Extremistické strany se zbavíme jen pomocí práva

ÚHEL POHLEDU

Prvního října, v den, kdy uplynulo přesně 16 let, 10 měsíců a 14 dní od sedmnáctého listopadu 1989, řekl Václav Havel, strůjce sametové revoluce, v pořadu Otázky Václava Moravce na adresu komunistů: „Mysleli jsme si tenkrát, že se reformují, a oni to neudělali.“ Po chvíli zamyšlení dodal: „Daly by se shromáždit asi validní právní důvody, proč by KSČM rozpuštěna být mohla.“
K letošnímu říjnu už svůj postoj ke komunistické straně vyjádřilo sedmdesát tisíc lidí v petici www.zrusmekomunisty.cz: „Trvá-li KSČM na názvu ,komunistická‘, trvá tím na třídním boji, diktatuře proletariátu a omezení vlastnických práv občanů jako na ideologii, kterou je třeba uskutečnit v praxi.“
Tři parlamentní strany někdy více, někdy méně štítivě deklarují nespolupráci s KSČM na vládní úrovni.
Zákonodárci v Poslanecké sněmovně i v Senátu parlamentu se nechávají slyšet, že KSČM je strana zločinecká.

Dva roky trvá prudká diskuse komentátorů, historiků, archivářů i internetových chatistů o tom, zda je KSČM stranou systémovou, či nikoli, kantoři jsou zmatení a nevědí, jak učit moderní historii, lidé ve vsích a městech se znovu začínají bát svých komunistů. KSČM nastoupila cestu přímého falšování historie své předchůdkyně KSČ, což vyvolává pochopitelný hněv těch, které komunisté desetiletí ničili existenčně, zdravotně i fyzicky.

Strany musejí odmítat násilí

Přibývá podezření, že KSČM porušuje hned ten, hned onen zákon, že finančně a personálně podporuje mládežnickou komunistickou organizaci, která veřejně vyzývá k leninskému teroru, že samotná její existence odporuje ústavě atd. Některými právníky je zejména akcentováno porušování pátého článku ústavy: „Politický systém je založen na svobodném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“
Zde jsou důvodná podezření z porušení ústavy velmi silná. KSČM neodmítla násilí ani vzhledem k minulosti, ani směrem do budoucna. V posledních programových dokumentech ze svého VI. sjezdu z roku 2004 jasně deklaruje, že se za zločiny své právní předchůdkyně omlouvat nebude, nikdy neodsoudila násilnou okupaci Československa sovětskou armádou, zločiny KSČ považuje za jakési omyly na cestě ke spravedlivé společnosti.
Poslední sjezd se nedokázal odříci marxismu-leninismu a Marxovo učení o násilném převzetí moci je stále oficiálně považováno za hlavní pilíř stranické praxe. Nalistujte si Marxův Komunistický manifest. Z něj namátkou alespoň dva citáty: „Komunisté prohlašují otevřeně, že jejich cílů lze dosáhnout jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu.“ Nebo: „Proletariát využije svého politického panství k tomu, aby postupně vyrval buržoazii všechen kapitál, soustředil všechny výrobní nástroje v rukou státu, tj. proletariátu zorganizovaného v panující třídu, a co nejrychleji rozmnožil sumu výrobních sil. To se ovšem může stát nejprve jen despotickými zásahy do vlastnického práva.“
KSČM se nikdy v žádném oficiálním dokumentu nezřekla stalinských a leninských praktik, založených na bezprecedentním násilí, které přineslo miliony mrtvých.
Spory o ústavnosti KSČM vyvolávají nedůvěru k politickému systému vůbec. To byl také důvod, proč se plénum Senátu Parlamentu ČR začátkem listopadu rozhodlo vytvořit Dočasnou komisi pro zkoumání ústavnosti KSČM. Právě zkoumání, zda existují validní právní důvody, o nichž hovoří Václav Havel, či zda tyto důvody neexistují, má mít komise na starosti.

Komunisté nevyužili time out

V neděli se v hotelu Olympik v Karlíně konal další pokus o znovuzrození Kominterny, mezinárodní organizace komunistů. V oficiálních projevech zástupců KSČM se objevily dosud nejsilnější útoky na demokratické zřízení státu. Členové senátní komise byli označeni za morální kreatury, své dostaly sdělovací prostředky, od rozhlasu, přes ČT a společnosti Člověk v tísni, MF Dnes, až k Lidovkám. „Způsob psaní a rétorika Lidových novin zdaleka překonávají i nejubožejší ,režimní‘ tiskoviny, plné dogmat a stále omílaných klišé z kategorie goebbelsovských pravd,“ říká oficiální mluvčí Komunistické strany Čech a Moravy.
Nedokončenou sametovou revoluci je třeba dokončit právě těmi prostředky, které nám přinesla: pomocí práva, na základě parlamentního systému a demokracie, která má nárok se bránit, objeví-li v sobě destruktivní těleso v podobě extremistické politické síly.
Po takřka sedmnácti letech přiznal Václav Havel svůj tehdejší omyl. A současně upozornil na to, že komunisté nevyužili tehdejší velkorysosti svých protivníků, neprojevili nejmenší pokání, a naopak se znovu derou k moci. Havlovské heslo „buďme lepší než oni“ pořád platí. Skončilo však období víry, že se komunisté sami obrodí.
Všechny krize posledních let, včetně té dnešní, jsou mimo jiné také výsledkem snahy KSČM o revanš. Chceme-li budovat nový dům, musíme nejdříve vysušit bažinu a postavit pevné základy. Pravdu mají ti, kteří tvrdí, že bychom se měli zabývat důležitějšími věcmi, než je zápolení s jednou nepolepšitelnou extremistickou partají.

Foto popis|

O autorovi| Jaromír Štětina, senátor