Pane prezidente, vyznamenání nechci, děkuji

ÚHEL POHLEDU

Nedovedu sám sobě vysvětlit, proč bojovníci, lidé, kteří opravdu bojovali za tuto zemi a nevadilo jim, že můžou zemřít, protože nasazovali své životy za svobodu a demokracii, jsou v této zemi přehlíženi a v některých případech i zapomínáni. Ti, co přežili komunismus a vězení, očekávali, že jim alespoň někdo poděkuje. Díků se pravděpodobně dožili jen od členů své rodiny. Stát se o ně moc nepostaral. Někteří z těchto lidí ještě žijí a nebyli ani stoprocentně rehabilitováni. Domnívám se, že měli být rehabilitováni a odměněni hned po listopadu 1989. Předešlo by se tak případům, že někteří z nich nakonec museli být vyznamenáni in memoriam. Myslel bych, že jen ti, kteří padli v boji, mohou být vyznamenáni in memoriam.
Naše odbojová skupina bratří Mašínů, ve které kromě synů generála Mašína a mě působili také Václav Švéda, Zbyněk Janata a celá řada dalších lidí, byla již čtyřikrát navržena na státní vyznamenání. Nikdy jsme ho ale nedostali.
Navrhovali nás senátoři Sobotka, Outrata, Mejstřík, Štětina a jiní. Nikdy jsme vyznamenání nedostali. Návrh vždycky skončil u prezidenta. Václav Klaus se měl vyjádřit, že náš případ je kontroverzní. Znamená to, že jsou kontroverzní také lidé, kteří nás podporují? Bývalí bojovníci druhého a třetího odboje? Bratři Mašínové i já si rozhodně vážíme těch občanů, kteří za námi stojí, a těch poslanců a senátorů, kteří nás opakovaně navrhují na vyznamenání. Mými nejbližšími přáteli jsou političtí vězňové a vojáci, kteří přežili druhou světovou válku. S těmi se stýkám dost často, mám k nim důvěru. Důvěru v lidi, kteří bojovali a nasazovali životy v boji proti komunismu a nacismu. Často jsem je slyšel říkat, jakou měli radost, když se třeba z rádia v lágru dozvěděli o našem útěku. Slyšeli, jak se někdo probíjí přes východoněmeckou hranici a měli radost, že se to povedlo. Nakonec obyčejně říkají: „Škoda chlapi, že jste jich nepostříleli víc.“
Já osobně bych vyznamenání od tohoto prezidenta nechtěl. Přál bych si dostat metál od prezidenta, který by měl více odvahy uznat právo na boj za svobodu a demokracii, na třetí odboj. To znamená člověka, který nechce dělat za minulostí tlustou čáru a nesnaží se radit Čechům, aby se vyrovnali se svou minulostí tak, že na ni zapomenou. Nálepka kontroverzní skupina mě správná. Tato republika potřebuje lidi, kteří se nebojí říct svůj názor, poukázat na situaci, která je stále ovlivňována starými komunistickosocialistickými strukturami.
Když si vzpomenu na naše kamarády v odboji, popraveného otce rodiny Václava Švédu a mladého kamaráda Zbyňka Janatu, kterého komunisti nechali popravit, když mu bylo dvacet let, často si říkám, co by tomu řekli. Kdyby se museli dívat na to, jak komunisté pořád sedí v parlamentu a mají tu drzost mít plnou hubu řečí o morálce a právu.
Jako kluci jsme měli ideály. Inspiroval nás především příklad otce Ctirada a Pepíka, hrdinného generála Mašína. Chtěli jsme být jako on. S ideály jsme odcházeli do nejdemokratičtější země světa, Spojených států amerických. Byli jsme pyšní na to, že můžeme v uniformách USA hájit svobodu v Koreji. Přestože uplynulo hodně let, chtěl jsem se vrátit domů. Vrátil jsem se s ideály v hlavě a začal pozorovat, jak se věci mají. Doufal jsem, že situace u nás se změnila a že zažiju alespoň částečnou demokracii. S překvapením zjišťuji, že se toho ještě hodně nezměnilo, že stále působí komunistické zákony, je tu prostor pro korupci a podvádění. A ti, kdo poukazují na zlořády ve státní správě, mají velké potíže. Byl jsem pořádně zklamaný.
Před lety jsem utekl proto, že jsem chtěl žít v zemi, která dodržuje zákony. Teď se jako občan USA setkávám s velkými potížemi při vyřízení řidičského průkazu. Jeden ze starostů mi navrhoval, ať se na oko odstěhuji do „jeho“ města, že mi s doklady pomůže. To jsem nechtěl. Zákony obcházet nebudu. Vždyť právě to byl jeden z důvodů mého odchodu.
V současné době sleduji kauzu bývalého důstojníka BIS Vladimíra Hučína, který v 70. letech v Československu vyvíjel odbojovou činnost inspirovanou naší skupinou. Zkušený a opravdu tvrdý bojovník proti komunistické diktatuře byl za to, že upozorňoval na nové nebezpečí levicového extremismu, obžalován ze sedmi trestných činů. Trvalo sedm let, než byl obžalob zproštěn a rehabilitován. Teď se naštěstí situace změnila. Vláďa Hučín kandidoval na senátora a získal podporu mnoha rozumných lidí. I když nebyl zvolen, je dobře, že mohl své názory hlásat svobodně a bez obavy, že bude znovu uvězněn.

Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce

***

Přál bych si dostat metál od prezidenta, který nechce dělat za minulostí tlustou čáru a radit Čechům, vyrovnali se minulostí tak, zapomenou

Foto popis|

O autorovi| Milan Paumer, člen odbojové skupiny bratrů Mašínů a účastník nejdiskutovanějšího útěku za železnou oponu, při kterém bylo v roce 1953 zastřeleno několik lidí, účastník protikomunistického odboje