Již staří Římané věděli, že lid je třeba pacifikovat: nasytit jej alespoň chlebem a namísto pomazánky mu dát hry. Panem et circenses, tak znělo to římské úsloví. Je s podivem, že stejné hrátky provozuje i současná politická šmíra. V těchto dnech se hrály na Václavském náměstí, kulisou byla improvizovaná klec na valníku a kostýmy byly trestanecké úbory, které si aktéři měnili za pochodu. Nad klecí vlála vlajka Kubánské republiky, další rekvizita, tentokrát z dílny mistra převleků Cyrila. Hrátky byly provozovány pod kuratelou pražského principála Béma; komedii režíroval Člověk v tísni, jehož sponzorem jsou Spojené státy. Není známo, zda s uvedením masopustního maškarního představení souhlasil vrchní ředitel českého cirku Jiří Paroubek.
Herců bylo pramálo, v rolích se objevilo několik málo šašků z politického cirkusu, především bojovník proti všem levicovým nepravostem Štětina (to jméno mluví samo za sebe) a několik harlekýnů z herecké branže, známých svým šilháním doprava; nemohl chybět ani agent-chodec Bubeník (ten už dostal od Kuby i Spojených států zaplaceno). Objevily se podnětné výzvy ke kubánskému režimu jako: Zakažme Fidelovi, aby korumpoval statisíce kubánských dětí každodenním přídělem mléka a jogurtu, vzděláním a zdravotní péčí! Neočkujte veškerou mladou generaci a nechte na přírodě, aby léčila sama! Zrušte na Kubě vysoké školy, vychovávají lékaře na export do celého světa! Atd. Bylo to málo působivé, mimo jiné i proto, že kostýmy byly ušmudlané, seprané a páchlo z nich jedno zahraniční přísloví: Ukládáteli se k spánku se psy, budete vstávat s blechami.
Vadou byl nedostatek diváků, publikum na samém počátku bylo spíše zvědavé, kdo si půjde na Kubu vystřelit, ale postupně byli kolem jen pořadatelé; sem tam si ojedinělý zahraniční turista vyfotil, čím se u nás živí politická šmíra. Originální byl jeden divák, který komentoval vystoupení ministra zahraničního vměšování Cyrila Svobody slovy: Že mu to ale v té kleci sluší? Nebylo by lepší, aby tam zůstal? Jiný kolemjdoucí se ptal, proč na té kleci vlaje kubánská vlajka, když by tam měla vlát vlajka Spojených států. Tvrdil, že klece na Kubě viděl v televizi, takže tam rozhodně jsou. Jen si trochu déle vzpomínal na jméno té ukrutné věznice, ale nakonec si vzpomněl: Guantánamo! Uvaděči v maskách Člověka v tísni oponovali, že tahle komedie je o něčem jiném; ten nespokojený vrtichvost se tedy zeptal, o čem to je? Prý o nešťastných lidech, kteří musí žít v totalitním systému. Na Kubě žije, pokud vím, oponoval nespokojenec, jedenáct milionů lidí. Že by všichni byli tak nešťastní, ptal se, nějak se mu to nechtělo věřit. A těch několik desítek odsouzených a zavřených podle platných kubánských zákonů, tvrdil, asi moc nešťastných není, když jsou za svoje činy placeni v zahraniční měně. A také dokazoval, že skuteční kubánští disidenti, tedy ti, kteří s režimem nesouhlasí, ale neberou za to dolary, jezdí po světě po různých protikubánských kongresech a shromážděních a za svoje aktivity odsuzováni a zavíráni nejsou.
Bylo to marné, pořadatele ani komparsisty (kterým bylo v kleci pořádně zima, ale zřejmě je hřálo očekávání hereckého bakšiše) na svou stranu nezískal. Ztotožnil se s ním jen jeden další rejpal, který komedii komentoval slovy: Doma mají bordel jako v tanku, ale pořádek chtějí dělat na tisíce kilometrů vzdálené Kubě. Atak pro nedostatek zájmu nastoupila Česká veřejnoprávní a její delegovaný inspicient Karel Rožánek, aby komedii udělal pro večerní zpravodajské dezinformace trochu reklamy. Když svůj výstup v podobě krátkého šotu s kameramanem nacvičil a poté natočil, zapálil si spokojeně marlborku a s vidinou naplněného pracovního dne nezúčastněně zíral nahoru k Muzeu. Možná tam jednou celé panoptikum skončí.
Kuba má jiné starosti. Letos na podzim bude hostit již 14. summit Hnutí nezúčastněných zemí. Přivítá hlavy států nebo vládní exekutivy ze 114 zemí a představitele 24 mezinárodních organizací; budou se společně radit, jak uniknout z klecí ekonomické a sociální zaostalosti ve světě ovládaném bohatými piráty a bukanýry. A propos: Český ministr intrik a podlézání Spojeným státům Cyril Nesvoboda varuje státníky z oněch 114 zemí, aby na Kubu nejezdili; mohli prý by tam načichnout touhou po sociální spravedlnosti. Takto ctí soudobá česká diplomacie mezinárodní právo a její dnešní vykonavatel křesťanské ideály o rovnosti všech lidí bez rozdílu. Komedie bez publika.