Jak tragédii arménského národa nahlíží turecký velvyslanec

Mladá fronta DNES ve své příloze Kavárna dne 22. dubna 2006 publikovala článek své redaktorky Armine Artouni pod titulkem Proč Turci popírají své vraždy? Zde je má reakce na nepodložená, smyšlená a nepravdivá obvinění v jejím textu, na pokusy o pomluvu Turků, jež jsou obsaženy ve zmíněném článku.
Jsem nucen upozornit na skutečnost, že arménská tvrzení ohledně genocidy zmiňovaná v tomto článku nebyla nikdy historicky nebo právně žádným seriózním způsobem podložena. Na druhé straně je historickou skutečností a vskutku tragédií, že mnoho osmanských Arménů společně s muslimy, Židy a ostatními zahynulo během první světové války a po ní v době konfliktů a nepokojů ve Východní Anatolii. Léta 1912-1922 představují hrůzné období pro lidstvo, nejen pro Armény. Arménské ztráty nebyly tak velké ve srovnání s více než 2,5 milionu mrtvých muslimů ve stejném období. Nepředpojatý výzkum tohoto období doposud odhalil tragédie postihující všechny zúčastněné v konfliktu s řadou válčících stran. Dosud nebylo objeveno nic, co by potvrzovalo genocidu. Ve světle probíhajícího výzkumu a dalších výše zmíněných rozdílů by bylo nesprávné, ne-li zlovolné srovnávat přání čelit arménským tvrzením a popírání téhož. Arménská obvinění z genocidy nesplňují minimální kritéria pro důkaz vyžadovaná Úmluvou OSN z roku 1948 o zabránění a potrestání zločinu genocidy.
Termín „genocida“ neexistoval před rokem 1944. Tento termín byl následně definován zcela specificky Úmluvou OSN z roku 1948 o zabránění a potrestání zločinu genocidy. Když generální tajemník OSN předkládal úmluvu k ratifikaci, zdůraznil, že genocida je zločinem „specifického zaměření“, vyžadujícím přesvědčivý důkaz, že členové skupiny se stali cílem jen kvůli svému členství v této skupině. Generální tajemník dále varoval, že ti, které spojují stejné politické cíle, nejsou úmluvou chráněni.
Na tomto důkazním kritériu arménské tvrzení o genocidě selže. Zaprvé: nebyl objeven žádný přímý důkaz, který by ukazoval, že nějaký osmanský činitel usiloval o zničení osmanských Arménů jako takových. Zadruhé: je nesporné, že partyzánské oddíly osmanských Arménů Dashnaka a Hunchaka a jejich komplicové z řad civilního obyvatelstva organizovali politické revoluční skupiny a vedli válku proti své vlastní vládě. Za těchto okolností to byla zcela jednoznačně politická aliance osmanských Arménů a ruských sil, jež vedla k jejich přesídlení, nikoli jejich národnostní či náboženská identita. OSN neschválila ani nepodpořila zprávu označující zmíněné arménské události za genocidu.
Každý příběh má dvě strany. Článek publikovaný v Kavárně je tendenční a nebere na vědomí názor druhé strany. Taková žurnalistika ignoruje objektivitu. Arménská otázka je otevřeně a svobodně, bez jakýchkoli překážek diskutována tureckou veřejností. Vyzýváme historiky, učence a badatele, aby diskutovali o historických otázkách při každé příležitosti. Nadále se pevně stavíme proti politicky motivovanému překrucování dějin.
Konference organizovaná senátorem Jaromírem Štětinou v budově Senátu ČR počátkem letošního dubna, kterou v článku zmiňuje Armine Artouni, byla zřejmým pokusem zkreslit historické skutečnosti s cílem vytvořit politický problém. Senátor Štětina na svou konferenci záměrně pozval pouze osobnosti, které jsou známé svými prototypově předpojatými názory proti Turecku, zatímco se pečlivě vyhnul pozvání kohokoli, kdo má objektivní, nezaujaté názory na tuto otázku. Co se týče jeho pozvání pro mé velvyslanectví, byli jsme obeznámeni až po konferenci.

Velvyslanec Turecké republiky v Praze
(Titulek je redakční, text je nepatrně zkrácen)