Antikomunismus v současných českých sdělovacích prostředcích

Vážené soudružky, vážení soudruzi, milí přátelé,

jsem ráda, že mohu i já vystoupit na této konferenci, pojednávající o obhajobě a prosazování lidských práv – a to v dvojjediné podobě práv občanských i sociálních – pro všechny lidi na světě. Právě proto, že světový kapitál deklaruje lidská práva především jen jako práva politická a pohrdá právem člověka na práci, na spravedlivou mzdu za ni či právem na rovný přístup ke vzdělání, zdravotní péči a důstojné bydlení, jsou mu „trnem v oku“ a nebezpečím ta hnutí, která požadují opravdovou demokracii, kde hodnota člověka není závislá na tloušťce peněženky. Proto byl zrozen antikomunismus!

Působím od poloviny roku 2004 ve funkci tiskové mluvčí ÚV KSČM a potýkám se tak, jako i jiní komunisté, u části veřejnosti jistou mírou odtažitosti, někdy i opovržení či úsměšku za příslušnost ke komunistické straně a za službu pro komunistickou stranu.

Od roku 2005 jsem však nejen já zaznamenala, že „standardní“ míra antikomunismu v ČR nabrala dynamicky vzrůstající trend, blížící se dnes svou intenzitou bezprostředně popřevratové době. Tehdy (před jedním až dvěma roky) militantní pravicové kruhy nastartovaly tuhou ideologickou válku proti KSČM, neboť potřebovaly za každou cenu všemi prostředky oslabit volební výsledek českých komunistů v blížících se volbách do Poslanecké sněmovny, jež se uskutečnily letos v červnu. Motivem pro ně byly i značné úspěchy KSČM ve volbách předcházejících (v roce 2002 zaznamenali čeští komunisté významný úspěch ve volbách do Sněmovny a ve volbách do Evropského parlamentu.

Pravicoví  hlasatelé antikomunismu, kteří spatřovali a i nadále spatřují v parlamentní KSČM vlivného nepřítele; ti, kdož na počátku 90. let uskutečnili majetkový převrat a všelijakými cestami, i nečestnými, ba zločinnými, přišli k nebývalému majetku, vytvořenému za desetiletí celou společností, si museli pojistit, že politický vliv KSČM bude ponížen a v ideálním případě zlikvidován. Tito, vedeni usnesením kongresu arogantně konzervativní ODS (1999), vyzývajícím své organizace k izolaci komunistů „při každé příležitosti“, nalezli v české společnosti několik pravicových herců,  celebrit a dva populisty, demagogy a dobrodruhy, nebojím se říci morální kreatury,  honosící se tituly „revolucionáře“  z Národní třídy  či údajného „bojovníka za lidská práva“. Tak se na politické scéně objevili 2 ústavní činitelé, senátoři – J. Štětina a M. Mejstřík, kteří se jako pověstná „nová košťata“ v Senátu stali ideální hlásnou troubou militantní nedemokratické české pravice. A tehdy nastal ten pravý žňový čas pro české sdělovací prostředky, pohledem odborníka i laika z naprosté většiny pravicové: poskytly ve svém vysílání, na svých stránkách prostor nejhrubším výlevům označujícím KSČM zločinnou organizací, její příslušníky zločinci, tedy těmi, které je třeba zlikvidovat z veřejného života i vystrnadit ze zaměstnání.

Pověstné je vystoupení tehdejšího předsedy českých křesťanských demokratů M. Kalouska, který – jak jinak – v přímém přenosu na stanici veřejnoprávní televize hřímal o „zločinné“ KSČM. Ke shromažďování dělostřelecké výbavy s cílem upoutat pozornost médií posloužily elektronické petiční akce „Zrušme komunisty“, podniky – údajně kulturní –  za účasti hvězdiček showbyznysu nazvané „S komunisty se nemluví“ (obdoba nacistického „Nekupujte u Židů“) , prvomájové shromáždění „1. máj bez komunistů a nikdy jinak“ i hrůzný projekt „Trikem proti komunismu“ otevřeně propagující násilí na člověku a  podporovaný dokonce tehdejším ministrem zahraničních věcí, křesťanským demokratem C. Svobodou!

Je všeobecně známo, že české sdělovací prostředky jsou české jen podle jazyka, který užívají pro vyjádření svých sdělení. Jejich majiteli jsou v takřka 100 procentech zahraniční subjekty. V českém držení je jen velice málo tiskovin – je příznačné, že prapor vlastenectví i na tomto poli nesou levicová média.

V ČR existují média, která mají přímo ve svém statutu nebo v psané či nepsané „dohodě“ vydavatele a redakce, že nebudou KSČM nijak příznivě nakloněna, že nebudou nabírat ani placenou inzerci (viz deník Dnes a Lidové noviny)! V ČR působí média, jejichž dobře zaplacení redaktoři jsou motivováni k záporné publicitě KSČM a v některých případech majízakázáno pozitivně informovat o KSČM.

Na českém trhu působí sdělovací prostředky, jejichž majitelé, šéfredaktoři či významní inzerenti si nepřejí vytvářet vyvážený a objektivní obraz KSČM a „kopou“ za ty, kteří jsou zárukou zakonzervování současného stavu a kteří považují působení radikální levicové strany za ohrožení svých zájmů. A tak se vytahují okrajová témata, podružnosti, přičemž sepřehlížejí důležité, především programové výstupy komunistické strany z významných zasedání, konferencí apod., odmítají se komentáře vrcholných představitelů KSČM, včetně předsedy strany a místopředsedy PS.

Je příznačné, že se pravicová média vyžívají v potížích KSČM všeho druhu, hledají rozpory (pokud nejsou, uměle je vyvolávají zlovolně kladenými otázkami), snaží serozdmýchat nevraživost ve vedení strany i v členské základně. Dobře míněné informace postoupené médiím dokáží neuvěřitelným způsobem překroutit, s velkým apetitem se pravidelně zaobírají sestupnou tendencí počtu členů KSČM, aniž by se ve své valné většině tito redaktoři zajímali o obsahovou náplň řádné tiskové konference, na níž se týden co týden prezentuje postoj strany k aktuální vnitro či zahraničně politické události.

V takových případech přichází další forma antikomunismu v médiích – forma skrytá – a tocenzura mlčením. Není zájem informovat o tom, že KSČM je proti prodlužování věku odchodu do důchodu, když je v zemi půl milionu nezaměstnaných! Proč? Taková zpráva by byla nebezpečná, mohla by se lidem zalíbit, vždyť v průzkumech je většina české dospělé populace proti takovému „nápadu“. Není zájem přinést zpravodajství o tom, jaký program mají čeští komunisté ve zdravotnictví! Proč? Vždyť by lidé uslyšeli, že není nutné zvyšovat spoluúčast pacientů a více a více připlácet na léky. Které z českých pravicových médií by zajímalo, že empirické propočty odborníků KSČM dokazují, že není nutný unáhlený růst nájemného, dosud regulovaného. Proč? Vždyť by si lidé mohli říci: „Vždyť ti komunisté mají důkazy, že někteří soukromí majitelé domů lžou, když požadují nekřesťanský růst nájmu a dokonce ještě odškodnění od českého státu za údajný ušlý zisk. A proto někteří novináři, nemohou-li škodit, raději mlčí. Mlčí i veřejnoprávní Český rozhlas, který v pravidelném přehledu denního tisku bojkotuje levicový deník blízký KSČM – Haló noviny. I tento fenomén – cenzura mlčením –  je významnou formou antikomunismu.

Bohužel vedle mnohdy tristní úrovně práce soukromých sdělovacích prostředků se práce veřejnoprávních médií jeví jako ještě problematičtější. Zhoršení jsme zaznamenali v posledním období zvláště u veřejnoprávní ČT, která charakterem zpravodajských a publicistických pořadů (Události, komentáře; Reportéři ČT), jakož i celkovou skladbou tzv. vzdělávacích pořadů zaujala v „honbě na KSČM“ první místo. Takzvaně „při“ České televizi působí o. p. s. Člověk v tísni, které dle názvu zajišťuje humanitární a rozvojové programy v krizových oblastech světa. Pomáhá však výběrově a můžeme se domýšlet, KOMU svou činností – hlavní či vedlejší – ještě slouží. Faktem je, že společnost Člověk v tísni při ČT zdarma rozesílá do českých škol videofilmy seriálu nazvaného Příběhy bezpráví, které jsou evidentně jednostranné, neb vyprávějí o všemožných politických procesech a jiných represích, ale také pseudorepresích z různých období Československa a záměrně opomíjejí oběti na druhé straně „barikády“ – oběti vrahů typu bratří Mašínů a dalších, kteří cynicky a nemilosrdně vraždili v poválečném Československu angažované občany – předsedy JZD, MNV, vojáky, příslušníky Sboru národní bezpečnosti, pohraničníky nebo jen prosté pokladníky. Dnes jsou tito lidé – ve skutečnosti vrazi a z pohledu aktuální pojmologie teroristé – hrdiny. Tato jednostranná a neobjektivní činnost podporovaná veřejnoprávní televizí je hanebností!

Jako určité oživení a současně doložení toho, co říkám, přijměte údaje o prezentaci politických stran zastoupených v PS na pořadech českých televizí a významných rozhlasových stanic v období po sněmovních volbách (od počátku června do 1. října tohoto roku):

ODS ve všech šetřeních zaznamenává 10krát vyšší míru prezentace, než KSČM, tj. 10krát více času, 10krát větší prostor mají občanští demokraté v těchto nejsledovanějších médiích k tomu, aby ovlivnili vědomí občanů. Připomínám, že volební zisk ODS ve sněmovních volbách je nikoli desateronásobný oproti KSČM, nýbrž méně než trojnásobný – 2,76násobný! (Pozn.: ODS 35,38 %, KSČM 12,81 %)

Příznačné pro realitu současného antikomunismu je, že KSČM jako třetí nejsilnější politickástrana je až pátým subjektem, tedy posledním z pěti politických stran zastoupených v PS, který má ze všech sledovaných politických stran nejmenší možnost se ukázat veřejnosti.Takový stav není v souladu se zákonným požadavkem na objektivitu a vyváženost ve zpravodajství, což plyne ze zákona o rozhlasovém a televizním vysílání.

Občanské sdružení InnoVatio, monitorující česká média, dokládá, že v předvolebním období od ledna do poloviny května tohoto roku byla většina médií jednoznačně pravicová, nevyváženě kritická a jízlivě zesměšňující nejen věčného „fackovacího panáka“, tedy KSČM, ale vlivem společného postupu KSČM a ČSSD při některém hlasování v Poslanecké sněmovně dokonce i tehdy vládní sociální demokraty. „Deníky Dnes a Lidové noviny, které patří do jedné majetkové skupiny, jednoznačně vytvářely KSČM nejhorší mediální image“, píše se ve zprávě o. s. InnoVatio. Tato praxe pokračuje.

Výzkumná pracovnice projektu nazvala Lidové noviny, deník, do něhož  v meziválečném období přispívali Ferdinand Peroutka či Karel Čapek (zvláště Karel Čapek se musí v hrobě obracet!), za vysloveně antikomunisticky orientovaný deník. Já se vyjádřím ještě pregnantněji: Způsob psaní a rétorika Lidových novin zdaleka překonávají i nejubožejší „režimní“ tiskoviny, plné dogmat a stále omílaných klišé z kategorie Goebbelsovských „pravd“.

Na závěr:

Tak, jak jsou za dobu své existence všemi způsoby pronásledováni a perzekvováni komunisté, byli vždy v historii stíháni ti, kdož překračovali nejen svůj stín, ale také stín průměrného měšťáka, hrabivce, i člověka bezkonfliktně plujícího v hlavním proudu.

Co musí být nevyhasitelným motorem naší práce, byť ve složitých podmínkách, je historická zkušenost, že měšťák mizí v propadlišti dějin a na stránkách učebnic jej nenajdeme. Jak se zpívá ve známé písni V + W, „Po větru netečně veteš se kutálí, po proudu i bahno někdy se hne. V zátiší na sýpce jen krysa zahálí. Nám vítr náladu vždycky zvedne!“ .

Děkuji za pozornost.