Kádrovým škraloupem a mládím proti straně

V našich končinách není zvykem skládat hold obyčejným hrdinům. Pokusím se udělat výjimku. Začátkem 80. let jsem coby geolog pracoval na velkodole Maxim Gorkij u Bíliny. Bydlel jsem v malé místnosti u hornické lampárny v Braňanech. Měl jsem tam několik kolegů a všichni jsme měli nějaký ten kádrový škraloup. Na uhlí se tenkrát posílalo z trestu. Mým šéfem byl vynikající český geolog Jaroslav Václ. Vyznačoval se tím, že si ihned po okupaci Československa sovětskou armádou (1968 – pozn.red) nechal narůst plnovous a zavázal se, že si ho oholí až odejde od nás poslední okupant. Svůj závazek dodržel a krakonošovskou mohutnou bradu nosil více než dvacet let. Komunisté mu jeho plnovous nikdy neodpustili. Ani nemohli, protože jim Jarda svou bradou neustále dokazoval, že jsou to zrádci a kolaboranti. Byla to krušná doba, ale přesto na Bílinsko vzpomínám rád. Byli jsme mladí, mohli jsme se komunistům vysmívat. Mládí bylo totiž jednou z mála věcí, kterou nám komunisti nemohli vzít.