Vojáci a únor 1948

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Dnes je tomu přesně padesát sedm let, co komunistická strana převzala moc v tehdejším Československu. Pětadvacátý únor 1948 znamenal konec československé demokracie. Pod vedením Klementa Gottwalda dokázali komunisté ustát vládní krizi a za silné podpory veřejnosti z ní nakonec vyšli jako jednoznační vítězové. Odpůrci komunistů udělali několik zásadních chyb a doplatili na ně. Začala jednačtyřicet let dlouhá vláda jedné strany.

David BOREK, redaktor
Na počátku roku 1948 ještě v Československu seděli komunisté i nekomunisté v jedné vládě. Z koaličních spoluhráčů se ale stávali protihráči. Komunisté měli pokyny od Stalina urychlit převzetí moci. Na jejich chování to bylo znát, nové požadavky, čistky v policii. Dvacátého února na protest proti tomu podalo dvanáct nekomunistických ministrů demisi. Očekávali, že vláda padne a po nových volbách už se bude vládnout bez Gottwalda. Spletli se. Komunisté začali mobilizovat na demonstracích své stoupence a těch nebylo málo.

Jiří KOCIAN, historik, Ústav soudobých dějin, Praha
Bylo tady ve společnosti očekávání dalších sociálních změn.

David BOREK, redaktor
22. února se za komunisty postavily i odbory. Lidové milice a akční výbory pak začaly zastrašovací kampaň. Následovala prokomunistická generální stávka. Demokratičtí politici místo toho, aby také zaplnili náměstí svými stoupenci, dále jednali spíše v zákulisí. Dvanáct ministrů navíc na demisi vlády nestačilo. Podle ústavy by jich muselo být nejméně třináct. Sociální demokraté ani populární nestranický ministr zahraničí Jan Masaryk se ale nepřipojili. Předseda vlády Gottwald teď tlačil na prezidenta Beneše, aby nechal jeho vládu u moci. A stárnoucí prezident se nechal zastrašit. Děsil se občanské války.

Jiří KOCIAN, historik, Ústav soudobých dějin, Praha
25. února přijal odpoledne prezident Beneš Gottwalda, kde mu sdělil, že přistupuje na požadavky.

David BOREK, redaktor
Dvanáct odborných ministrů tak dostalo vyhazov z vlády a jejich místo zaujali noví lidé. V nekomunistických stranách se ujali moci prokomunističtí kolaboranti. 30. května 1948 se v Československu konaly parlamentní volby. Tentokrát už voliči neměli na výběr. Jednotná kandidátka Národní fronty dostala více než osmdesát devět procent všech hlasů.

Jan NĚMEC, moderátor
Mezi jednu z nejpostiženějších skupin obyvatel patřili po roce 1948 důstojníci a vojáci z povolání. Několik set vojáků skončilo v komunistických věznicích a pracovních táborech. Dvacet osm důstojníků komunisté ve vykonstruovaných procesech odsoudili k smrti a popravili. Právě jejich památku dnes uctili před budovou generálního štábu jejich spoluvězni a kolegové. My jsme jim věnovali dnešní reportáž dne.

Karel ROŽÁNEK, redaktor
Před generální štáb přišel také Miroslav Kácha. Tento jednaosmdesátiletý generál ve výslužbě nastoupil do armády v roce 1945.

Miroslav KÁCHA
Tak to je Miroslav Kácha jako vojenský akademik v roce 1946 ve Vojenské akademii v Hranicích, zdravý, mladý, optimistický.

Karel ROŽÁNEK, redaktor
Po únorovém převratu se ihned zapojil do protikomunistické odbojové činnosti. V roce 1949 ho zatkla Státní bezpečnost. Vyslýchali ho v nechvalně proslulém „domečku na Hradčanech“.

Miroslav KÁCHA
Tam byl ten velitel, to byl nějaký Pergl, předtím rotmistr, teď už byl poručík a nadporučík, skončil jako kapitán nebo štábní kapitán, pak ho zavřeli. To byl sadista a vůči všem se choval nejen hrubě, ale i surově.

Karel ROŽÁNEK, redaktor
Za vyzvědačství byl odsouzen k smrti. Rozsudek mu nakonec naštěstí změnili na doživotí. Ve věznicích Praha-Pankrác, Plzeň-Bory, Opava a Leopoldov strávil jedenáct let. Jeho spoluvězněm byl také budoucí prezident Gustáv Husák.

Miroslav KÁCHA
Gustáv Husák byl v Leopoldově a neměl také tu vyšetřovací vazbu lehkou, takže ochutnal to, co dávali oni ochutnat normálním lidem.

Karel ROŽÁNEK, redaktor
Podobný osud jako Miroslav Kácha měly další stovky vojáků z povolání. Po komunistickém převratu musely armádu opustit dvě třetiny důstojnického sboru.

Eduard STEHLÍK, Vojenský historický ústav v Praze
Netýkalo se to jenom vyhazování z armády, ale ta persekuce se dotýkala celých vojáků z povolání. Byli vystěhováváni z Prahy, vyhazováni z práce, přijímáni jen na podřadná zaměstnání.

Karel ROŽÁNEK, redaktor
Od roku 1948 do listopadu 1989 prošlo komunistickými věznicemi a tábory z politických důvodů více než dvě stě šedesát tisíc Čechoslováků. Dvě stě čtyřicet jedna lidí komunisté popravili. Při zatýkání při výsleších nebo ve vězení jich zahynuly další tři tisíce. Za tyto zločiny nebyl dosud nikdo potrestán.

Jan SRB, mluvčí Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu
Náš úřad v několika případech trestně stíhal zodpovědné osoby, které ještě v té době žily, ale bohužel ani v jednom případě to neskončilo vynesením nějakého přiměřeného rozsudku.

Karel ROŽÁNEK, redaktor
Po roce 1989 byli političtí vězni úplně rehabilitováni. Osmdesáti z nic ale polistopadové soudy ponechaly za protikomunistický odboj takzvané zbytkové tresty.

BESEDA

Jan NĚMEC, moderátor
A ve studiu už je senátor Jaromír Štětina. Dobrý večer.

Jaromír ŠTĚTINA, senátor /nestraník/
Dobrý večer.

Jan NĚMEC, moderátor
A poslanec za KSČM, Stanislav Grospič. Dobrý večer i vám.

Stanislav GROSPIČ, poslanec KSČM
Dobrý večer.

Jan NĚMEC, moderátor
Pane poslanče, 25. únor 1948, je to pro KSČM důvod k oslavám?

Stanislav GROSPIČ, poslanec KSČM
Já bych tu otázku nestavěl tak, jestli je to pro KSČM důvod k oslavám, nebo ne, protože si myslím, že my odmítáme černobílý pohled na historii.

Jan NĚMEC, moderátor
Jistě, ale proč se ptám? Vy dne máte slavnostní ples KSČM, právě 25. února.

Stanislav GROSPIČ, poslanec KSČM
Víte, pane redaktore, KSČM nemá slavnostní ples. Pražská rada už potřetí organizuje v plesové sezóně, tak jako celá řada okresních výborů po celé naší republice, plesy a prostě v této době a dnes se koná ples pražské organizace naší strany, takže bych to nespojoval s tímto datem.

Jan NĚMEC, moderátor
Vy říkáte, odmítá černobílý pohled. Když se podívám do dnešního Práva, předsedkyně pražské rady včera u hrobu Klementa Gottwalda prohlásila: „Pánům Mejstříkům a Štětinům vzkazujeme, KSČM nezničíte a myšlenky Gottwalda z roku 1948 na pražských náměstí také ne.“ Co říkáte na tento výrok?

Stanislav GROSPIČ, poslanec KSČM
No, podívejte. My události Únoru 48 vnímáme tak, že v žádném případě nešlo o puč. Byly to věci ústavně čisté. Byly to věci, které šly spontánně z národa našeho.

Jan NĚMEC, moderátor
Myslíte i ty nátlakové akce třeba?

Stanislav GROSPIČ, poslanec KSČM
Myslím si, že prokazatelně to byl historický pokus budovat jinou sociálně spravedlivější společnost v naší vlasti. Čili myslím si, že i přes řadu negativ, které to období přineslo, tak pozitiva převýšila celé to období a nelze se na tu věc dívat rozhodně černobíle.

Jan NĚMEC, moderátor
Pane senátore, vy chcete svou peticí dosáhnout zákazu třeba slova komunistická v názvu politické strany. Jde o název? Nejde spíše o podstatu?

Jaromír ŠTĚTINA, senátor /nestraník/
My nechceme zakázat žádnou stranu.

Jan NĚMEC, moderátor
Ale slovo komunistická v onom názvu.

Jaromír ŠTĚTINA, senátor /nestraník/
My nechceme zakázat ideologii. Náš cíl je vrátit do trestního zákoníku explicitní trestnost propagace komunismu a nacismu. Samozřejmě v důsledku by to znamenalo zákaz onoho slova v názvu Komunistické strany Čech a Moravy.

Jan NĚMEC, moderátor
Čeho tím chcete dosáhnout? Strana nezanikne.

Jaromír ŠTĚTINA, senátor /nestraník/
To je heslo, to je ten slogan. To je ten velký obchodní slogan, který přitahuje právě ty extremistické voliče.

Jan NĚMEC, moderátor
Právě, ale neměla by být KSČM poražena, řekněme, ve svobodných volbách? Dnes za ní stojí osmnáct a půl procenta voličů z posledních průzkumů.

Jaromír ŠTĚTINA, senátor /nestraník/
To není podstata věci. Víte, mně tato supra liberální myšlenka, že se nemá nic zakazovat, nevyhovuje. My bychom totiž nemohli zakázat vůbec nic a museli bychom nakonec zrušit i desatero, které říká nezabiješ, nepokradeš, nezesmilníš.

Jan NĚMEC, moderátor
Pane poslanče, když se podívám do programu do KSČM, je stále naléhavější, aby byl kapitalismus vystřídán novou pokrokovější společenskoekonomickou formací, tedy socialismem. Dále program KSČM vychází z marxistické teorie a když se podíváme na Komunistický manifest, cílů lze dosáhnout jen násilným svržením dosavadního řádu. To znamená, posunulo se, řekněme, myšlení KSČM tak, že byste chtěli dosáhnout socialismu, řekněme, nenásilnou cestou a jak?

Stanislav GROSPIČ, poslanec KSČM
Já si myslím, že KSČM jednoznačně proklamovala a podle stanov dokládá, že je stranou, která nevybočuje z ústavního pořádku této republiky, je také povolena ministerstvem vnitra.

Jan NĚMEC, moderátor
Dobře, ale jak byste chtěli dosáhnout socialismu té vyšší společenskoekonomické formace, jak nazýváte v programu?

Stanislav GROSPIČ, poslanec KSČM
Marxismus-leninismus si myslím, že je učení, které se běžně učí na celém světě včetně západních.

Jan NĚMEC, moderátor
Dobře, ale pojďme k praktické politice. Jakým způsobem byste nenásilnou cestou chtěli dojít k socialismu?

Stanislav GROSPIČ, poslanec KSČM
My v programu, který jsme přijali i teď na šestém sjezdu, zcela konkrétně říkáme, jak si představujeme nenásilnou cestu za jinou společností s využitím všech demokratických možností, které nabízí tato společnost, s propagováním a zapojením větší víry pracujících i do věcí veřejných správy této země, protože si prostě myslíme, že, když třeba porovnáváme historicky ty etapy, tak skutečně za období těch čtyřiceti let byla třeba  naprosto odstraněna nezaměstnanost. Dnes tady máme půl milionu nezaměstnaných.

Jan NĚMEC, moderátor
Ale mohli bychom se bavit o ekonomickém, o výrobě na sklady a podobně.

Stanislav GROSPIČ, poslanec KSČM
To jsou všechno skutečnosti, pane redaktore, které se nedají zamlčovat.

Jan NĚMEC, moderátor
To znamená, chtěli byste drtivě vyhrát volby, nebo přesvědčit ostatní strany, aby se přidaly na vaši stranu, nebo jakým praktickým krokem?

Stanislav GROSPIČ, poslanec KSČM
Politická strana má smysl tehdy, pokud se účastní boje o přízeň voličů a je schopna dostát svým slibům. Já si myslím, že my jsme za těch patnáct let existence KSČM ukázali, že to, co říkáme, také dokážeme plnit, ať už od zastupitelstev obcí, krajů.

Jan NĚMEC, moderátor
Ale zatím jste neměli vládní zodpovědnost od té doby.

Stanislav GROSPIČ, poslanec KSČM
Samozřejmě, že jsme neměli vládní odpovědnost, ale myslím si, že jsme dodrželi svá slova.

Jan NĚMEC, moderátor
Pardon, pane senátore, Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku prohlásil: „Rumunsko porušilo právo na svobodné sdružování lidí, když odmítlo zaregistrovat stranu komunistů.“ Není z toho jasné, že by KSČM vlastně v případě, že by se skutečně zavedly zákony, jak vy navrhujete, uspěla u tohoto soudu a slovo komunistická by se jí prostě zase vrátilo do názvu?

Jaromír ŠTĚTINA, senátor /nestraník/
Já to nevylučuju, ale tam nemají tu historickou zkušenost, poněvadž ani Komunistická strana Itálie …

Jan NĚMEC, moderátor
Ale ten judikát Evropského soudu platí.

Jaromír ŠTĚTINA, senátor /nestraník/
Ano, ten samozřejmě platí, protože tam u nich čtyřicet let komunistická strana se nedopouštěla toho, čeho se dopouštěla tady u nás. Já myslím, že to je věc trpělivého vysvětlování našich poslanců a myslím, že právě těch nekomunistických v Evropském parlamentu.

Jan NĚMEC, moderátor
Pánové, já vám za účast v této diskusi děkuji. Hezký večer.

Jaromír ŠTĚTINA, senátor /nestraník/
Na shledanou.

Stanislav GROSPIČ, poslanec KSČM
Hezký večer, na shledanou.