Komu by prospěl zákaz komunismu

V pátek Sněmovna navzdory hlasům ODS, KDU-ČSL a US-DEU zamítla novelu trestního zákoníku týkající se zákazu podpory a propagace komunismu. Motiv předkladatelů Mejstříka aŠtětiny lze pochopit, méně však již postup pravicových stran. Jen stěží si lze totiž představit kontraproduktivnější iniciativu. Alespoň z hlediska těch, kdo – ústy poslanců Nečase či Kalouska – „chtějí komunisty především porazit ve volbách“.
Poslanci zmíněných stran zřejmě plně nedoceňují výhodu plynoucí z toho, že proti nim stojí „čitelný“ protivník, který si svou ideologii takříkajíc nese ve štítu. Kdyby novela ve Sněmovně náhodou prošla, zejména strana lidová, ale i ODS, by rázem přišly o nástroj, který je do jisté míry stále účinný – o zbraň antikomunismu.
Naopak KSČM by se do ruky dostal vítaný argument. Mohla by celkem přesvědčivě namítat, že proti ní nový režim používá administrativněrepresívních zákroků. Vynuceně přejmenovaná strana by s týmiž lidmi, s tímtéž programem a s hlasitým pokřikem zpochybňovala samotný demokratický charakter státu. Přitom by nad její hlavou svítila svatozář mučedníka.
Čeho jiného by se nekomunistické strany měly obávat než takové nějaké ukřivděné a spravedlivě rozhořčené „Strany práce“, která by navíc svůj protestní potenciál mohla nově rozšířit i na ty, kteří se až dosud z jakéhokoli důvodu slova „komunismus“ či „komunistický“ štítili?
Troufám si tvrdit, že kdyby se hypoteticky o takové novele mělo hlasovat tajně, komunističtí poslanci by mohli být první, kdo by na „doporučení“ strany spěchali k urně a vhodili hlas „proti sobě“.
Senátní iniciativa je ilustrativní ukázkou politické naivity. Přinesla snad jedinou dobrou věc. V parlamentní debatě se názorně ukázalo, jak komunistům otrnulo. Nešikovné píchnutí do hnízda vyvolalo patřičně neomalenou protireakci. Výroky o „svazáckých ideolozích“, „inkvizitorech“, o „propadávání kanálovou mříží“, o „zasažených mozcích“, nepřímé přirovnávání předkladatelů k Urválkovi či Himmlerovi – to vše šlo komunistickým poslancům z úst s „nesnesitelnou lehkostí“.
Ano, komunistická strana ušla od listopadu 1989 podle mého jen pramalý kus cesty. O to méně rozumné je nahrávat jí podobnými iniciativami. Administrativní zákazy nic neřeší.