Řezat děti? Naprostý nesmysl

Téma

Nevíme co je vzor a přirozená autorita, to je slabé místo společnosti, říká psychiatr
ZÁPADNÍ ČECHY DNES

Plzeň – Ačkoliv se v posledních deseti letech mezi dětmi rozšířily drogy, přestože je mládež agresivnější než dříve a rodiče mají na děti méně času, známý plzeňský dětský psychiatr a bývalý radní města Jiří Bláhovec tvrdí, že klientů ubývá. „Je jich méně a nevím, čím to je. Ale myslím, že je to dobře i když si tak řežu pod sebou větev. Jsou země, kde dětská psychiatrie jako obor vůbec neexistuje. Domnívám se, že děti nemají chodit k psychiatrovi a nemají se zavírat do psychiatrických léčeben,“ tvrdí Jiří Bláhovec.

* To znamená, že když mají děti nějaké psychické problémy, nemají s nimi rodiče nikam chodit?

Ale ano. K psychologům, do rodičovských nebo výchovných poraden. Myslím, že je lepší, když se psychiatrie věnuje duševním poruchám, které děti mají zcela výjimečně. U většiny dětí se jedná o poruchy související se vztahy v rodině, výchovou a školou.

* Zdá se, že v posledních letech hodně přibylo dětí s tak zvanými lehkými mozkovými dysfunkcemi (LMD). Je to tak?

Je jejich určitě větší procento. Víc dětí má potíže se soustředit, hůř jim jde čtení nebo psaní. Takové děti k nám chodí, pokud k tomu mají ještě nějaké problémy navíc. Někdy přijdou i proto, že nechtějí čekat až na ně přijde řada v poradně. Těch je ale dnes už poměrně dost.

* A co vy, psychiatr, rodičům dětí s LMD radíte? Můžete vůbec něco dělat?

Můžeme nabídnout poradenství a nějakou medicínskou podporu. Nejdřív se snažíme pracovat s rodiči. Většinou je třeba uklidnit matku, že se nic hrozného neděje, a pak ji podpořit, protože to pro ni bude náročné. Doporučujeme, aby dítě s LMD mělo co největší toleranci u rodičů. Je důležité přitom dítě pozitivně motivovat a ne se ho snažit direktivně dotlačit k tomu, že bude pěkně poslouchat, sedět a jíst, když to dítě spíš potřebuje jíst, kdy samo chce. Velké procento rodičů si dodnes myslí, že dítě je třeba řezat. Já jsem rozhodně proti, je to naprostý nesmysl.

* Nevidíte ani nějakou hranici, po jejímž překročení facka padnout musí?

Myslím, že jedinou takovou hranici dítě překračuje, když dělá něco, co jej ohrožuje na životě. Například, když pořád zapaluje papír na koberci nebo vbíhá do silnice. A i v takových případech je třeba využít jiné způsoby, jak od toho dítě odvést. Je to většinou selhání rodiče, když dítěti nařeže. Přitom je dospělý ve zmatku, neví co má dělat, a tak plácá rukou. Znám lidi, kteří dětem nenadávají a nebijí je a myslím, že to tak je lepší, i když to není běžné.

* Často se objevují zprávy o rostoucí agresivitě dětí. Například leckteří učitelé si stěžují, že učit už v osmých nebo devátých třídách je proto problém. Máte vy pocit, že jsou děti agresivnější?

Je to pravda. Myslím, že ten vývoj souvisí s liberalizací nebo větší mírou svobody. Dřív možná spousta dětí nezlobila ze strachu z nějakého postihu. Dnes slyší, že se nikomu nesmí ubližovat, že děti mají práva jako svébytné osobnosti. To je určitě dobře. Ale u řady z nich to vede až k tomu, že třeba i pošlou učitele do háje. Někdy to ale podporuje jejich pocit, že ony díky rodičům mají lepší společenské postavení, jsou bohatí a s kantorem si to mohou nějak vyřídit. Myslím, že i tady platí, že děti si víc troufnou tam, kde můžou. A to není otázka trestání a facek, ale autority. Mít ji ale v dnešní době není jednouché. Nevíme, co je vzor, jak vypadá přirozená autorita. To je slabé místo společnosti, která opustila starý model strachu a nyní se orientuje špíš na výkon a konzum. Přesto si myslím, že skvělý skautský vedoucí může být pořád pro děti z nejrůznějších skupin autorita stejně jako skvělý učitel.

* Agresivita dětí bývá často spojována s násilím v televizi, filmech, počítačovými hrami. Souvisí to?

Dlouho jsem tvrdil, že filmy a počítačové hry na to nemají vliv, pokud dobře funguje rodina. Dnes už si tím nejsem tak jistý. Myslím, že důležitější roli hraje rodina. Negativní vlivy se ale mohou kombinovat. A je pravda, že sex, krev a násilí je atraktivní téma.

* Pracujte ve zdravotnictví. Tam se kdekdo chystá stávkovat nebo tvrdí, že se už neuživí. Jak jste na tom vy?

Nechystám se stávkovat. Ale spokojený nejsem. To je asi dnes ve zdravotnictví málokdo. A myslím, že spousta lidí má oprávněné obavy, že zkrachuje. Od lékárníků, před praktické lékaře až po nás.

* Jak se přitom jako psychiatr díváte na nového ministra Davida Ratha?

Myslím, že se chová překotně. Vypadá velmi aktivně. Myslím, že je to bystrý manipulátor, u kterého je těžké odhadnout jeho motivy. Je možné si myslet, že mu jde o to, aby bodoval před volbami.

* Reakce lékařů na Davida Ratha jsou většinou odmítavé. Najdou se ale i takoví, kteří tvrdí, že dělá pořádek. Připouštíte to?

On něco dělá a ukáže se co. Já si nemyslím, že je to pořádek. Otevřeně říká, že se snaží šetřit. Dělá to ale nátlakovým způsobem. Možná to jinak není možné, ale určitě ministr vyvolává velkou nejistotu. Změn, které dělá, je moc najednou a je to moc rychlé. Některé by se možná časem neukázaly jako špatné, pokud by byly rozložené třeba do dvou let.

* Když už jsme u peněz – mluví se o zavedení poplatků za návštěvu lékaře. Jste pro?

Určitě. Dokud je všechno zadarmo, tak to lidé budou využívat i když to právě nutně nepotřebují. A já se jim nedivím. Bodejť by pak zdravotnictví nešlo do dluhů, když se může všechno. Kdyby měli lidé k lékaři přinést padesát korun, tak si to třetina nebo polovina z nich rozmyslí. Nebude jim to stát za to. Také je třeba zavést komerční zdravotní pojištění, aby si lidé mohli připlatit na to, co chtějí.

* Před lety jste byl aktivním politikem. Byl jste v městské radě v Plzni. Nechybí vám to?

Určitě ne. tehdy bylo v politice jiné klima. Bylo tam hodně nadšení i omylů. Když jsem na radnici byl a známí mi říkali, že politika je svinstvo a jde tam jen o koryta a o moc, snažil jsem se to vyvracet. Sám si ale dnes myslím, že politika je nyní hodně o boji o pozice. Mám pocit, že velká politika je hodně o kšeftech. Nikdy dřív mě nenapadlo, že si tohle budu někdy myslet. Mám dojem, že už není místo pro idealisty typu Sváti Karáska. Sem tam sice někde promluvíŠtětina, Táňa Fischerová nebo Mejstřík, ale to nejsou ti, kteří politiku tvoří. Mám pocit, že velká politika je jako velká hra, kde jde hlavně o peníze. Moc tomu nerozumím.

* Říká se ale, že o peníze jde často i v té malé politice, na úrovni měst a obcí.

Možná je to naivní, ale já si nemyslím, že by třeba na radnici v Plzni byla velká korupce. Už dávno jsem slýchával, že třeba u výběrových řízení se předem ví, kdo je vyhraje. Ale jak by se to dělalo, to nevím. Připouštím ale, že v otázce byrokracie a korupce jsme zkažená země. Těžko říct, zda je to důsledek desetiletí vlády bolševiků nebo už Rakousko-Uherska.

* Co vás dnes v Plzni rozčiluje, co vám vadí?

Například areál bývalého výstaviště, který se ještě nepodařilo využít. Chátrající budova bývalých lázní na nábřeží Radbuzy. A poměry v dopravě. I když ve srovnání s Prahou to ještě jde. Ale vadí mi, že se v Plzni nedaří dost rychle budovat okružní silnice. Jinak, celkově mám ale pocit, že se Plzeň daří vylepšovat.