Sex, moc a smrt české politiky

Kdyby se teď prováděl výzkum, kterých profesí si lidé váží nejméně, obávám se, že dosud nezaslouženě poslední uklízečky by se odpoutaly z konce pelotonu a nechaly tam trčet české politiky. Jestli demokratické síly v této zemi budou provozovat řemeslo tak „odpovědně“ jako dosud, ukradnou jim komunisti všecka témata. Socialistům sociální stát, občanským demokratům občany, lidovcům křesťanství a unionistům statistickou chybu 0,7 procenta podpory voličů. Znáte to: komunismus se prohlásí za vrcholnou fázi křesťanství a nakonec znárodní i Václavu Klausovi kuponovou privatizaci.
Ale vážně: v této zemi vrcholí neudržitelný politický styl. Když po vzniku opoziční smlouvy politologové analyzovali dopad těchto kartelových dohod na budoucnost politické kultury v zemi, shodovali se, že bez systému tvrdé politické opozice začne neprůhledné bujení korupce, kdy všichni jsou se všemi zavázáni, všichni na sebe něco vědí. Jsou tři témata, která v české politice neprojdou, protože se na nich zleva doprava shodnou, pravil mi kdysi v soukromém hovoru jeden z vrcholných politiků. Sex, smrt a moc. Sex je registrované partnerství, smrt eutanazie, moc představují desítky velkopanských norem od poslanecké imunity přes ignorované zákony o střetu zájmů až po otěže svírané nad veřejnoprávními médii.
Snažím se velice pečlivě rozlišovat mezi politiky, sleduji, jak hlasují, jaké zákony předkládají, jaký bolševismus rozporů mezi slovy a činy zdobí mnohé liberály, křesťany, sociální demokraty, pravičáky, jak nedemokraticky zpupné lži a manipulace předhazují občanům. A vím, že mezi českými politiky je řada velice slušných a svým způsobem obdivuhodných lidí. Ale mnozí z těch slušných jsou slušní, protože tak okatě nekradou, nejsou zkorumpovaní. Nestavějí se však veřejně proti tomu zlu, mlčí přikryti duchnou stranictví, podivných zákulisních obchodů. Bratře, sestro, příteli, soudruhu, dámo, pane, to nemůžeš bratrovi, sestře, příteli, dámám, pánům, soudruhu svému udělat. Poškodíš stranu. Obcují vzájemně mezi sebou a zájmy občanů, zájmy této země a kvalita demokracie se rozplývají v mlhách, kterými hájí své neúnosné postoje.
Důležité je, co mají zrovna na talíři k jídlu, nevidí už, jak špinavým příborem jedí, na jak pobryndaném ubruse, natož to, že u jednoho stolu musíme sedět s nimi i my. Čekáte-li očistu veřejného života, nečekejte ji od lidí, kteří jsou zvyklí si všechno brát, mnohdy ani nevědí, co si musí zaplatit každý poslední živnostník a podnikatel. I jedno kliknutí myší na internet, jediný litr nafty, kterou pekař přiveze housku do jejich parlamentní socialistické kuchyně. Na brněnské JAMU učil kdysi marxismus-leninismus jakýsi myslitel, který na dotaz, jak to bude vypadat v komunismu, pravil: „Komunismus? Tvoje žena bude potřebovat kožich, půjde do obchodu, vezme si ho, ty budeš potřebovat auto, půjdeš do obchodu, vezmeš si ho!“
Co jiného je ten neúnosný systém náhrad, nemocenských, diet, lítání letadly do práce, všecky ty komunistické přihazovačky mých peněz na jejich golfové, fotbalové, baseballové kluby, akvaparky v obcích, kde nemají ani vodovod. Přál bych vám to nejlepší, kdybyste odpovědně spravovali tuto zemi, ale nejste dobrými hospodáři. A neříkejte mi, že je to laciný populismus. Zapomněli jste ve své papalášské hatmatilce česky, protože neexistuje drahý populismus. Je to zatraceně drahá daň pro nás a naše děti, kterou platíme. Je trapné pozorovat, jak v každé partaji mají máslo na hlavě a snaží se pokrytecky tvářit jako čistý, nepopsaný papír.
O to krutější důsledky bude mít to, že důvěru jste už prokšeftovali, její smrt všichni sledujeme v přímém přenosu.

Břetislav Rychlík
Autor je režisér