NEVĚŘILI, ŽE TO UDĚLÁME

Vsetínský starosta JIŘÍ ČUNEK (47) vystěhoval osm dní před komunálními volbami asi 230 Romů ze zdevastovaného domu v centru města do obydlí z plechových kontejnerů na periférii. Asi sto dalších Romů vystěhovala radnice do zchátralých domů mimo Zlínský kraj, na Jesenicko a Prostějovsko. Jiří Čunek o tom údajně řekl, že se snaží léčit vřed na tváři Vsetína. Bylo jeho jednání rasistické? Starosta Vsetína si myslí, že ne.

* Co říkáte na to, že vás najednou zná skoro celá republika?

Pro mou rodinu to určitě moc pozitivní není, ale je vidět, že problém dlouho dřímal mezi lidmi a bytostně se jich dotýká. Denně dostáváme několik tisíc mailů.

* Jsou pozitivní, nebo negativní?

Devadesát pět procent je pozitivních. Kdykoliv vyjdu ven z kanceláře, tak mi někdo děkuje.

* A negativní reakce?

Včera mi někdo poslal výhrůžný dopis, který byl doplněn použitým kondomem i s jeho biologickým materiáTak jsme zveřejnili, že se biologický materiál bude zkoumat a že se podle něho najde ten, kdo ho poslal -abychom je trochu postrašili. Nepříjemné ale je, že ženě volají do práce a vyhrožují jí. Doma je babička a ta zase říká, že furt zvoní telefon, ale protože chodí pomalu, tak než k němu dojde, vždycky přestane. Naštěstí.

* O ochrance jste zatím neuvažoval?

Něco takového potřeba není. Oni mají z autority strach. Chodil jsem mezi ně na kontroly i pozdě v noci a nikdy jsem neměl žádný problém. Ani pocit strachu.

* Jak vlastně problémy s Romy ve Vsetíně začaly?

V osmdesátých letech přijalo město několik desítek Romů. Nastěhovali je do docela hezkých dělnických domků. Za nějaký čas je úplně vybydleli. Dostali další byty v centru, v tzv. pavlačových domech. Celá čtvrť trpěla jejich povykem a způsobem chování. Také tyto domy nakonec úplně zničili. Proto jsme je všechny vystěhovali a domy opravili. Vrátili jsme tam pak jen bílé nájemníky a asi jen desetinu Romů. Ostatní romské rodiny jsme umístili do domu vedle polikliniky.

* Tam problémy pokračovaly?

Je to pavlačový dům, takže vyšli na pavlač a tam stáli. Pavlač byla hustě obsazená, bylo tam černo, bavili se, pokřikovali po sobě. A pokřikovali i na lidi, kteří chodili na polikliniku. Často museli jezdit policisté nebo i hasiči, protože někdo něco zapálil. Mají zvláštní mentalitu. Vůbec nectí majetek druhého a společný majetek, ctí jenom svůj. Takže když je chodba společná, tak tam může být třeba i zdechlý pes – a skutečně tam mimochodem jednou byl – a také špína a odpadky. Doma ale mají čisto. V noci pak zpívali a hráli až do rána. I někteří z nich volali na policii a říkali: já vám neřeknu jméno, ale jsem Rom z toho domu u polikliniky a ti cigáni tady dělají hrozný bordel.

* Takže jste se rozhodl, že je opět odstěhujete. Jak jste to udělal?

Za prvé: budova už byla v dezolátním stavu. A za druhé většina z nich neplatila nájem. Postupně jsme je dávali k soudu a podle jeho rozhodnutí mohla být většina z nich vystěhována bez náhrady. Polovina z nich už rozsudek dostala. Polovina na to čekala. A asi jen pět rodin bylo bez dluhu.

* A jak jste to vyřešili s nimi?

Byl tam demoliční výměr, takže museli pryč.

* Někteří z Romů vás ale teď chtějí žalovat, protože říkají, že dokumenty podepsali pod nátlakem.

To se týká jen těch, co byli vystěhováni mimo město. Ve všech případech se jednalo o neplatiče. Stěžují si, že podepsali pod nátlakem dohodu o půjčkách, začali říkat, že jsem je vydíral a vyhrožoval jim. Prý z toho byli vystresováni. Když jsem se jich ptal z čeho, tak prý, že jsem jim řekl, že když nebudou platit nájem, tak je vystěhuju.

* Jak probíhalo podepisování smluv?

Šel jsem na začátku za všemi. Všechny jsem nechal shromáždit venku před domem a řekl: Tento dům se bude bourat za x dní a všichni budete přestěhováni do nových kontejnerových bytů. Část z vás bude přemístěna do domků mimo město. Vše se včas dozvíte, ale neprotestujte, nebudete s tím stejně moct nic dělat, protože dům se prostě vystěhovat musí, je už životu nebezpečný.

* Jaká byla jejich reakce?

Šlo jen o sdělení, to nebylo o diskusi. Pak přišly dotazy, kde kdo bude, a já jsem jim vysvětlil postupy, které s nimi dál povedou už mí spolupracovníci. Pokud se to někomu nebude líbit, tak stejně půjde. Podle rozhodnutí soudu bude vystěhován bez náhrady. Samozřejmě že mezi nimi bylo mnoho těch, jimž ještě soud nedoběhl. Ty jsme museli vystěhovat s náhradou, ale těm, kdo už měli soudní rozhodnutí, jsem řekl: Máte soudní příkaz k vystěhování, tak si buď vemte půjčku a běžte do toho nového domu, anebo neberte a jděte kamkoliv jinam.

* K vystěhování došlo osm dní před volbami?

Ano, měla to být předvolební akce, ale mělo k ní dojít o tři měsíce dřív. My jsme to plánovali tak, že před volbami před poliklinikou otevřeme parkovací plochu s nějakými sadovými úpravami. Že to bude hit. Nakonec jsme to nestihli.

* Nemyslíte si, že když jste některé romské rodiny převezli na Jesenicko, tak jste problém jenom přesunuli jinam, a ještě do místa, kde je vysoká nezaměstnanost?

Nechci být ironický, ale tento dotaz je trošku vtipem. Oni jsou programově nezaměstnaní. Když je někdo šestnáct let nezaměstnaný a přestěhuje se jinam, tak se pro něj nejspíš nic nezmění. Že se změní koeficient nezaměstnanosti v té oblasti, to snad není zásadní drama.

* A co říkáte na námitku, že domy, kam jste je odvezli, jsou v dezolátním stavu?

Podle prohlášení stavebního technika jsou všechny domy schopné k bydlení, a to i přes zimu. Dosud se v nich žilo. Ano, jsou rozbité, ale projděte se po Valašsku. Tady žijí stovky rodin v podobných domech a postupně je opravují.

* Starostům obcí se ale váš postup vůbec nelíbí.

Já se jim nedivím. Pravda je ale jedna. Bez stěhování Romů se problém nedá vyřešit. Myslím si, že je nezbytné, aby se rodiny Romů rozmístily po celé republice.

* Vy jste takové řešení nazval „léčení vředu“. Nemyslíte, že jste si tímto výrokem proti sobě postavil řadu lidí?

Mezi prvním a druhým kolem senátních voleb se do mě pustil můj rival, kolega Kubišta z Valašského Meziříčí. Jeden člen jeho volebního štábu napsal článek o tom, jaký jsem špatný, a také psal o kontejnelem. rovém domě, že to je vřed na tváři Vsetína. Když se mnou dělala televizní redaktorka z Novy rozhovor, tak o tom článku mluvila. A pak mi dala otázku: Takže si myslíte, že to je vřed? A v tom kontextu, že ten dům je tím vředem, jsem jí řekl: lékař přece taky léčí vředy.

* Nelitujete ale teď něčeho, co jste v předchozích dnech řekl?

Oni potřebují jasné slovo a já jsem nemohl říkat v médiích jemnější věty. Nevěřili, že to uděláme. Milosrdenství jsme jim, aspoň myslím, dostatečně prokázali tím, že jsme jim nabídli náhradní bydlení – ale bylo to už naposledy.

* Co si myslíte o lidech, kteří s vámi nesouhlasí? Kteří tvrdí, že se chováte jako rasista?

Jít razantně do problému, jenž razantní řešení musí mít, to se každému nechce, ale v tom je právě ten fígl.

* Jak by stát podle vás měl řešit romskou otázku? Asi razantně, že?

S tím jdu do Senátu. Za prvé, na vině je stát. Obcím skoro vůbec nepomáhá. Téměř nic jim nedává a posílá jen hraběcí rady. Co musíme změnit, je motivační prvek. Motivace spočívá v tom, že všichni, kdo budou déle než rok nezaměstnaní, mají méně než 50 let a jsou zdraví, tak by měli mít ze zákona povinnost za sociální dávku odvést nějakou práci. Řekněme tři dny v týdnu. Co by se stalo? Například bychom zabránili tomu, aby ti, co někde pracují na černo, ještě brali sociální dávky. Tím by určitě klesla nezaměstnanost a ušetřili bychom i pár miliard.

* Karel Schwarzenberg říká, že se buď omluvíte, nebo byste v Senátu vůbec neměl zasednout.

No jo, ale Karel Schwarzenberg tady vůbec nebyl a Karel Schwarzenberg stejně jako jiní politici, kteří se k tomu vyjadřovali, se mě ani nezeptali, jestli to je pravda. Já si strašně vážímsenátora Štětiny, a dokonce bych si ho vážil, i kdyby mě nechválil. On jediný se sebral a přijel sem. Pak mi telefonoval a říkal, že sem jel s velkým negativním nábojem, ale když to tady uviděl, tak ho přehodnotil.

* Z vaší politické strany nikdo nepřijel? Kasal, Pithart a ostatní, kteří vás veřejně kritizovali?

Nikdo a to na mě mají i číslo mobilu. Když už se nepřijeli podívat, tak mohli aspoň zvednout telefon a zeptat se. Nešťastné ale bylo, že se toho hned chytli i samotní Romové a začali říkat: Ale tamti říkají, že to nemáte dělat. To je jádro naší společnosti, že tady nikdo po pravdě nebo po lži příliš nepátrá – a mnohdy bohužel ani novináři. Někdy mě napadá, že to dělají schválně třeba i za peníze.

* Myslíte? Kdo by vás ale teď po volbách chtěl zničit? Snad jen někdo z vaší křesťanské strany, když uvažujete o kandidatuře na jejího předsedu.

Myslím, že to tak může být. Legrace ale je, že si nebezpečný nepřipadám. Já jsem přece nechtěl být ani senátorem. Za mnou jezdili celé stranické delegace, abych to vzal.

* V médiích se objevily informace také o tom, že o vás vaše bývalá sekretářka říká, že jste ji sexuálně obtěžoval – i to je akce vašich stranických kolegů?

Jaký jiný by to teď, po roce, kdy s tím poprvé přišla, mělo motiv?

* Na to ale důkazy nemáte. Jaké máte důkazy, že jste ji sexuálně neobtěžoval?

Udělala to z několika důvodů. Začalo to tím, že jsme jí kvůli reorganizaci snížili měsíční plat. Už 9. března 2004 mi její právník napsal dopis, že jsme jí vzali nějaké ohodnocení, a byla tam i zmínka o mém nevhodném chování sexuální povahy. Dopis končí tak, že když ustane mé chování a vrátím jí ty peníze, bude všechno v pořádku. Odpověděl jsem jí, že přece v tak hrozném prostředí nemůže pracovat, tak ať mi navrhne, na jaké místo tady, na úřadě, chce jít, a já jí to zařídím. Řekla mi, že nikam nepůjde.

* Takže si myslíte, že její motivací byla snaha zlepšit si finanční podmínky?

Ano, to ale nebylo všechno. Z úřadu nakonec odešla, ale až někdy v červnu minulého roku. Zařídila si restauraci v Obecním domě. V místě, kde už předtím jedna restaurace zkrachovala a podobně skončila i ta její. Ze svého neúspěchu teď viní nás, protože jsme do blízkosti jejího podniku umístili hernu, a proto k ní prý přestali chodit zákazníci. To jsem ale vůbec neřídil já. Navíc tam byly problémy s platovým ohodnocením jejího manžela, jenž je u nás ředitelem lesů, a s prodejem obecního bytu v hájence, o který si zažádali. A ještě další maličkosti. Ona mě po tom všem navštívila a řekla mi, že jestli jí stále budu odmítat vyjít vstříc, budu mít veliké problémy. Na to jsem nereagoval. Den před Radou, která o některých jejích žádostech měla rozhodnout, mi přinesla ten pamflet – třináct měsíců poté, co opustila brány tohoto úřadu – a v něm se rozepisuje, jak jsem s ní nakládal. Vyvarovala se naštěstí jen obvinění ze znásilnění.

* Co jste udělal?

Na Radě jsem o tom informoval své kolegy a taky jsem text večer ukázal své ženě a svým starším dětem. U nich to způsobilo pobavení, i má žena to nějak přenesla. Když pak Rada ani na jednu její žádost nereflektovala, dostala moje žena ve čtvrtek ten dopis ještě do práce. Dostala ho i poslankyně KDU-ČSL Šojdrová a také Kalousek. Snažila se mě všemožně poškodit. Spousta lidí mi říkala: Měls jí všechno, co chtěla, dát, abys měl pokoj. Takhle ale nedokážu žít. Že bych pro ni z městského ukradl nějaké prachy. Asi bych to mohl udělat, ale už bych byl poznamenaný. A to nikdy neudělám.

* Vy jste pak její dopisy zveřejnil i v místních novinách.

Blížily se volby a chtěl jsem v nich uspět. Říkal jsem si, že se nechci pořád třást, že to zveřejní. Tak jsem to udělal sám. Vzal jsem její dva dopisy a dal je do novin. K tomu jsem napsal ještě své prohlášení a řekl jsem: Každý se s tím vyrovnejte, jak umíte, a když občané k tomu přihlédnou a nezvolí mě, tak ať mě nezvolí. Ale nakonec jsem byl zvolen i tak.

* I po tom všem stále uvažujete o kandidatuře na předsedu KDU-ČSL? Nemyslíte si, že by se třeba delegáti sjezdu mohli obávat vašich afér?

Já jsem už řekl, že o tom vážně uvažuju. A oznámím svou kandidaturu tento týden – nebo na začátku toho dalšího. Jestli se budou obávat, tak ať zvolí někoho lepšího. Nemám spasitelský komplex, že jenom já to musím udělat. A nemám ani tu šílenou touhu, že tam musím být. Chci jen něčemu pomoct a myslím si, že bych té straně pomoct uměl.

Foto popis| „Jít razantně do problému, jenž razantní řešení musí mít, to se každému nechce, ale v tom je právě ten fígl“
Foto popis| „To je jádro naší společnosti, že tady nikdo po pravdě nebo po lži příliš nepátrá – a mnohdy bohužel ani novináři“
Foto autor| FOTO TOMÁŠ TICHÝ