PRAHA – Komunisté a další demokratické síly za lidská práva a demokracii v Evropě a ve světě – aktivně proti antikomunismu. V tomto duchu se o víkendu za účasti představitelů 42 politických stran z více než 30 zemí světa konala v hotelu Olympik mezinárodní konference komunistických a levicových sil.
Všichni aktéři vyjádřili plnou podporu a solidaritu Komunistickému svazu mládeže (KSM), který se současná antidemokratická vládní garnitura v demisi snaží v naší zemi zakázat! Jak uvedl vedoucí mezinárodního oddělení ÚV KSČM Hassan Charfo, cílem konference bylo poskytnout prostor pro vzájemnou výměnu názorů a informací k aktivizaci a koordinaci úsilí za dosahování akční jednoty komunistických, pokrokových a demokratických sil v boji proti antikomunismu.
Předseda ÚV KSČM a místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip zdůraznil, že lidská práva, solidarita, lepší životní úroveň, právo pro každého a pokrok, byly od počátku nedílnou částí komunistického hnutí. Filip připomněl jedno vystoupení z roku 1990, v němž bylo řečeno, že 17. listopad nebyl hlavním datem, kdy se mělo zaútočit na socialistický režim u nás. Hlavní signál ke svržení socialistické moci měl být 10. prosince 1989 na Den lidských práv, aby to bylo ještě symboličtější. Připomněl také mezinárodní pakt o občanských a politických právech, v němž se hovoří o právu lidí v jednotlivých zemích na vlastní režim. Zkritizoval některé státy G8 za vychloubání, že pomohly změnit režim v různých zemích, aby se lépe dostaly k surovinovým zdrojům. »Zapomínají dodat, že k cizím. Dostávají se k nim tam, kde je národ potřebuje pro svůj vlastní rozvoj, pro naplnění nejzákladnější lidské vlastnosti – rovnosti lidí, jejich vzájemné komunikaci a schopnosti žít důstojný život.« Podotkl, že jejich právo na rozvoj je nejčastěji upíraným právem na tomto světě. Jejich zdroje jsou využívány úplně jinde. Za popřením nejzákladnějších práv člověka se skrývá antikomunismus.
Goebbelsovská lež v českých médiích
»Tažení proti komunistické straně a jejím stoupencům začalo bezprostředně po listopadu 1989. V letech 1993 až 1994 byly ze svých míst vyhozeny statisíce odborníků a více než milion lidí byl donucen nedobrovolně změnit své zaměstnání,« připomněl V. Filip počátky honu na čarodějnice u nás. Čistky postihly všechny ústřední úřady, ministerstva, armádu, bezpečnost, školy, nemocnice, výzkumné ústavy, zastupitelské úřady a národní výbory všech stupňů, ba i divadla a kulturní instituce, včetně využití lustračních a retroaktivních zákonů. »Jakákoliv lež a zkreslení minulosti je pro antikomunisty dobré, aby pomluvili minulý režim. V roce 1995 protiprávně, v rozporu s Ústavou, vznikl Úřad pro vyšetřování a dokumentaci zločinů komunismu, který má jedinou obdobu – a to v protikomunistických úřadech nacistického gestapa. Třešničkou na dortu je pro ně to, že neustále srovnávají nacistický režim fašistického Německa a režim v socialistickém Československu do roku 1989, a tento považují ještě za horší! Goebbelsovská lež se opět objevila ve všech sdělovacích prostředcích. Přitom oba režimy jsou ekonomicky a politicky nesrovnatelné, každé takové srovnání je chybné a protismyslné.«
(Pokračování na str. 3)
(Dokončení ze str. 1)
»Protože vždycky každý fašistický režim nejdříve likvidoval skutečné socialistické režimy, zastánce socialistických a komunistických myšlenek. « Filip dodal, že i dnes je KSČM za své myšlenky pronásledována.
KSČM úzkostlivě dbá na dodržování Ústavy
Vojtěch Filip dále upozornil, že antikomunismus u nás dosáhl fáze, kdy je možné kvůli barvě pleti vystěhovat o půlnoci občany a nazývat je vředem ve společnosti. A kdy je též možné kvůli myšlence zakázat KSM v době, kdy v Senátu vznikne komise, která zkoumá ústavnost politické strany. Přitom posuzování ústavnosti činnosti jakékoliv politické strany patří pouze soudům. Právě tím čeští antikomunisté vytvářejí ve společnosti atmosféru strachu, přihlásit se ke komunistickým a socialistickým myšlenkám.
Za této situace musí podle Filipa KSČM vynést téma antikomunismu také na mezinárodní úroveň. A také upozornit na současnou moc v ČR s jejími fašizujícími tendencemi, protože hodlá zakazovat myšlenky a nechrání občany proti tomu, aby byli kvůli barvě pleti či národnosti napadáni. Současná moc není schopna zajistit uplatnění práv jednotlivých menšin, takže KSČM musí bojovat také všemi prostředky, zdůraznil předseda ÚV KSČM. »To není žádné pomlouvání ČR v zahraničí. Je to jen legitimní obrana práva na svobodné myšlení, je to legitimní ochrana těch nejzákladnějších práv zakotvených v mezinárodním paktu o občanských a politických právech. KSČM je jedinou parlamentní politickou stranou, která úzkostlivě dbá na dodržování Ústavy ČR, na respektování práv jiných, na to, aby české politické spektrum nesklouzlo ‘ohýbáním’ zákonů k nové totalitě. KSČM pro mnohé paradoxně, a pro nás logicky, se stala jedinou politickou silou, která chrání demokratické principy výstavby společnosti. « Jako příklad mj. uvedl, že jediná KSČM trvá na na tom, že všechny formy vlastnictví mají mít stejný obsah a stejnou ochranu. Ostatní politické strany nestydatě říkají, že státní vlastnictví je špatné, neefektivní, aniž by k tomu předložily jediný důkaz. Filip ubezpečil, že KSČM vždy bude zastánkyní rovných práv všech občanů.
Snaha vyřadit ze hry protivníka
Podle místopředsedy KSM Radima Gondy je třeba oficiální akt rozpuštění KSM vidět v širší perspektivě, kdy pravicoví bijci se snaží provést kapitalistickou restrukturalizaci, vyjádřenou permanentními pokusy o prosazování liberální politiky privatizace, deregulace, útoků na sociální práva pracujících. Potřebují vyřadit ze hry svého klíčového protivníka a nositele socialistické alternativy – tedy komunistické hnutí. Proto pravičáci společně se sociální demokracií uplatňují represivní opatření k eliminaci komunistů a jejich organizací. Protikomunistická rezoluce, přijatá v Parlamentním shromáždění Rady Evropy, byla projevem extrémně nebezpečného reakčního vývoje na starém kontinentu. Signalizuje posun ke kriminalizaci boje všech pokrokových lidí, tedy nejen komunistů. Je útokem proti základním demokratickým právům a svobodám. »Antikomunismus je v ČR iniciován z různých zdrojů a realizován různými způsoby. Je artikulován členy parlamentů, představiteli politických stran, nevládních organizací a také institucí státu,« řekl místopředseda KSM. Jasným důkazem podpory antikomunismu českým státem je kampaň zhotovování triček se slogany Zabij komunistu, posílíš mír.
Dějiny nekončí, existují alternativy
Miloslav Ransdorf, představitel klubu GUE/NGL v Evropském parlamentu, předpověděl levici ve světě velkou šanci udělat z 21. století epochu obhájců lidských práv. Její snahy je nutné vnímat jako veličinu, jež má napomáhat k udržování rovnováhy na planetě. »Každý, kdo útočí proti komunismu, v historii neuspěje. A ten, kdo tvrdí, že dějiny jsou ukončeny a neexistují žádné alternativy, jak se dala slyšet Margaret Thatcherová, se mýlí,« zdůraznil Ransdorf. Tyto alternativy je nutné hledat ve veřejné diskusi. Dřívější reálný socialismus podle něj udělal v 70. a 80. letech minulého století chybu, když tyto alternativy nebral v potaz a zaměřil se na defenzivu. To mělo i neblahý dopad na sovětskou perestrojku. Alternativy dalšího vývoje si z globálního hlediska zasluhují analýzu. Nyní je třeba nastolit něco ambiciózního, nové koncepty a strategii, nový »Manifest komunistů«.
Podle předsedkyně Pražské rady KSČM Marty Semelové dnešní doba usiluje o ztrátu kolektivní paměti, o falzifikaci historie, do níž se vtiskly socialistické hodnoty. »Podstata antikomunismu spočívá v obavě, aby vývoj kapitalismu nebyl ničím a nikým rušen, nebyl konfrontován svobodnou soutěží myšlenek o spravedlivějším uspořádání společnosti. Proto dochází k stále většímu omezování demokracie.«
Rozpuštění KSM – duch studené války
Jak řekla Eduarda Heczková, farářka Luterské evangelické církve, by se právě křesťané měli stát spojenci komunistů a ostatních pokrokových občanů. Němka Christiane Reymannová z Levicové strany. PDS prohlásila, že z rozpuštění KSM zavanul duch studené války, kdy v Německu byla v roce 1956 zakázána KS Německa a potom dalších osmdesát organizací. »Čím víc jsou lidem upírána jejich práva, tím více hrozí nebezpečí sociálního výbuchu a nastolení diktatury,« varoval poslanec ukrajinského parlamentu Leonid Hrach. Ammar Bagdaš z KS Sýrie se zmínil o politice přímé agrese USA, která je atributem moderního imperialismu, kdy je u moci fašistické uskupení, srovnatelné s hitlerovským fašismem. Bagdaš vyzval k úsilí o zachování palestinského národa. Američan John Manning kritizoval USA, které vedou války »a jsou možná horší než nacisté«. Nicolas Zanettos ze Strany kyperských pracujících (AKEL) upozornil na budování všezahrnujícího systému kapitalistických vládců k dozorování a sledování lidí, kdy stoupá utrpení a sociální strádání pracujících.
Hlásné trouby militantní pravice
Podle místopředsedy ÚV KSČM a poslance Václava Exnera se nelze spokojit se stavem, kdy na jedné straně jsou obrovské nezasloužené příjmy, a na druhé straně existuje pracovní a sociální dumping nejen v České republice, kdy ceny se blíží úrovni v zemích bývalé patnáctky EU a mzdy za srovnatelnou práci jsou na poloviční a nižší úrovni. KSČM přitom podle Exnera také hledá cesty, jak zabránit vytěsňování stále četnějších skupin na okraj společnosti. A to nejen romské menšiny, ale i legálních a nelegálních přistěhovalců. »KSČM je důsledným zastáncem rovnoprávného postavení všech zemí a národů, včetně v institucích EU, kde nesouhlasí s deficitem demokracie,« zdůraznil. Tisková mluvčí ÚV KSČM Monika Hoření upozornila na snahy senátorů Štětiny a Mejstříka, kteří se stali »ideální hlásnou troubou militantní nedemokratické české pravice«.
Alfred Rubiks, předseda Socialistické strany Lotyšska, upozornil, že s nástupem antikomunistické fronty po rozpadu SSSR se v jeho některých bývalých republikách dostali k moci potomci těch, kteří za války spolupracovali s německými nacisty. Dokonce obsadili i posty předsedů vlád a ministrů. Kupříkladu prezident Litvy V. Adamkus dokonce sloužíval v esesácké legii. První náměstek předsedy ÚV KS Ruské federace a poslanec Státní dumy Ivan Melnikov hovořil o druhém dechu idejí sociálně spravedlivé společnosti v Latinské Americe, kdy se vytvořil »semknutý rudý pás« – Kuba, Venezuela, Bolívie, a nyní i Nikaragua.
Foto autor| FOTO – Karel MEVALD
Foto autor| FOTO – Karel MEVALD