Nový senátor Jaromír Štětina

Autor: jkr

Dobrý podvečer, vážení posluchači. Je 17 hodin a 8 minut. Český rozhlas 1 – Radiožurnál vysílá víkendový pořad, ve kterém vám představujeme zajímavé hosty. Jaromír Štětina, nejzkušenější český válečný reportér, dokumentarista a spisovatel, zakladatel agentury Epicentrum a spoluzakladatel Člověka v tísni. Ví už 24 hodin, že je senátorem. Jak se vám, milý pane Štětino, na dnešek spalo?

Host (Jaromír Štětina): Já jsem si připadal jako novicka v klášteře, poněvadž to byla náhlá změna. Já jsem si okamžitě večer uvědomil, jaký jsem greenhorn v politice, a tak jsem spal poměrně neklidně. Fakt je, že jsem si teprve ráno uvědomil, jaká velká změna v mém životě nastala.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste k nám přišel ve svém novém pracovním obleku nebo-li v motýlu?

Host (Jaromír Štětina): Ne, ne, ten motýl už nosím léta, ale nějakou tu uniformu do práce si budu muset příští týden koupit.

Moderátor (Jana Klusáková): Jistě vám blahopřálo mnoho lidí. Čí gratulace vás radostně překvapila?

Host (Jaromír Štětina): Největší gratulaci jsem měl včera večer od pana Václava Havla a od pana Schwarzenberga.

Moderátor (Jana Klusáková): Od kolegy nového.

Host (Jaromír Štětina): Těch gratulací bylo mnoho a ani by se nedaly v tomto pořadu vyjmenovat, poněvadž mě podporovala spousta lidí veřejného, kulturního a politického života u nás.

Moderátor (Jana Klusáková): Myslíte, že to sehrálo roli ve vašem úspěchu?

Host (Jaromír Štětina): Já si myslím, že ano. Podpora Václava Havla měla lví podíl a myslím si, že lidé přemýšliví to brali za bernou minci, tu podporu osobnosti.

Moderátor (Jana Klusáková): Blahopřál vám starosta Prahy 10, jejímž senátorem jste se stal?

Host (Jaromír Štětina): Ano, můj protivník pan inženýr Malypetr mi blahopřál v zápětí poté, co byly výsledky. Oba mi blahopřáli v rozmezí několika málo minut a já jsem se domluvil s panem starostou, který představuje ODS v Praze 10, že jen co se trošičku zkonstituuji, že se sejdeme na radnici a pohovoříme, co bychom spolu mohli dělat. Mně nezáleží na tom, jestli je starosta z ODS, mně záleží na tom, abychom něco rozumného vymysleli a udělali.

Moderátor (Jana Klusáková): Podle ústavy se letos jako každé dva roky volila třetina Senátu a vy jste se tedy stal na příštích 6 let jedním z 81 senátorů Parlamentu České republiky. Od kdy jste se rozhodl, že o tuto funkci chcete usilovat a proč jste tak učinil?

Host (Jaromír Štětina): Já jsem měl letos takovou bezvadnou výpravu. 3 měsíce jsme jeli koňským spřežením kolem Čech, byla to výprava za českými čerty. Bylo to nádherné a my jsme si vždycky, když jsme někam s tím naším formanským vozem přijeli, koupili ráno noviny a vždycky ráno v nás vzkypěla krev, jen jsme si přečetli ty domácí stránky. Čím dál tím víc ve mně pěnilo přesvědčení, že to, co se děje v naší politice, je pokleslé, že je ta naše politická kultura, zejména ta kultura těch dvou velkých gigantů, myslím tím ODS a Sociální demokracii, že není to pravé ořechové, co by lidi bavilo.

Moderátor (Jana Klusáková): A vy si myslíte, že jeden Štětina tu kulturu povznese?

Host (Jaromír Štětina): To samozřejmě nemůže udělat, ale tam to moje přesvědčení, že bych měl jít do politiky, vzniklo z té obecné naštvanosti a mé osobní naštvanosti. Samozřejmě, že jeden člověk tam nic neudělá, ale já si myslím, že trend, že místo těch představitelů těch velkých partají, který to dostávají jako odměny za tu práci v aparátě, tam začnou chodit poslanci, já bych řekl, občanští, nikoliv straničtí. A to, co se stalo třeba v Praze, myslím tím volbu pana Schwarzenberga, je to toho důkazem, že ten trend nastupuje.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano, mimochodem vy dva jste dostali vůbec nejvíce hlasů ze všech.

Host (Jaromír Štětina): Také si myslím, že na desítce a na šestce byla vůbec ze všech volebních obvodů v České republice nejdramatičtější kampaň a nejdramatičtější závěr.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano, to ty občany tak trochu baví.

Host (Jaromír Štětina): Ona to byla jako trošičku hra a my jsme to s mým volebním štábem jako hru pojímali. My jsme si to užívali. My jsme z toho měli dokonce radost.

Moderátor (Jana Klusáková): Před týdnem v prvním kole voleb v senátním obvodu číslo 22, Praha 10, zvítězil Jan Malypetr z ODS, zastupitel Prahy 10. On zvítězil v tom prvním kole takřka 35 procenty hlasů, vy jste měl před tím týdnem o 10 procent hlasů méně. Dělal jste si do druhého kola naději na vítězství?

Host (Jaromír Štětina): Ano, já jsem si naději na vítězství dělal, protože celkem zákonitě, aniž bychom někoho vyzývali, s někým se spojovali, ti protivníci ODS museli hlasovat pro nás, ale nevěřil jsem tomu, že zvítězíme s takovým rozdílem. My jsme naopak těch 10 procent oproti panu Malypetrovi získali, bylo to 55:45.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste dohonili a předhonili, jak se říká.

Host (Jaromír Štětina): Ano, my jsme získali 6 tisíc nových hlasů.

Moderátor (Jana Klusáková): V týdnu mezi prvním a druhým kolem se vás protistrana snažila zdiskreditovat. Chcete o tom mluvit?

Host (Jaromír Štětina): Nechci o tom mluvit, byla to zlá podpásovka, kterou udělali. My jsme ji využili k protismeči. Myslím, že to byla jedna z věcí, která prohrála ODS na Praze 10 volby, a už o tom mluvit nechci.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste, pane Štětino, kandidoval za Stranu Zelených. Ondřej Neff v dnešním vydání Neviditelného psa k tomu dodává: nevyhrála Strana Zelených, ale Jaromír Štětina, výrazná osobnost, která jen z důvodů Jaromírovi Štětinovi jasných propůjčila svoje jméno a svůj kredit tomuto uskupení. Mohl byste, prosím, před mikrofonem Radiožurnálu tyto důvody zveřejnit?

Host (Jaromír Štětina): Ano, ty důvody jsou velice jednoduché. Já bych chtěl, aby v našich zastupitelských sborech zasvítil v tom politickém spektru zelený paprsek, tak jako je to v mnoha kultivovaných demokratických zemích Evropy. Tam prostě Zelení musí být, a proto jsem využil nabídky republikové rady Strany Zelených, abych kandidoval. Já nejsem ekolog, já nedokážu podporovat ekologické programy, ale Strana Zelených má výborně zpracovaný program obrany lidských práv. Tomu bych se chtěl také v Senátu věnovat a po této linii budu Stranu Zelených podporovat.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste prvním zástupcem Strany Zelených v českém Parlamentu, konkrétně tedy v Senátu. Co to znamená pro Senát a pro Stranu Zelených?

Host (Jaromír Štětina): Pro Stranu Zelených to znamená nohu mezi dveřmi, protože se psychologie voliče samozřejmě prudce změní a za 2 roky si myslím, že Zelení mají naději mít i svého poslance v dolní sněmovně. Pro Senát to znamená rozšíření spektra. Já bych chtěl v Senátu vstoupit do klubu otevřené demokracie, ten je mi velice blízký tím, že sdružuje lidi různých názorů. Tam se nehlasuje podle stranické mašinérie, ale diskutuje se, proto je to otevřená demokracie. A jelikož klub mě podpořil velmi výrazně, tak doufám, že se do toho klubu dostanu. Takže je to prostě v Senátu další hlas a i bych řekl, že je to takový štičí hlas, a doufám, že ten štičí hlas bude i hlas pana Schwarzenberka, který jde se mnou do téhož klubu, předpokládám.

Moderátor (Jana Klusáková): A co to znamená, tato nová důležitá politická funkce, pro Jaromíra Štětinu, novináře, filmaře a tak dále, pustíte z rukou kameru, přestanete psát?

Host (Jaromír Štětina): Já teď nevím, jak se s tím vypořádám. Já mám rozepsané 2 knihy. Jednu o Rusku, o děkabristech, jedna hlavní hrdinka je kněžna Volkonská, vzácná ruská žena. Potom mám knihu o těch čertech udělat, mám dostříhat 21dílný seriál, ještě musím dodělat film, který jsem natočil letos na jaře v Íránu. Já to tam všechno musím vměstnat, ale chtěl bych tu kameru nepustit z ruky, poněvadž žádný zákon nezakazuje senátorovi, aby kameru držel na rameni.

Moderátor (Jana Klusáková): A prý i jiní popadnou kameru a budou točit vás. Řekněte o tom něco, prosím.

Host (Jaromír Štětina): To je moc zajímavý nápad. To je nápad pana režiséra Mahdala. On bude dělat takový sběrný dokument, 2 roky ho chce točit. Já budu objektem toho dokumentu a on bude točit, co s člověkem může Senát udělat, jak ho změní, jak ho zkroutí.

Moderátor (Jana Klusáková): Senát anebo také politická moc, že?

Host (Jaromír Štětina): Ale tam půjde hlavně o tom, jak se třeba člověk usilovně brání, aby nemluvil tím politickým volapíkem, aby se netvářil jako že má ten vavřínový věnec na hlavě, aby nebyl prostě ten jediný moudrý na světě. A to všechno se může stát. Já vím, moji kamarádi my říkali: Ty, Štětino, oni tě zmuchlají do kuličky. A stalo se to všem, já to nebezpečí cítím, ale chci se tomu bránit. Mám na to dokonce recept jak. Já bych chtěl zkusit říkat pravdu.

Moderátor (Jana Klusáková): Ha, ha, ha.

Host (Jaromír Štětina): Nesmějte se. Jsou 2 možnosti. Buďto říkáte to, co vyžaduje momentální politická situace, abyste získala politické body pro sebe nebo pro své uskupení, a mluvíte proto, abyste měla tu výhodu. To se považuje za základ politiky. Já si myslím, že ta politika by měla být jiná. Ta politika by měla být, že by lidi měli mluvit podle svého svědomí, proto já budu velice často v rozporu i se Stranou Zelených, která mě kandidovala, i s klubem otevřené demokracie, který mě kandidoval. Já prostě budu muset říkat, co si myslím. Jak dlouho to vydržím, to nevím. Možná, že to bude takový marný běh, ale chtěl bych to zkusit.

Moderátor (Jana Klusáková): Jistě si, pane Štětino, uvědomujete, že nejste zdaleka jediný, kdo s tímto předsevzetím do té vysoké politické funkce vkračuje. Ještě prosím k té Straně Zelených. Na západě se o ní někdy říká, že je jako meloun, zvenku zelená, uvnitř rudá. To u nás neplatí?

Host (Jaromír Štětina): To se u nás říkalo také. Já mám takový dojem, že to byl začátek 90. let, kdy do Strany Zelených nalezla spousta komoušů, kteří se tam pod tou zelenou barvou skryli. Fakt je, že různá hnutí zelených i v evropských zemích kryjí i dokonce extrémistické síly. To, co se děje tady v Čechách, to je teď veliký vnitřní souboj v té straně. Ta strana byla dlouho v rozkladu. Teď měla sjezd a tam začalo jakési usmíření. Já stojím nad tím a mým úkolem vzhledem ke Straně Zelených je, aby ty spory ustaly, aby ta strana vstala z popele a aby se stala řádnou částí politické scény.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste šel do Senátu s dvěma hlavními předsevzetími, že se vynasnažíte uchránit občany České republiky od teroru a násilí a že budete usilovat o vyšší kvalitu politické kultury. Jak nás hodláte bránit před terorem a násilím?

Host (Jaromír Štětina): Nejdřív musíme zjistit, odkud nám eventuální nebezpečí hrozí. To se musí bedlivě sledovat. Na to sice má exekutiva naše ministerstvo zahraničních, ale ministerstvo zahraničních věcí si myslím, nikdy nedokáže vystopovat ty stopy těch přímých ohrožení. Myslím tím ekonomických a i přímo vojenských. Já bych vám dal příklad třeba. Já třeba bych teď chtěl odjet do Gruzie velice rychle. Ono se to zdá, co by dělal senátor v Gruzii, ale tam hrozí veliká válka, tam hrozí válka mezi Ruskem a Gruzií. Nikdo o tom u nás pořádně nic nevím. Když já se zeptám senátorů, tak každý prostě mávne rukou, ale to prostě nejde. I když se nás třeba nedotkne přímo, tak to bude znamenat další prudké zdražení ropy na světových trzích a budeme mít dražší košile a dopravu a rohlíky a všechno. To se nás dotkne. A abychom věděli, co s tím, kde správně krýt na mezinárodních jednáních třeba novou vznikající demokracii v Gruzii, to musí někdo vědět. To bych prostě chtěl dělat vlastně takový tykadlo, které by říkalo, kde to nebezpečí vzniká.

Moderátor (Jana Klusáková): A pokud jde o politickou kulturu, kde chcete začít?

Host (Jaromír Štětina): Já jsem vlastně začal už v předvolební kampani, to byly právě ty případy takových těch nehezkých věcí, a to je právě to, co by tam nemělo být. Začít tím, že se pokusím o tu pravdivou mluvu, tam to musí někde být zakopáno.

Moderátor (Jana Klusáková): K volbám už tradičně přišlo málo lidí, tentokrát necelých 20 procent. Většina občanů o důležitosti senátu pochybuje. Pavel Rychetský, nedávný vicepremiér, to vysvětluje takto: Česká veřejnost nemá nejlepší mínění o státních institucích. Souhlasíte s Pavlem Rychetským?

Host (Jaromír Štětina): Ano, souhlasím. Já jsem obešel stovky a stovky domácností.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste zvonil u dveří?

Host (Jaromír Štětina): Já jsem zvonil u dveří.

Moderátor (Jana Klusáková): A ti občané vás vítali přívětivě?

Host (Jaromír Štětina): V naprosté většině přívětivě. Jenom jedna paní, co měla migréna, nás vyhnala, ale jinak to bylo buďto zdrženlivě chladné a nebo nás pozvali domů na kafe. Ale hlavně to byl pro mě ten obrovský soukromý sociologický průzkum. Já jsem zjistil, že lidi k volbám nechtějí jít a že to není jenom lhostejnost, že ten bojkot těch voleb je svým způsobem politický protest. Tam je skrytá právě ta strašlivá slovutně známá moc bezmocných. To je těch 70 procent lidí, kteří nepřišli k volbám. To ne že by na to kašlali. Tam jsem se dozvěděl, jaký je stav české politiky v očích normálního člověka. není tam nikde nahoře vidět nikdo, komu by lidi věřili. Politická energie naší politické scény se vybíjí ve vzájemném pomlouvání, osočování, vytahování kompresů, různých lží, používání policie, vytahování odposlechů. Vždyť je to hanba, lidi už prostě tomu nemohou věřit. Já si myslím, že právě proto jsem vyhrál, že lidi v Praze 10 pojímali ty volby trošičku jako vzdor proti aroganci moci.

Moderátor (Jana Klusáková): Vládnoucí ČSSD prohrála tyto senátní volby, jak se říká, na celé čáře. Předseda vlády Stanislav Gross v zápětí promluvil o nepotřebnosti Senátu. Co byste k tomu řekl?

Host (Jaromír Štětina): Mě by mrzelo, kdyby mi Senát vzali, poněvadž bych si musel hledat někde nějakou jinou parketu, kde bych mohl něco smysluplného dělat. Ale myslím si, že by to byla především škoda. I při vší nedůvěře, Senát je pořád tou hlavní pojistkou proti nadvládě, které se zmocní jedna strana, a mně je to úplně jedno, jestli to je Sociální demokracie nebo ODS, je to prostě brzda. Já se jednou ráno nechci probudit a mít úplně novou ústavu a tomu Senát může zabránit.

Moderátor (Jana Klusáková): Teď před vysíláním nám do redakce volalo několik posluchačů a nabádali mě, nač se vás mám zeptat. Jeden pán se představil jako váš nevolič a řekl: Co chcete udělat pro Prahu 10 a byl jste tam vůbec někdy?

Host (Jaromír Štětina): Já jsem maturoval ve Voděradské ulici a žil jsem tam asi 17 let a prožil jsem tam celé své mládí. Mám rád Prahu 10 od Záběhlic po Malešice a od Malešic až po Vršovice a Bohdalec. Co chci udělat? Já toho moc pro Prahu 10 neudělám. On totiž ten senátor nemůže nic udělat. Jestliže ti kandidáti v těch volebních slibech říkají, že tam udělají to a postaví silnici, uděláme nový asfalty, tak to prostě nemůže. On ani nemá moc něco udělat. On se stará úplně o něco jiného. Pokud někdo chce něco dělat takového, tak by měl zůstat v municipální politice a tam vynaložit ty snahy. Ale přesto si myslím, že je potřeba, aby senátor za Prahu 10 byl ve spojení s představiteli Prahy 10 přímo na místě, poněvadž jistě se leccos vymyslet dá, ale to potřebuji slyšet od Prahy 10 a bude-li to v mé moci, tak to udělám.

Moderátor (Jana Klusáková): A pak volala posluchačka z Moravy a ta řekl: Nezapomínejte, že je nedělní odpoledne. Mohl byste nás pan senátor pobavit veselou příhodou z předvolební kampaně?

Host (Jaromír Štětina): My jsme měli veselých příhod spoustu. Možná nejveselejší nastala těsně po mém zvolení včera. My jsme měli úžasné auto, kterému jsme říkali Štětináč. To byla stará Fordka a na té jsme měli obrovitý billboard. Jediní z těch jedenácti stran jsme měli billboard pojízdný, poněvadž jsme na ty stabilní neměli peníze.

Moderátor (Jana Klusáková): Čili vy jste měli jenom jeden?

Host (Jaromír Štětina): My jsme měli vlastně jeden pojízdný billboard, ale ten byl všude, a vyhrávali jsme přitom Babeta šla do světa a jiné písničky a včera, když jsme vyhráli, tak já už jsem potom znaven šel domů a celá ta naše parta těch mladých, ti skvělí lidé, kteří tu kampaň dělali, na to sedli. A sedli si na tu korbu toho náklaďáčku a jeli s tím na Václavák a prostě dělali veliké gaudium a pak je chytil policajt. A ten policajt prostě musel vyplnit svou povinnost, poněvadž tam sedělo 15 lidí na té korbě. A tak se kroutil, představte si, on jim dal pokutu 200 korun a řekl: Pokračujte. No není to krásné?

Moderátor (Jana Klusáková): To je spíše laskavá příhoda. Otázka na závěr, pane Štětino. Dnes ráno jsme se dozvěděli od Petra Vavroušky, zpravodaje Českého rozhlasu v Moskvě zajímavou zprávu. Ruští politici mají od nynějška zákaz vzájemného líbání. Co vy na to jako znalec ruských poměrů?

Host (Jaromír Štětina): Já bych řekl, že mně bylo vždycky vzájemné líbání směšné. Snažil jsem se mu vyhnout, ale nikdy mi nebylo proti srsti s někým, koho mám rád, i když je to chlap, se třeba obejmout a poplácat ho po zádech, to se nedělá jenom v Rusku, to je zvyk v celé Asii, v muslimských zemích. Ale to líbání někdy bylo ohavné. Jen si vzpomeňte na ten slavný polibek Brežněva s Husákem.

Moderátor (Jana Klusáková): Dnes jsme vám, vážení posluchači, představili nového senátora Jaromíra Štětinu. Děkuji vám, že jste věnoval Českému rozhlasu 1-Radiožurnálu nedělní podvečer. A vám, vážení posluchači, děkuji za pozornost. Na shledanou se těší Jana Klusáková.