvedla.

Kdo drží klíč

Jaký ale mohl mít někdo zájem dostat Uzunoglua za mříže? Lékař sám jedno možné vysvětlení nabízí. V roce 1994 se na něj usmálo podnikatelské štěstí. Česká společnost Škoda jej pověřila, aby ji zastupoval v souboji o zakázku na dostavbu tepelné elektrárny Soma nedaleko Ankary. Hodnota zakázky představovala devět miliard korun, a pokud by se Uzunogluovi podařilo získat ji pro Škodu, dostal by provizi ve výši devíti set milionů korun. O roli prostředníka a jeho provizi ovšem zároveň usilovala firma Škodaexport, reprezentovaná v Ankaře Jaromírem Johanesem, posledním komunistickým ministrem zahraničí a pak velvyslancem v Turecku (jeho turecký překladatel byl blízkým přítelem budoucí údajné oběti – Gürkana Gönena). Uzunoglu sice vyhrál, ale když byl pak necelý měsíc po podepsání dohody zatčen pro únos a přípravu vraždy, z dohody sešlo: roli prostředníka dostala firma Škodaexport.
Těžko říct, co je na této spekulaci pravdy, Johanes i Gönen koncem devadesátých let v odpovědi Respektu jakýkoli zájem na „likvidaci“ nepohodlného podnikatele vehementně popřeli. Zaráží ovšem, že policie, státní zastupitelství nebo soudy se vyšetřováním této verze vůbec nezabývaly. Vlastně ano, jeden z vyšetřovatelů zavolal Johanesovi do Ankary a zeptal se ho, jestli má s kauzou Uzunoglu něco společného. Odpověď je zřejmá. Proč jen to, je prakticky nemožné zjistit: případ během let prošel rukama desítek policistů, inspektorů, státních zástupců a soudců. Drtivá většina z nich se – zjednodušeně řečeno – zabývala pouze dílčími záležitostmi, které s podstatou celého stíhání nesouvisely (soudy třeba tři roky řešily, pod čí pravomoc případ spadá), a podstatu Uzunogluových stížností nikdo neřešil.
Příznačnou perličkou případu je, že policisté odmítali doktoru Uzunogluovi po domovní prohlídce vrátit deset měsíců klíče od jeho bytu. Uzunoglu byl ve vazbě a potřeboval, aby mu tam právníci vyzvedli osobní věci. Během doby, kdy byly klíče v policejních rukou, někdo provolal z jeho domácího telefonu přes dvě stě tisíc korun; inspekci se při vyšetřování nepodařilo prokázat, že by škodu způsobili policisté. A vykřičníkem případu je požár, který v roce 1998 zničil Uzunogluův čerstvě dostavěný dům a spolu s ním i řadu dokumentů, které se týkaly případu. Pachatele se nepodařilo dopadnout. Další soudní stání případu Uzunoglu se bude konat v půli února.
Q

Foto popis| Co to znamená, když se řekne policie? Zeptejte se Yekty Uzunogla.
Foto autor| FOTO GÜNTER BARTOŠ