Mohou si komunisté za antikomunismus sami?

Internetové noviny nazvané Britské listy mají podtitul Deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví. Tento slogan mi připadal poněkud ironický, když jsem si v těchto dnech přečetl článek Štěpána Kotrby pod titulkem »Co Vojtěch Filip o antikomunismu neřekl a říci měl«. Antikomunistických výpadů v médiích je přece více než zrnek písku na plážích, kde se sluní uprchlí »podnikatelé«. Údajná polemika s projevem předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa na konferenci o antikomunismu by nejspíš nestála za zaznamenání, protože nepřináší nic nového ve srovnání se stohy antikomunistických článků ve většině deníků vydávaných v ČR a publicistickými pořady zejména České televize. Nicméně autor v jednom článku spojil různé polohy útoků na KSČM.
V březnu roku 1990 vznikla KSČM, podle Kotrby a jistě mnoha dalších strana, »které nikdo nepředpovídal delší život než několik měsíců«. Nestalo se a KSČM je stále třetí nejsilnější parlamentní stranou v zemi. Co je však mnohem »horší«, její členové se nevzdali ideálu hledání spravedlivější společnosti. To je jejich největší vina, na níž je třeba stále útočit. Filip proto podle Kotrby měl mluvit o gulazích, politických procesech z padesátých let či o Gottwaldovi, o němž měl říci, že »taktik z první republiky se změnil v syfilitického diktátora«. Za těmito věčnými výzvami se podle mého názoru skrývá snaha vyvolávat ve starších členech KSČM pocit, že žili zbytečně, a že nic nedokázali. V takovém případě by s nimi přece šlo dobře manipulovat a odradit je od další činnosti, a snad i od účasti ve volbách. Je úplně jedno, co nejprve na prosincovém mimořádném sjezdu v roce 1989 KSČ, a pak na svých sjezdech KSČM ke své historii řekla. To je třeba důsledně ignorovat, protože jedině tehdy, když současní komunisté budou vykreslováni jako naštvaní nostalgici, jimž perestrojka »sebrala rudým sametem pošité židle pod jejich zadky«, vnutí se společnosti to pravé antikomunistické naštvání. Pokud však je požadavek na omluvu jako podmínka ukončení antikomunismu a pro udělání tlusté čáry pro cestu dopředu, jsme vstřícní.
Dalším zázračným prostředkem by mělo být, abychom se konečně »změnili«. Je opět jedno, že KSČM za uplynulých 17 let samozřejmě prošla hlubokými změnami. Neudělala ale to hlavní, co její »kritici« vyžadují. Nekapitulovala před mocí peněz. Nestala se přívěskem nadnárodních společností, pokorně hlasující ve Sněmovně pro zákony, které jim mají přinést větší zisky. Nezabředla do korupčních skandálů a podvodů. Což lze ovšem také vyložit jako nepochopení moderní doby. »Jen vyčerpaní, přestárlí a nicnechápající komunisté v mnoha zemích už dnes nevědí, jak a čím oslovit masy,« tvrdí se v uvedeném článku. Jako příklad slouží široké antiglobalistické a antimilitaristické hnutí, které prý těmto lidem nic neříká. Apovažte – většina komunistů ani neumí používat internet! Opět nejde o to, zda je to pravda nebo bluf. Nastala ale sedmnáct let po převratu situace, s níž opět mnozí předpovídající brzký zánik KSČM, nepočítali. Spoléhali na to, že mladí lidé, kteří již vyrostli »ve svobodě«, se o komunisty vůbec nebudou zajímat, nanejvýš je povýšeně odsoudí. Jenže část mladých, nezatížených obavami přeběhlíků, kteří jako třeba funkcionář SSM Mejstřík nebo prominentní socialistický cestovatel Štětina, kryjí vypjatým antikomunismem svou minulost, přistupují ke komunistům bez předsudků. Je to v tak ohromné jednostranné propagandě téměř všech sdělovacích prostředků až s podivem, jak vážně bere část mladých slova o svobodném vytváření názorů. Nevím, jaké nepochopení pro antimilitaristické hnutí prokázala KSČM třeba v případě nápadu umístit na území ČR tzv. protiraketovou základnu USA. Při předvolební kampani jsem vlastně musel uznat, že trochu přece ano, protože jsme měli málo »placek« a samolepek proti umístění základny. Zájem mladých, ale i rodičů ještě malých dětí jít do toho s námi, překonal i mou představu při získávání podpisů. Což vůbec neznamená, že se nám vše daří a cesta zpěvu a pláče na hřbitovech nám určitě získávat mladé a ovlivňovat nové voliče nepomůže, a proto i my sami se nad sebou zamýšlíme a hledáme cestu, jak přestat dělat politiku pro své členy a trvalé voliče, kterých věkem ubývá.
Víme ale, že ke změnám nestačí jen »vypustit páru« na jedné demonstraci. Naše práce spočívá i v činnosti tisíců členů zastupitelstev obcí a měst, představenstvech bytových družstev či výborech zájmových organizací, kteří se starají o úplně všední problémy spoluobčanů. Nežijeme ve vidinách »světlých zítřků«, které možná někdy přijdou, ale snažíme se dle možností pomáhat lidem už teď, i když heslu »S lidmi pro lidi« zůstáváme mnoho dlužni.

Znamená to ale, že nic nechápeme?

Dnešní politika, jak opět radí reklamní agentury, se personifikovala. Proto další směr antikomunismu napadá jednotlivé představitele KSČM, snaží se je stavět proti sobě, a především je vykreslovat jako neschopné či lidi »se zastaralým myšlením«. V tom tento článek nezaostává za jinými. Vlastně je i předčí, protože je třeba zdrtit všechny. Tak třeba Filip měl hovořit kromě gulagů také například o »žurnalistické neschopnosti redaktorů Haló novin«. Jistě, Haló noviny se potýkají s řadou problémů, ale myslím, že tou dlouhodobou »neschopností«, kterou Haló novinám jiní novináři »vyčítají«, je především to, že nepřestaly stranit myšlence sociálně spravedlivé společnosti. Že se netváří rádoby nezávisle, aby lépe obloudily lidi, kteří pak budou volit cestu do propasti asociálních reforem. Stačí se podívat například na informace médií z cesty pana prezidenta Klause do Řecka. O tisícové demonstraci proti vlně antikomunismu v ČR ani řádka, ani obrázek.
Inu, to hlavní, co měl Filip na zmíněné konferenci říci a neřekl, je podle podobných článků to, že si za antikomunismus mohou komunisté sami. Zůstali komunisty, a tak si »zaslouží« to nejtvrdší odsouzení.

Foto popis|