Beseda se senátorkou Jitkou Seitlovou

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
Příjemný večer, vážení posluchači. Máte naladěn Český rozhlas 6 a diskusní pořad Studio STOP. Od mikrofonu vás vítají Jana Šmídová.

Petr HOLUB, moderátor
——————–
Petr Holub.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
I dnes je připraven zajímavý host. Ve čtvrtečním profilovém Studio STOP vítáme po dlouhé době ženu. Senátorku Jitku Seitlovou z klubu Sdružení nezávislých kandidátů. Dobrý večer, paní senátorko.

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
Dobrý večer.

Petr HOLUB, moderátor
——————–
Senátoři před týdnem odmítli takzvaný vyvlastňovací zákon, který umožňoval rychleji vykoupit pozemky na stavbu dálnic a železničních koridorů. Paní senátorko, jaký jste k tomu měli důvod?

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
Těch důvodů bylo víc. Já se pokusím říct snad ty nejvážnější. Víte, ten zákon, ta myšlenka, zrychlit řízení a urychlit výstavbu dálnic je jistě velmi příjemná, velmi pozitivní. Ale cesta, kterou k ní měl Senát nebo sněmovna dojít a která pak měla platit v praxi, tak ta nese vážné nedostatky. Víte, až teprve při tom projednání, které probíhalo v Senátu, tak se najednou otevřely věci, o kterých se velmi málo hovoří. Největším problémem, tak jak se všude říká, jsou vlastníci pozemků a ekologičtí aktivisté. Ale vlastníci pozemků by zřejmě problémem nebyli, kdyby ta cena, která by měla být náhradou za omezení jejich vlastnického práva, byla odpovídající. A na tom se shodují téměř všichni, kteří jsou v parlamentu, zástupci politických stran a navíc i například první náměstek ministerstva dopravy prezentoval stanovisko: „Nechtěl bych být v kůži takových vlastníků, protože cenová vyhláška, která stanovuje, jak se odhaduje tedy ta náhrada za odebraný majetek, je nespravedlivá, je velmi nízká.“ A najednou stojíme v úplně jiném problému. Najednou stojíme předtím, že přece základním pilířem demokracie je tedy vlastnické právo, jeho ochrana, jistě musí být i vyvlastnění, ale tak, že musí být za spravedlivou náhradu. Vždyť už v roce 1793, poprvé, když byla deklarována základní práva a základní pilíře demokracie, se o tomto hovořilo. Od roku 1793 platí právo na spravedlivou náhradu. Víte, já jsem přesvědčená, že pokud nezajistíme tuto spravedlivou náhradu, pak nemůžeme vyvlastňovat. A místo toho, když o tom všichni tedy hovoří, že ta cena neodpovídá a je nízká, tak místo toho, aby se tyto věci napravily, napravily se způsoby hodnocení toho, jak je to právo omezeno, tak jde vláda opačnou cestou. Jde cestou naopak ještě většího omezení těch mechanismů, které by umožnily tomu vlastníkovi se toho práva domáhat. Takže zkrátíme řízení, dáme jenom třicet dnů na to, aby se dohodli, a když ne, tak je vyvlastněno. Nebude se moci rozhodovat o předběžných otázkách. Tam nastávají naprosto patové situace. Takže návrh, který tedy byl Senátu předložen, říká. Pokud tedy dojde ve stavebním řízení k nejasné situaci, kdy nevíme, jaká jsou tedy vlastnická práva, komu pozemek patří, kdy nevíme, jaké jsou hranice pozemku, jsou tam pochybnosti, tak v tu chvíli ne, jak je to teď, že rozhodne soud, tak jak mu náleží v takovýchto oprávněních nezávisle, ale rozhodne úředník stavebního úřadu. Dokážete si představit takové rozhodnutí? To znamená, že on bez odborné znalosti věci, bez možnosti, kdyby měl obrovskou vůli spravedlivě rozhodnout, nebude mít základní podklady a nebude mít šanci to rozhodnout spravedlivě. Dobrá, stane se, že na druhé straně bude někdo, ten druhý člověk, který tedy nebude tím kladným rozhodnutím tedy oceněn a znamená to, že on se tedy obrátí k soudu. On může vyhrát, a teď tu budou dvě rozhodnutí. Jedno rozhodnutí soudu, bude říkat, ty seš vlastník, druhé bude říkat tomu jinému, že je vlastník. Nastává naprosto patová situace, kdy dotyčný, ten, o kterém rozhodl soud, o jeho právech, nemá jak se domoci té své náhrady za ten pozemek. On zůstává naprosto ve vakuu, protože ten správní úřad rozhodoval podle zákona, tudíž nerozhodoval špatně, rozhodoval správně. Nelze se s ním soudit. Víte, takovýchto věcí je v tom zákoně velmi, velmi mnoho. Například je tam také problém se zástavním právem. Ve chvíli, kdy tedy vy budete dlužníkem a přijde na tedy to, že zástavním právem pro váš dluh je ten pozemek, tak ve chvíli, kdy stát vyvlastňuje, tak to zástavní právo se ruší. Jistě, je to možné v jiných případech, občanský zákoník řeší postupy. Ale tady tento zákon tuto situaci vůbec neřeší. Takže to jsou věci, které jsou naprosto v rozporu. Se základními principy ochrany vlastnického práva, toho pilíře demokracie, který bychom měli chránit. Já si myslím, že to je jedna věc. Pak je ještě druhá věc. Když jsme debatovali v Senátu nad tím, proč vlastně ten zákon je přijímán. Inu proto, že jsou dlouhá řízení správní, jsou nekvalitní tyto řízení, jsou dlouhá soudní řízení, a proto se oddaluje stavba. Nebylo by tedy správné jít cestou napravit situace, aby tedy byly kvalitní rozhodnutí, aby ten správní, ten správní rozhodovací proces byl jakýmsi způsobem logicky upraven? Nikoliv. Tady se stanovuje jakási výjimka, která omezuje do určité míry vůbec to jednání a naopak. Ona omezuje to, že ty vstupy, které do toho rozhodování jdou, budou kvalitní. Takže naopak, takové rozhodnutí bude nekvalitní. Další řeknu nesmysl, který v tom zákoně je. Tam se říká, že všechna rozhodnutí, která jsou na úseku ochrany životního prostředí, podle zákona o ochraně přírody a krajiny, tak že bude rozhodovat nikoliv ten správní orgán, řekněme na kraji nebo na pověřené obci druhého, třetího stupně, ale že to bude rozhodovat ministerstvo. Takže ministerstvo bude rozhodovat z Prahy, kolik bude tedy vykoupeno stromů, jak ty stromy jsou staré, kam se budou sadit náhradní stromy, bude jednat z Prahy z centra o těchto věcech. Jak může rozhodnout správně a kvalitně? Za prvé, takové rozhodnutí bude zdlouhavé a pokud bude tedy souhrnné rozhodnutí tady navíc, je tam obrovské riziko, že i z tohodle hlediska může dojít k chybě. Já se obávám, že ten zákon, ty postupy, které zvolil, zvolil velmi nešťastně a že naopak může být v neprospěch takovéhoto cíle.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
Vám ten zákon leží velmi na srdci, ovšem dálnice jsou nutná a velmi toužebně očekávaná infrastruktura. Jakým jiným způsobem tedy může stát získat rychle pozemky pro jejich stavby?

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
Podívejte, my nemůžeme začít od konce a ten proces trvá řekněme těch patnáct let, kdy se změnila situace. A co za tu dobu stát pro to, a kdo řešil vlastnická práva, fakticky učinil? Nechává situaci naprosto volně. Naprosto volně, ono to nějak, já to přeženu, ono to nějak vyšumí. Ale místo toho nastávají tyhle komplikace. Kdybychom dělali pozemkové úpravy, tak jak by měly být dělány, kdybychom řešili věci, které jsou v praxi z hlediska katastrálních zákonů, katastrálních map, kdybychom dokázali, jak už jsem řekla, tedy velmi rychle upravit náhradu za pozemky tak, jak ji upravit máme, já si myslím, že, a to není jenom můj názor, jak řekl nakonec první náměstek ministerstva dopravy, řekl, ve chvíli, kdy dokážeme tyto pozemky ohodnotit, tak jak by to náleželo, tak jak je to přiměřené, nebudou problémy s vyvlastňováním.

Petr HOLUB, moderátor
——————–
Senát poslední dobou vrací sněmovně stále více zákonů, to je takové už důležité politické téma pomalu. Jde především poslední dobou o zákony z ekonomické oblasti. Senátoři například chtěli zrušit zákaz švarcsystému, zavedení registračních pokladen, vznik nového úřadu pracovní inspekce. Proč se horní sněmovna tak radikalizuje? Je to pouze důsledek toho, že přibylo lidí v senátorském klubu ODS, která je opozicí vůči současné vládě?

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
Já myslím, že tomu tak úplně není, i když samozřejmě i tenhle vliv nelze vyloučit. Jistě, že je třeba každý ten zákon hodnotit zvlášť. Vy jste hovořil například o zákonu o registračních pokladnách. Tam si myslím, že bylo právě velmi jednoznačné silné politické stanovisko právě ODS, která je v Senátu velmi silná. Na druhé straně právě ten zákon o dálnicích a rychlostních komunikacích, tam je to zcela o něčem jiném. Tam je to skutečně o tom, že ten zákon podle názoru většiny i řady právníků je prostě nevhodný. Je špatný. A pak jsou to věci, které přichází a přichází v poslední době velmi mnoho, můj dojem tedy z toho, jak já působím v Senátu už několik let, tak je takový, že kvalita těch zákonů se ne zlepšuje, ale naopak zhoršuje. Možná je to tím, že jsme pod určitým tlakem, že měníme velmi rychle legislativu, chceme být v souladu s těmi směrnicemi a všemi pravidly, které platí v Evropské unii. To je jedna věc. Druhá věc je, že ale nemáme za těch patnáct let dořešeny ještě ty věci z minula, takže se nám ta situace trošičku ještě víc komplikuje. Ale opravdu ta kvalita těch zákonů, které přichází, bych řekla, že není dobrá. Senát do toho vstupuje velmi často tedy s rozvahou takovou, že pokud tedy to musí rychle platit a zablokoval by situaci tím, že by třeba došlo ke škodám, kdyby zákon nebyl rychle přijat, tak ty normy schvalujeme a snažíme se tedy, aby se nezdržovaly. A často jsme v situaci, kdy opravdu je to na hraně, zda tedy zákon pustit, aby tedy opravdu nedošlo ke škodám, někdo už na to třeba čeká z hlediska daňového, anebo zda tedy opravit ty vážné chyby, které tam jsou a které nacházíme. Já jsem zastáncem toho opravit. Víte, já jsem toho názoru, že jestliže tedy tolerujeme nedostatky v zákonech, tak naopak tedy vytváříme, jsme jakýmsi tím spoluodpovědným činitelem, orgánem v tom systému. Takže já jsem spíš zastáncem vracet, pokud tam chyby jsou. A opravdu ta kvalita není, v poslední době není nejlepší.

Petr HOLUB, moderátor
——————–
Leaderem toho senátního odporu proti Sněmovně jsou senátoři ODS. S tím souhlasíte, váš klub Sdružení nezávislých kandidátů obvykle nebo většinou souhlasí s tím, že se zákony v Senátu přepíšou, případně rovnou odmítnou?

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
My nedokážeme přepsat zákony. Senát, když tedy napravuje něco, co v zákonech není v pořádku, tak jsou to většinou dílčí věci, které jsou opravdu vážnými věcmi. Ale nemohu si tedy já se ztotožnit s názorem, že leaderem je vždycky ODS. Tomu tak prostě není. Ten Senát je opravdu trochu jinší nebo má jiný charakter proti Poslanecké sněmovně. Víte, jistě, že tam hraje určitou roli ideologie těch klubů, ale senátor je volen přímo, on je víc samostatný a já myslím, že bylo naprosto patrné u třeba takových zákonů, jako byl zákon o obnovitelných zdrojích nebo Natura, to byly velmi konfliktní zákony pro ODS v Poslanecké sněmovně. V Senátu dva, tři senátoři ODS byli proti. Naopak, prošli. Tam to není tak vyhrocené jako. Já bych řekla, že samozřejmě existují některé výjimečné zákony, kde je to vysloveně politické hlasování, ale spíš tedy se snažíme ten zákon opravdu zlepšit, opravdu napravit chyby a někdy se nám to podaří, někdy prostě ta sněmovna nás přehlasuje. Není tak Senát politizovaný jako Poslanecká sněmovna.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
Ovšem minulý týden sněmovna hlasovala o deseti zákonech, vrácených Senátem, sedmkrát však normy odmítla hlasy sociálních demokratů a komunistů. Paní senátorko, má tedy vůbec smysl ony zákony vracet, že si děláte tedy tolik škody a práce?

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
Musím říct, že se svými kolegy často na to téma diskutujeme, protože nás to vždycky mrzí, když k tomu dojde. Ale víte, má to smysl. Jako kdyby to nemělo smysl, tak jistě by nemělo smysl usilovat o to, aby se situace v České republice zlepšila nebo abychom šli dopředu. Každá ta vrácená norma Senátem, byť tedy jsme přehlasováni, tak je určitým podnětem pro další právní úpravu. Takže přestože jsme někdy přehlasováni, tak v té další novele, která jde, nebo v další právní úpravě si myslím, že tahle věc se objevuje nebo je alespoň zmírněna. Kromě samozřejmě takových těch vysloveně politických pozic, které existují, ano, ty ne. Ale pokud se jedná o věcné řešení, tak ten postup, myslím, že je patrný.

Petr HOLUB, moderátor
——————–
Ve sněmovně se ta stojedenáctková většina sociální demokraté a komunisté prosazuje stále častěji. Hrozí podle vás v nejbližších měsících, že tato levicová sněmovna přijme nějaký skutečně řekněme nebezpečný zákon? Mohl by to být například zákoník práce v té současné verzi, která velmi nahrává odborům a komplikuje pracovní trh. Je tady nějaké opravdu vážné nebezpečí, které může přijít ze sněmovny?

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
Ta otázka pro mě není snadná, protože já jsem nezávislou senátorkou. Nejsem členem žádné politické strany a o tom, jak se situace bude vyvíjet v Poslanecké sněmovně budou rozhodovat zejména leadeři těchto politických stran. Víte, podle rozložení hlasů jistě takové riziko existuje. Nicméně jednalo se o jakýchsi koaličních pojistkách a uvidíme, jak budou fungovat. Byla bych ráda, kdyby fungovaly, protože se obávám toho, že by některé takové normy mohly být přijaty.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
A jeho hostem je senátorka Jitka Seitlová. A já se hned musím zeptat, paní senátorko, vy jste se připojila k akci Zrušme komunisty, kterou iniciovali dva vaši senátní kolegové, tedy Jaromír Štětina a Martin Mejstřík. Sámsenátor Štětina před časem na vlnách Českého rozhlasu 6 osvětloval motivy celé akce.

Jaromír ŠTĚTINA, senátor
——————–
Jeden z jejích smyslů je zabránit ztráty národní paměti, a dokonce bych řekl, že by to mohlo mít jiný, ještě dalekosáhlejší smysl. Jestliže se chce ta strana reformovat, ona je totiž poslední nereformovaná totalitní stalinská strana v Evropě, možná ještě s nějakou moldavskou, tak je potřeba, aby se nějakým způsobem vnitřně obrozovala. A já si myslím, že je tady příležitost, že ti členové komunistické strany by právě měli kvůli své vnitřní očistě být ti, kteří tu naši petici podepíšou a budou proto, aby se z té strany …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
A máte už tam nějaký podpis třeba komunistického předáka nebo člena komunistické strany?

Jaromír ŠTĚTINA, senátor
——————–
My tam nemáme samozřejmě rubriku, která se dotazuje na politickou příslušnost, nemáme, ale já přímo vyzývám ty komunisty, kteří si myslí, že by měli být normální levicovou stranou, aby se zřekli a sami si vnitřně pomohli.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
Ovšem poslanci, kteří by mohli jediní zákon změnit, však ve velké většině jenom krčí rameny a mluví o prázdném gestu. Slyšíme to z řad ODS, ČSSD, vlastně všech téměř poslanců, až na drobné výjimky, jako je třeba Svatopluk Karásek z Unie svobody. Domníváte se tedy, že opravdu něčeho dosáhnete? Já jen připomenu, že do trestního zákona by podle autorů novely stačilo přidat pouze čtyři slova. Dnešní paragraf dvě stě šedesát říká, že do vězení může jít každý, kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka. Tato věta by se podle Štětiny a vašeho kolegy Mejstříka změnila na: kdo podporuje nebo propaguje komunismus, nacismus nebo jiné podobné hnutí. Pak už by prý soudy mohly jednoznačně odsuzovat nejen hajlující skinheady, ale také komunisty, hlásající třídní nenávist.

Jaromír ŠTĚTINA, senátor
——————–
Vzpomeňte si, že u nás nacismus někdy začátkem třicátých let neohrožoval zevnitř naši zemi. To byl nacismus cizí země. A něco podobného tady hrozí nyní při obnově toho mezinárodního komunistického hnutí. V Rusku dneska, když přijedete, se všude staví nové pomníky Visarijonoviče Stalina, obnovují se pomníky Dzeržinského, v Čečensku jezdí tanky a střílejí do vesnic ne pod trikolórou, ale po sovětskou vlajkou se srpem a kladivem. V Tádžikistánu vlají sovětské vlajky nad ruskými základnami. A ta paupelizace ruského obyvatelstva, to je ta kalná voda, ve které začnou ruští bolševici znovu lovit a při našem nejasném postavení v Evropské unii a při vší tý euroskepsi, která tady je, my nejsme venku z nebezpečí, že si po nás ta ruka ruského bolševika zase jednou šáhne. Nezapomeňme, že pro Kreml ruská říše nekončí v Užhorodu, ale končí v Aši. Z toho hlediska já si myslím, že je ten komunismus pro nás strašně nebezpečný. Samozřejmě to, co se stalo dřív, všecky ty oběti, ty jsou strašné a samy o sobě by stačily k tomu, abychom komunismus a ten název té strany odsoudili. Ale my musíme taky hledět dopředu. To je velmi praktická otázka, co s námi v budoucnosti bude.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
Vaše argumenty znějí tedy až alarmujícím zvukem. Ale musím opakovat tu otázku, při atmosféře ve sněmovně, poslanci budou rozhodující při schvalování navrhování zákona, víme, jak to tam vypadá, jaké jsou reakce, domníváte se tedy, že dosáhnete svého cíle?

Jaromír ŠTĚTINA, senátor
——————–
Já si myslím, že svého cíle, když nedosáhneme v prvním kole, možná že ho dosáhneme v druhém kole. Je to skutečně běh na dlouhou trať. A proč tomu tak je? No je to tím rámcem, způsobem a vzorcem praktické parlamentní politiky, který se tam vytvořil díky vlastně tomu pardonování a nemravnosti spolupráce s komunisty, poněvadž všechny strany dnes ty komunisty potřebují, samozřejmě. Proto jako se mi strašně líbí ten fór, když se mě lidi zeptaj, jaký ty komunisty vlastně chcete zakázat? Vy chcete zakázat ty zelený, ty modrý, ty rudý nebo ty růžový? Který vlastně chcete zakázat? A já si myslím, že je potřeba ten tlak vyvíjet a používat nejrůznější argumenty, i například ten argument, že všechno to šmé, všechna ta lumpárna, která tady je, ze který lidi mají strach, posmívají se jí a nebo se jim z toho chce zvracet, myslím tím současnou politickou situaci, že to je právě dědictví toho komunismu. Co se tady čtyřicet let dělalo, to se sem prostě přeneslo. My potřebujeme ozdravět a jestli chceme tady něco ozdravovat, tak si nejdřív musíme utřít pobryndaný stůl. A vypořádat se s komunismem.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
Říká pro Český rozhlas 6 senátor Jaromír Štětina.

Petr HOLUB, moderátor
——————–
Paní senátorko, vy jste se k té protikomunistické akci připojila. Myslíte si, že může uspět?

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
No já si myslím, že může uspět, proto jsem se připojila, ale i kdyby neuspěla, má to smysl. Já teď jsem členem komise pro vyznamenání a je mi líto, že tam se mnou nemůže být dalších obrovské množství občanů této země, protože listuju těmi příběhy, těmi osudy těch lidí, kdy to jsou příběhy velmi smutné, velmi tvrdé a velmi kruté a skoro se o nich neví. Ta jména, kdybyste se nezeptal, tak to jsou lidé, lidé z nás. A tyhle ty všechny křivdy, tyhle ty všechny zločiny, my se k nim stavíme jaksi nedbale, jako kdyby nás nezajímaly, my je přehlížíme. Má politická strana, která nese odpovědnost za tyto věci, má politická strana, která nese odpovědnost za velmi mnoho zločinů, právo dnes být v této zemi, v demokratickém systému, a dokonce tak, že se nezříká a neomlouvá se za ty všechny křivdy? Já si myslím, že nemá. Já jsem přesvědčena o tom, že se s tím musíme vyrovnat, protože když se nevyrovnáme s tou minulostí a nepojmenujeme věci a nebudeme se tím, jak je pojmenujeme, také řídit z hlediska hodnot, tak ztrácíme hodnoty i pro každého člověka. A jak říká pan Štětina, víte, to je přesně o tom. Pak máme ten marasmus, kdy se bavíte s mladými lidmi a oni najednou ztrácí pojem hodnot, pojem cti, pojme sebeúcty, pojem toho, že se mám nějakým způsobem chovat tak, abych se choval správně. Najedou mizí tyhle ty hranice. A já si myslím, že to pramení právě z té minulosti, se kterou jsme se nevyrovnali. A to je myslím velké nebezpečí. Velké nebezpečí pro nás. A ještě jednu věc bych ráda řekla. Já jsem přesvědčena o tom, že my dlužíme, my dlužíme vlastně světu, dlužíme světu to přesné pojmenování a to, abychom jim dokázali vysvětlit, v čem je to riziko. V čem je to nebezpečí, co jsme zažili. Protože ten ostatní svět, já řeknu někde úplně jinde, třeba daleko od nás v jiných zemích, na jiných kontinentech, nezná tuhletu realitu té nádherné jakési ideologie, která se zdála nádhernou a projevila se v plné nahotě v těch minulých desetiletích. A tohle dlužíme celému světu. A jestli to nedokážem říct a nedokážem je přesvědčit nebo vysvětlit, jak to u nás chodí a co to může přinášet, tak je to, tak je to škoda.

Petr HOLUB, moderátor
——————–
To je jasné, že vysvětlovat, co jsme zažili za komunismu, je úplně pochopitelná motivace, a těžko proti ní něco namítat. Ale jak s tím souvisí zákaz Komunistické strany Čech a Moravy, té současné?

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
Zákaz komunistické strany souvisí naprosto přesně, napřed se s tím musíme vyrovnat doma a pak můžeme vysvětlovat někde jinde, v zahraničí. To tak je, to tak musí být.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
Nicméně mnoho chuti k tomu v politických kruzích není, už jsme to slyšeli. Naopak se stále častěji mluví o tom, že bude nutné integrovat komunisty mezi běžné demokratické strany a umožnit jim tak účast ve vládě. Můžeme se tomu ještě vůbec vyhnout? Jak to vidí senátorka Jitka Seitlová?

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
To záleží samozřejmě na tom, jak tuto situaci budou vnímat lidé, lidé volí do Poslanecké sněmovny, do Senátu. A lidé také vlastně deklarují tu pozici této strany, každé jiné strany. Myslím, že jsme nedokázali my, možná i politici, přesně definovat to, co se stalo nebo málo o tom hovoříme. Také my sami se k tomu nejasně stavíme. Směrujem vlastně tu zem tím směrem, který není správný. A i proto má smysl ten návrh, který jsme předložili. Říct jasně, tohle ne, tohle bylo prostě celé špatně, takhle dál nejde a musíme to pojmenovat a musíme prostě se od toho distancovat.

Petr HOLUB, moderátor
——————–
A skutečně věříte tomu, že je možné zastavit nástup komunistů do stále vyšších pater politiky? Jen si vzpomeňme. Komunisté rozhodli o tom, kdo je český prezident, komunisté vlastně zachránili moc sociálním demokratům poměrně nedávno, věříte v ten obrat?

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
A já ještě dodám, že podle posledních šetření by je volila čtvrtina české populace.

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
Něco jiného je věřit a něco jiného udělat něco pro to, aby tomu tak nebylo. Takže já se osobně stavím do té situace tak, že chci já svojí kompetenci, kterou mám v Senátu, vykonávat tak, abych nedávala příležitost, abych nedávala důvody, aby byli tito lidé voleni. Aby se dostali do těch pozic. To je to, co mohu udělat.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
Pozvání dnes přijala senátorka Jitka Seitlová. Popularita politických institucí v České republice prudce klesá. Senát si však, i když je jeho pozice stále slabá, zachovává stabilní postavení. Proč tomu tak je? Může se jeho důvěryhodnost zvýšit? A než si poslechneme vysvětlení z úst senátorky Jitky Seitlové, oslovili jsme ředitele agentury STEM Jana Hartla.
Senát byl od svého vzniku mezi politickými institucemi popelkou. Podle posledních zjištění se sice jeho popularita příliš nezvětšuje, rapidně však klesla oblíbenost sněmovny a vlády. Z posledního šetření CVVM vyplývá, že horní komora se těší osmnáctiprocentní přízni, sněmovna má o procento méně a vládě důvěřuje jen čtrnáct procent občanů. Když odhlédneme od pozic prezidenta, je Senát vlastně docela důvěryhodný. Pane Hartle, čím to je, zasloužil se o to Senát sám, či jde jen o jednookého mezi slepými?

Jan HARTL, ředitel agentury STEM
——————–
Já bych spíš z pozice veřejného mínění řekl, že jde o tu druhou variantu. Jednooký mezi slepými. Postoj k Senátu byl dlouhou dobu velmi váhavý, lidé vlastně nerozumí tomu, k čemu je taková pojistka dobrá a určitě se tady podepsalo to, že Senát vznikal velmi obtížně a že se nikdy vlastně nepodařilo do povědomí lidí prosadit jeho prospěšnost. Ono to bývá tak, že věci, které začnou nejasně, konfliktně, problematicky, mnohdy pak problematicky pokračují. Je docela zajímavé si všimnout toho, že strany, které dříve byly proti Senátu, za změněné politické konstelace k němu zaujímají odlišný postoj. Ale to už je pro veřejnost trošku pozdě, protože ten obraz už je natrvalo nebo na dlouhou dobu poničen.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
Z hlediska politické stability, měl by podle vás mít Senát silnější pozice?

Jan HARTL, ředitel agentury STEM
——————–
Já si myslím, že ano a Senát by se hlavně měl naučit nějak srozumitelně komunikovat s veřejností. On je velký rozdíl, hovoříte-li s obyčejnými lidmi, kteří se o politiku příliš nezajímají a s politiky, zejména senátory. Od senátorů uslyšíte mnoho argumentů, docela přesvědčivých, které ukazují, že Senát funguje docela úspěšně, ale zprávy o té úspěšnosti, které by vedly třeba k pochopení toho, že demokratický proces není jednoznačný a že vždy lze úroveň zákonů vylepšovat a dbát na to, aby to dávalo všechno dohromady nějaký hlubší smysl, tak toto vlastně my dnes moc neslyšíme a lidé o tom moc nevědí.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
Možná občané, když volí senátory v odlišném volebním systému, čekají, že ten člověk v Praze, ve Valdštejnském paláci, bude potom zastávat hlavně lokální zájmy. Ovšem, to je nepochopení Senátu.

Jan HARTL, ředitel agentury STEM
——————–
Ano, je to tak a my se s tím setkáváme před každými senátními volbami. Všimněme si také, že kandidáti na senátora mnohdy mají tu lokální regionální politiku ve svém vývěsním štítě i jako důležitou, neřku-li hlavní složku své působnosti, té své role, a to je zjevné matení lidí. Svým způsobem je to ale logické, protože my nemáme reprezentanty, kteří jsou většinovým způsobem voleni v území, takže my máme vlastně osmdesát jedna takových malých regionálních ombudsmanů, a to je role, kterou těm senátorům nikdo nevezme. Lidé to tak vnímají a systém tomu bohužel ale neodpovídá.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
Senát tedy by měl mít výraznější obraz ve společnosti. Nakonec výrazných osobností je v Senátu dostatek. Jak to, že se stále nedaří posílit jeho pozice?

Jan HARTL, ředitel agentury STEM
——————–
Tady si nejsem úplně jist tou příčinou, já bych tu příčinu viděl spíše historicky. Ono prosadit obecně u nás do povědomí instituce, aby lidé instituce vnímali jako svého pomocníka pro řešení důležitých věcí a ne jako nějakou vnější sílu, to je to oni, kteří si vytvářejí stále nové a nové zbytečné úřady. Tady je někde ten historický prvopočátek. Ostatně všimněme si toho, že ani samosprávné kraje, vyšší územně správní celky, jak se na počátcích zhusta říkalo, lidem taky k srdci ze začátku nepřirostly, protože začínaly z takového divného ovzduší a bylo víc řečí o jejich zbytečnosti než o tom jejich vlastním pozitivním významu a smyslu.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
Podotýká sociolog Jan Hartl a senátorky Jitky Seitlové se ptám, co tomu říká a zda zná recept na to, aby lidé začali politikům a také Senátu více věřit.

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
No, víte já myslím,že ta stálost toho Senátu z hlediska té jakési oblíbenosti nebo neoblíbenosti, že to vlastně splňuje tu představu, kterou mají.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
No ale je to jenom osmnáct procent.

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
Ano, osmnáct procent, ano, ale já myslím z hlediska stability. Jako ten Senát by neměl být tím, kde se vedou rozepře, kde tedy se média střídají a kde tedy to hraje na ostří nože. Senát by měl být takovou tou klidnější silou, komorou, která nemá excesy a která je jistotou právě pro ty doby, kdy se ta Poslanecká sněmovna nějakým způsobem hašteří a kdy tam vzniká velká míra nejistoty. To je jedna věc. Druhá věc je, získání větší popularity. Já nevím, jestli je to o popularitě. Já myslím, že je to …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
Já spíš myslím důvěry.

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
Důvěra jako taková jistě, já souhlasím s panem Hartlem, že i vůbec ty začátky byly docela těžké a že když jsme otvírali, zahajovali činnost v Senátu, tak byl vnímán jako zbytečná organizace a následně tedy, že postupně nějak uplatňuje, stabilizuje, vžívá se v té struktuře. Faktem ale je, že každý z nás, každý ten senátor, na něm to je, jestli bude ta důvěra větší nebo nebude větší. Takže my bychom možná měli daleko víc ještě se prezentovat v těch regionech, setkávat se více s lidmi. Nevím, na té centrální úrovni, zajímavé je to, co se děje v kontraverzi. U nás ta kontraverze není, a proto se také lidé méně možná doví o tom, co se v Senátu děje. Ale my bychom chtěli do budoucna se právě prezentovat více z té pozice té jistoty, té stability a možná v jiných dimenzích, než Poslanecká sněmovna. To znamená historie, kultura, to, co ten národ jakýmsi způsobem krášlí, co ho šlechtí. To je ta pozice, kterou bychom chtěli posílit.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
A jste vy populární ve svém okrsku? Už nakonec sloužíte druhý mandát, že?

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
No já myslím, že žádný politik populární není, to vůbec, ta role asi politikům nenáleží, aby byli populární.

Petr HOLUB, moderátor
——————–
Současný problém nedůvěry k politikům se samozřejmě netýká pouze Senátu, daleko hůř jsou na tom Poslanecká sněmovna i vláda a ta krize důvěry je asi větší než dosud v největší krizi, která byla v roce 97. Dá se s tím něco dělat? Je to něco tak možná vážného, že to ohrožuje pozici celé demokracie?

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
Já si myslím, že my tu demokracii si musíme pomaličku vybojovat. My si ji musíme nějakým způsobem zažít v té zemi. A ono to nepřijde samo. Politik jako takový je ve všech zemích předmětem kritiky, neustále se diskutuje o věcech, o stejných, jako se diskutuje u nás. Ale lidé po roce 90 měli představu, že přijdou naprosto dokonalí politikové, dokonalé politické strany a že všechny jejich představy, kterou ale má každý jinou a která mohou být protichůdná, se splní. A najednou se tak neděje. Nehledě na to, že i ta kultura politická jednotlivých představitelů se teprve postupně vytváří. Jsou tu korupční skandály. Jsou tu problémy z minula z hlediska různých tedy tunelování a bůhví jakého podílu politiků na nich. Jsou tu problémy osobního charakteru a postupně se přes tyhle úskalí dostáváme. To nebude samo sebou. To chce čas a chce to prostě neustále jít krok po kroku. A já si myslím, že v tomhle ten Senát jde tou snad správnou cestou. Jistěže, já jsem senátor a chválím si svoje peří, to tak je, ale doufám, že to on právě ten Senát postupně si tu pozici může vydobýt.

Petr HOLUB, moderátor
——————–
Vy tedy doporoučejte tu cestu dobré práce, která by snad mohla politikům pomoci získat ztracenou důvěru. Revoluční cesta se vám nelíbí? Třeba nějak radikálně změnit politický systém, aby lidé třeba měli nějak blíž k té demokracii.

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
Radikálně změnit politický systém, to si nemyslím, že by to bylo tou cestou. Víte, zase bysme byli na začátku. Zase by tu byly nové politické subjekty, zase by uvnitř docházelo k určitému vývoji, zase by se tam objevili lidé, kteří by měli jinou představu a nebo čekali od politiky možná daleko víc pro sebe než pro ty ostatní. Já nevěřím teď v nějaké řešení, které by nový subjekt, který přijde a všechno změní a bude ideálně dobrý. Já jsem přesvědčena, že je potřeba jít tou cestou, kterou jsme začali, možná vznikne nový subjekt, možná se uplatní, on tady do určité míry chybí, ale na druhé straně revoluce, to si nemyslím, že je to, co by situaci vyřešilo. Znovu bysme byli do konce možná v tuto chvíli na začátku.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
Já na vás hned navážu. V tuto chvíli se zdá, že na politické scéně mají předplaceno pouze čtyři strany. Čas menších liberálních stran, jakými bývala ODA, a za tu vy jste také původně kandidovala, jestli se nemýlím, a dnes dosud je Unie svobody, se zdá, že definitivě skončil. Je podle vás ještě možné do voleb vytvořit stranu pravého středu, jež by oslovila více než pět procent voličů?

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
Podle průzkumu veřejného mínění, které jsem měla k dispozici, existuje poptávka zhruba třiceti procent těch, kteří chtějí jít k volbám po nějakém jiném subjektu, než se nabízí. To je velmi lákavé. Takže musím říct, že většina těch malých politických stran, které existují, mají možná i zastoupení někde třeba v Senátu nebo na regionální úrovni, dneska o to, aby se uplatnily a aby se prezentovaly, usiluje. Daleko těžší je, aby tyto subjekty se koordinovaly společně, aby vytvořily nějakou společnou bázi. Často tam hrají velkou roli osobní názory, osobní postoje …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
A animozity.

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
A animozity, ale to, co by tedy nemělo být, tak je to, že pokud tedy ti lidé, kteří se prezentovali v politických stranách, které neobstály v té důvěře, tak to by se asi nemělo opakovat, víte. Leadeři, kteří prostě ztratili důvěru, se už těžko mohou znovu stát leadeři a dát šanci, a nejenom šanci, ale i řekněme ten jejich vlastní přínos pro tu politiku, už nemůže očekávat, že bude něčím nový. Takže já bych řekla, že by tam měli být noví lidé a že možná se to i podaří. Nevylučuju, že se to podaří, tak jako snahy jsou velké v tuto chvíli.

Petr HOLUB, moderátor
——————–
Teď se mluví o dvou cestách, jak by bylo možné vytvořit ten nový subjekt. První z nich je koalice, která by spojila řekněme Unii svobody, ODA s Evropskými demokraty a Sdružením nezávislých kandidátů, byl by to takový liberální střed. Druhou možností je spolupráce Unie svobody, případně další malé strany ještě, se Stranou zelených. Tam by to zase šlo trochu víc nalevo. Čemu dáváte vy přednost?

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
No na mně to nebude záležet, já nejsem ten, kdo se bude rozhodovat, ale …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
Ale sama cítíte, že nějaký subjekt možná by tady byl potřebný?

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
Vy jste jmenoval tedy jako ten základ v obou případech Unii svobody. Já si myslím, že ta právě tu svou i současnou politiku důvěru ztrácí. Možná na ní něco nabalovat, nevím, jestli je to nejšťastnější řešení. Já bych řekla, že je tady řada jiných dalších subjektů, které by měly mít vlastně rovnocenné postavení právě v těch jednáních, ale to je jenom můj osobní názor a bude záležet na leaderech těch stran a vím, že je to nesmírně obtížné. Pokud tedy hovoříme o Straně zelených, to je obrovská naděje, která tady vzniká pro jakýsi směr řekněme ekologický, udržitelného rozvoje. Na druhé straně v poslední době zejména ona velmi inklinuje k těm starým komunistickým praktikám. Říká, že tedy bude na ně navazovat, že bude spolupracovat s komunisty, pak tedy nerozumím tomu, jak by v takové situaci mohla vzniknout spolupráce Unie svobody a Strana zelených.

Petr HOLUB, moderátor
——————–
Nelíbil se vám žádný z těch dvou scénářů, dokonce ještě připomenu, že jste odmítla, aby se do politiky vraceli ti, kteří už dříve neuspěli, to je zřejmě pan Kasl, šéf Evropských demokratů, a Zieleniec, bývalý ministr zahraničí za ODS. Tak jaký scénář navrhujete? Mě už žádný jiný nenapadá.

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
Pane redaktore, já nemám žádný vlastní scénář, kdy bych něco tedy připravovala nebo něco takto realizovala, ale …

Petr HOLUB, moderátor
——————–
Myslím to spíš jenom jako možnost.

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
Jako možnost. Víte, já si myslím, že by se měly dohodnout na partnerské bázi ty menší strany, které k sobě mají z hlediska toho, co chtějí prosazovat, blízko, A ty šance tady jsou. Já nevím, je to Sdružení těch nezávislých kandidátů, to je jedna skupina, pak je to třeba ODA, pak je to strana SOS, pak je to Klub občanské svobody, to jsou lidé, kteří k sobě podle mě mají velmi blízko a jistě i někteří politici z Unie svobody by tam našli svoje místo. Ale já nevím, jestli je to možné. Evropští demokraté dali také velmi dobrý takový nástin toho, kam by chtěli jít a získali důvěru. Teď je důležité, aby o ní nepřišli a na druhé straně, aby se dokázali případně v takové skupině domlouvat.

Petr HOLUB, moderátor
——————–
Víte o tom, že by existoval nějaký takový směr, nějaké takové debaty, které by mohly k něčemu vést? Nakonec do voleb je rok a jestli do půl roku se něco takového nevytvoří, tak jsou volby už ztraceny.

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
Já jsem opět naprosto nezávislý senátor a nestranný. Ale vím jistě, že tedy ty snahy tady jsou, že probíhají. Nedokážu o nich tady povídat, protože to jsou jistě snahy těch daných politických leaderů, ale vím, že neustále se objevují nové a nové snahy o to, aby se nějak nějaké skupiny domluvily a nelze než popřát, aby se jim to podařilo.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
Nyní se vrátíme ještě k vaší senátní práci. Vy jste říkala, že by se Senát měl ohlížet do minulosti, měl by být také kulturní institucí a tady je tedy jeden velký dluh. Vy jste rovněž členkou stále komise Senátu pro krajany, žijící v zahraničí a těch opravdu není málo. Československo opustili ještě před druhou světovou válkou nebo po ní. Mnozí pak po srpnové okupaci v roce 1968. Ke staré vlasti se přesto dodnes hlásí a ta se však ke krajanům chová dosti macešsky. Statistiky ministerstva zahraničí uvádí až jeden milion osm set tisíc lidí, kteří buď žijí v cizině, nebo mají české občanství, nebo si aspoň udržují znalost české kultury. Stát však jejich spolky, až na výjimky, málo podporuje. A to i přes sliby politiků, kteří se s krajany nikdy neopomenou při zahraničních cestách setkat a přímo objímat. A nemění se ovšem zákony, které by jim umožnily více ovlivňovat dění v Česku. A to nejde jenom o krajanské spolky, ale také třeba o volební právo, dvojí občanství. Pokud vím, vy jste se velmi angažovala, takže, paní senátorko, co uděláte pro to, aby se tento dosti tristní obrázek změnil?

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
V tuto chvíli leží v Poslanecké sněmovně dva návrhy zákonů. Jeden se týká právě občanství a jeden se týká možnosti volebního práva. To jsou zákony, které jsme připravili v Senátu, které Senát schválil a nyní jsou postoupeny do Poslanecké sněmovny. Ten o občanství dává možnost, aby lidé, kteří byli nuceni opustit Českou republiku v době nesvobody, tak aby zpátky mohli požádat o české občanství, respektive to není žádost, ale aby prohlášením mohli získat zpět české občanství. Ta možnost tady byla, ale byla ukončena, byla omezena. Řada těch, kteří odešli z České republiky, buď neměla v pořádku všechny dokumenty, nebo dokonce ani tu informaci neměla a dnes už máme mnoho těch, kteří znovu volají a píší a prosí o to, aby mohli být opět českými občany. Víte mně připadá naprosto tristní, že těmto lidem nechceme umožnit, aby zpět to občanství měli. To je, neexistuje důvod, proč by znovu nemohli být českými občany. My už jsme dvakrát takovou to novelu předkládali.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
A dopadli jste špatně, pokud vím.

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
A dopadli jsme špatně, ale teď snad prošla prvním čtením, a tak já věřím, že bude už tedy snad i ta atmosféra příznivější. Budeme zkoušet dál. Pokud se týká volebního práva, tak to volební právo pro zahraniční Čechy, to znamená občany České republiky, kteří mají občanství a měli by tedy mít právo volit, je stejné, jako bylo za doby totality. Tehdy se také mohlo volit pouze na zastupitelských úřadech. Tak a teď si představte Spojené státy, Kanadu nebo třeba i tedy Rusko. To jsou obrovské země, kdy ten dotyčný musí dvakrát na ten zastupitelský úřad dojet, to znamená minimálně dva dny dovolené a obrovské finanční náklady, a on často prostě tuto možnost nemá. A někdy jsou to třeba i starší lidé. Když jste v zahraničí a mluvíte s těmi lidmi, tak oni říkají: „Proč se k nám tak chováte? Vždyť my jsme tu zem neopustili z důvodu, že k ní nemáme vztah.“ Naopak někdy ten vztah u nich najdete možná daleko silnější, daleko intenzivnější, než se s ním setkáváte tady u nás. Ti lidé to velmi citelně nesou a já si myslím, že je proto potřeba vytvořit stejné podmínky, jako nakonec mají jiné evropské země a jiné světové demokracie. To znamená v tuto chvíli dát jim šanci, aby mohli volit například korespondenčně. To znamená, nemusí jet na ten zastupitelský úřad. Odstranit ty faktické, technické bariéry k tomu, aby se mohli účastnit. Oni se sice neúčastní všichni. Nicméně ten symbol toho, ano, já jsem stejným občanem jako každý jiný a ta země má ke mně kladný vztah, to je to důležité, co bychom měli pěstovat. O co bychom se měli starat, do čeho bychom se z jejich strany, toho jejich vztahu, tak toho bychom si měli vážit.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
Zdůrazňuje senátorka Jitka Seitlová, která byla hostem právě končícího Studia STOP. Děkujeme za váš čas a za vaše názory, nashledanou.

Jitka SEITLOVÁ, senátorka /Klub otevřené demokracie/
——————–
Na shledanou.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
Techniku obstarávala Dana Pohnánová a od mikrofonu se loučí …

Petr HOLUB, moderátor
——————–
Petr Holub.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
——————–
A Jana Šmídová. Na slyšenou.