Senátor Mejstřík: Poučme se ze zkušeností s KSČ a NSDAP

Nezměnil se, chválabohu, od památných dnů tzv. sametové revoluce, v níž proslul jako jeden z jejích studentských vůdců. Zůstal sám sebou vždycky, ať již byl redaktorem Českého deníku (odtud naše tykání), zapomenutým petřínským zahradníkem nebo ctihodným senátorem, kteréžto hodnosti se těší dnes. MARTIN MEJSTŘÍK. Muž, kterému leckdo nemůže přijít na jméno právě proto, že je ztělesněním protikomunistického vzdoru. Více než patnáct let po »vítězství pravdy a lásky« dráždí část veřejnosti i kolegů v horní komoře parlamentu údajně nesmyslnou snahou dodatečně postavit mimo zákon používání totalitních symbolů, což ohrožuje druhou nejsilnější politickou stranu v Česku. To mi přišlo jako dobrý důvod toho podivína trochu vyzpovídat.

Martine, vy jste s panem senátorem Štětinou vešli v poslední době ve známost jako iniciátoři zákazu propagace komunismu. Chtěl bych se zeptat: zaprvé kolik lidí už podpořilo vaši petici na internetu, a za druhé jestli se setkáváte spíš s pozitivními, nebo negativními ohlasy.

Jedna věc je ta petice, což je občanská iniciativa, která jde tak trošku mimo nás, a druhá věc je zákonodárná aktivita skupiny senátorů, která chce prosadit změnu trestního zákona, konkrétně jeho paragraf 260 o hnutích potlačujících lidská práva a svobody. My chceme, aby se do tohoto paragrafu implicitně dostalo slovo komunistický nebo nacistický. Ta petice nabírá obrátky – není to ani týden, co jsme ji spustili (rozhovor se uskutečnil 17. února, pozn. aut.), a už má přes třináct tisíc podpisů.

Já patřím k lidem, kteří ji samozřejmě vítají a podpořili ji, ale v diskusi, která se kolem toho vede, registruji námitky, které nelze tak zcela odbýt mávnutím ruky. Pověz mi jako osoba k tomu povolaná, co bys vzkázal lidem, kteří říkají, že to je zoufalý pokus zakázat politickou stranu s velkým houfem voličů v zádech, která není porazitelná argumenty?

Ten trestní zákon je o něčem jiném a já se k tomu ještě vrátím. Po roce 1990 se tato dvě slova do trestního zákona dostala, v něm ten nacismus i komunismus byl. Komunisté to tenkrát napadli u Ústavního soudu a ten v roce 1992 z čistě formálních důvodů zmínku o komunismu zrušil. Nicméně trestní zákon platí: hned další paragraf 261a nacismus i komunismus zmiňuje. Takže kdyby policie a soudy chtěly konat, nic jim v tom nebrání. Problém je v tom, že po roce 1990 se nesáhlo k zákazu extremistických stran. Tenkrát pro to byla doba vhodnější, ale neexistovala k tomu politická vůle. Naivně se spoléhalo na to, že komunisté jsou směšná skupina, která časem sama od sebe zanikne procesem stárnutí a postupného vymírání. Jenže ono se posléze ukázalo, že patnáct let po převratu se ze »směšné skupinky« stává velmi nebezpečná síla. To nebezpečí není menší v roce 2005, než bylo v roce 1990! Také není o nic menší, než bylo v roce 1948. Pořád staví na základních kamenech třídní nenávisti a diktatury proletariátu.

Co se týče jejich bezmála dvacetiprocentních preferencí, na to mohu odpovědět jednoduchým srovnáním: v roce 1934 měla německá NSDAP také mohutné voličské zázemí, i ona byla demokraticky zvolena. V třicátých letech možná málokoho napadlo, co způsobí demokratická volba nedemokratické strany. Taktéž nikdo v Československu netušil ještě v roce 1936, co se v této zemi stane v únoru 1948. Zakazovat KSČ v šestatřicátém by vypadalo jako velmi nedemokratické, byť tady byla dost silná skupina lidí, která to chtěla udělat. Takže poučme se, co se stane, až jednou komunisté získají v parlamentu většinu.

Často se říká, že vám jde především o zákaz symbolů. Proto se zeptám přímo: co vadí víc? Název ideologie, nebo její obsah? Dejme tomu, že KSČM přistoupí na to, že se přejmenuje, ale stejně zůstane sama sebou – to by bylo v pořádku?

Ten trestní zákon je o propagaci hnutí. My k tomu chceme vyvolat velké slyšení v Senátu a podívat se na ten problém z různých stran. Já pod tím vidím ideologii, která s sebou samozřejmě nese i symboly. Proč se komunisté tolik brání vzdát se právě názvu? Protože pro ně je to jednak marketingová značka, jednak onen již zmíněný symbol. Kdyby to pro ně nebylo tak důležité, hodí ten krám za hlavu a řeknou: kašlem na to, co bylo, co prováděli naši fotrové. My jsme jiná strana, moderně levicová, která se vědomě odřezává od svých totalitních kořenů. Ale oni to neudělají a vědí proč.

Takže jde o symboliku, ale v první řadě o tu ideologii. Dobře. Teď nám prozraď, jak zhruba vypadá poměr sil v Senátu ve věci případného zákazu její propagace.

My jsme stále ještě na začátku. Původně jsem chtěl tu novelu trestního zákona předat předsedovi Senátu panu Sobotkovi už někdy začátkem února, aby se legislativní proces rozjel co nejdřív. Ale zjistili jsme, že ta myšlenka (nejde o zákaz politické strany, nýbrž – znovu opakuji – propagace hnutí ohrožujících svobodu a demokracii) je příliš čerstvá a mnohým nestravitelná. Patnáct let jsme se s komunisty učili žít a politici si na to zvykli – kupčí s nimi, kde se dá, a chtě nechtě vytvářejí dojem, že bez jejich účasti nelze s ničím pohnout. Takže když najednou přijde parta lidí, která budí zdání, že chce KSČM vymést z parlamentu, je to příliš silná káva. Chce to čas, větší prostor k diskusi, než jsme předpokládali. Zatím se s ostatními demokratickými senátory snažíme hovořit v klubech a získat jejich podporu. Vím, že jestli se nám nepodaří získat většinu klubu ODS, případně lidovců, tak nemáme šanci ani v horní parlamentní komoře, natož pak v Poslanecké sněmovně.

Po posledních senátních volbách se poměr sil ve Valdštejnském paláci výrazně změnil ve prospěch občanských demokratů. Myslíš, že se tím zvětšila i naděje na úspěch podobných iniciativ, jako je ta vaše?

To zatím nemůžu říct. I v ODS jsou především pragmatici, kteří by se k nám »srdcem« možná připojili, ale raději se snaží spočítat, co by to přineslo v reálné politice. Jeden z častých argumentů je, že se bojí posílení levice; že by na sebe ČSSD strhla podstatnou část současných komunistů a levice by se sjednotila. To je samozřejmě argument, který musíme mít na paměti: pravice si nechce přidělávat problémy, protože chce do vlády.

Naopak mám-li já mluvit sám za sebe, jeden z důvodů, proč se podílím na té věci (novela trestního zákona je dílo mé a mých právníků), byl, aby se levice kultivovala. Tím bychom se zbavili tzv. skalních komunistů protože by se museli odříznout od svých nejhorších tradic a buď začít přemýšlet v jiné rovině a třeba i splynout se sociální demokracií, nebo zmizet ze scény. A současně by to přispělo i ke sjednocení pravice, protože ta když cítí zleva tlak, tak ji to nutí přestat se hádat.

Ještě jsem se chtěl zeptat: jsou nějaké ohlasy z Evropského parlamentu?

Evropský parlament… Známe slova pana Zahradila, známe iniciativu Maďarska a Litvy, které se snaží na půdě Evropského parlamentu prakticky o totéž, oč usilujeme my v parlamentu českém: zakázat nejen nacistickou, ale také komunistickou symboliku. To znamená, že i ODS je si extremistického nebezpečí vědoma v evropském kontextu a nebojí se říkat to nahlas, ale méně jednoznačná už je na domácí scéně.

A co evropští »starousedlíci«?

Diskuse probíhá a probíhat bude, protože opravdu už jen díky tomu, co se podařilo britskému princi, který šel na diskotéku s hákovým křížem na rukávu, je Evropa tolerováním jakéhokoli extremismu dost pobouřena. Pravda je, že je citlivější na nacismus než na komunismus, a my dobře víme proč: rudou totalitu sama nezažila a má o ní jen zprostředkované informace. V Itálii či ve Francii komunisté nikdy nevládli, proto tam také tolik nevadí. Právě v tom je jeden z největších úkolů nově přistoupivších postkomunistických zemí k EU: včas varovat před rudým nebezpečím, které se v demokratickém prostředí může snadno vymknout kontrole.

Ještě jsi mi pořád neřekl, kdy tu novelu trestního zákona předáte předsedovi Senátu, a hlavně jestli si soukromě myslíš, že by pan Sobotka mohl svým vlivem či dobrou pověstí nějak zapůsobit především na váhavé senátory z ODS…

Tam je ještě jeden problém. Něco jiného je, co politici říkají, a jak se potom chovají, když dojde na lámání chleba. To nesouvisí s panem Sobotkou, ale ani výlučně s ODS. Mě velmi zaskočil přístup klubu lidovců, u nichž jsem myslel, že opravdu problém nebude. Vždyť jsou to věřící lidi! Ale oni s tím »protikomunistickým zákonem« problém mají, přinejmenším čekají, jak se k tomu postaví občanští demokraté. Já ale pevně věřím, že se nám podaří přesvědčit většinu senátorů, aby nás nakonec podpořili.

Co se týče Poslanecké sněmovny, tam asi bude velký boj o sociální demokraty. Já už se s nimi dlouho pokouším komunikovat, například v případě »lex Beneš« (známý jednovětý zákon konstatující Benešovy zásluhy o stát, pozn. red.) jsem je prosil, aby pochopili, že se jim skrze druhého československého prezidenta škrábou po zádech komunisti. Ale oni se na mě naštvali, dokonce mi ani nedovolili promluvit ve sněmovně. Mě moc mrzí, že ztratili historickou paměť – vždyť komunisté jsou největší nepřátelé sociální demokracie!

A jak vidíš ten termín předložení novely zákona?

Odhaduji, že by se to reálně dalo stihnout do poloviny dubna.

Petr Zavoral