Caracaský festival pod lupou

Rozhovor Haló novin s Ludvíkem Šuldou, vedoucím české delegace na XVI. SFMS

* Jak byste zhodnotil festival?

Jako účastník minulého festivalu v Alžírsku před čtyřmi roky můžu srovnávat, ale nerad bych tomuto pokušení podlehl. Je však faktem, že tohoto festivalu se zúčastnilo více delegátů (přes 15 000) než toho minulého a i počet zemí byl o něco vyšší. Venezuelský festival byl bohatší na konference, mítinky i semináře a jejich kvalitu považuji za nesrovnatelnou. Na rozdíl od Alžíru se v Caracasu mnohokrát stalo, že většina diskusí byla zcela zaplněna, a to i ty, které se konaly v sálech o několika tisíci místech. Na rozdíl od Alžírska bylo také možno se volně pohybovat po městě a poznávat tak život obyčejných lidí, jejich starosti a radosti.

* Bylo ale i nemálo problémů…

Co považuji za zápory, je špatně zvládnutá organizace festivalu hlavně z hlediska dopravy a koordinace pořadatelů s delegacemi z jednotlivých zemí. Na předchozích festivalech bylo pravidlem, že každá skupina měla k dispozici svého tlumočníka, resp. jakéhosi koordinátora mezi pořadateli a účastníky, to zde bohužel nebylo. Mnoho slibovaných věcí na festivalu chybělo (třeba festivalové směnárny), nebylo zcela dodrženo nebo bylo plněno se zpožděním. Nevýhodou byla i značná vzdálenost ubytovacích zařízení od Caracasu, kde se konaly jednotlivé akce. V případě české delegace to byla více než hodina od Caracasu, ale některé další delegace, s nimiž jsem měl možnost hovořit, bydlely až 3,5 hodiny od hlavního města. Vzhledem k tomu, že jednotlivé diskuse začínaly mezi 9. až 10. hodinou, tak s příslovečným jihoamerickým »maňana« nebylo možné některé zajímavé akce časově stihnout.

* Co konkrétního hnutí pokrokové mládeže setkání 7. až 15. srpna v Caracasu přineslo?

Je toho mnoho. Poznání problémů jednotlivých zemí, seznámení se s novými lidmi, výměna zkušeností, navázání či prohloubení spolupráce mezi jednotlivými organizacemi, které se festivalu zúčastnily. Myslím, že každému něco jiného podle jeho zájmů, politických zkušeností apod.
(Pokračování na str. 6)

(Dokončení ze str. 1)
Když budu mluvit za sebe a doufám, že i za členy české delegace, tak je to hlavně poznání Venezuely a její bolívarské revoluce. Poznání rozdělené země, na jejíž jedné straně stojí prezident Hugo Chávez, podporovaný nejen mladými lidmi, a na druhé straně opozice podporovaná USA. Měli jsme možnost poznat chudobu země, ale zároveň snahy vlády o zlepšení situace, staví se zde mnoho bytů pro potřebné, zlepšuje se dostupnost zdravotnictví.

* Dostal jste se k dění v zemi, projevila se aktuální situace nějak i na festivalovém programu?

Že je Venezuela značně politicky rozdělená země, bylo možné sledovat i v době naší přítomnosti, neboť se zde konaly komunální volby a některé organizační problémy byly způsobeny i tímto (blokády silnic opozicí, třetina autobusů pro delegáty nejezdila, neboť řidiči přešli k opozici apod.). Velkým zážitkem byl prý projev prezidenta Cháveze na zahajovacím ceremoniálu, ale pro mě pak ještě větším jeho proslov před vedoucími jednotlivých delegací a členy Mezinárodního organizačního výboru. Ve svém projevu ukázal velikou znalost současných světových problémů, ale pozoruhodná byla i jeho znalost klasiků, ať již se jednalo o Marxe či Rosu Luxemburgovou. Neméně významné bylo i to, že prezident Chávez osobně řídil dvoudenní zasedání antiimperialistického tribunálu.

* Aco se podařilo české delegaci?

Míň než jsme doufali a chtěli, ale vzhledem k situaci, jaká zde byla (organizační chaos, nedostatečné jazykové vybavení většiny domácích organizátorů) se dá říci, že jsme vytěžili téměř maximum. Hodně bylo ovlivněno i nezkušeností delegátů, z nichž většina byla na podobné akci poprvé, zároveň však musím podotknout, že nás bylo o třetinu více než před čtyřmi roky v Alžírsku.

* Pokud vím, celkem dobře fungoval jako tradičně i reprezentační stánek české delegace…

Ano, jako delegace jsme po celou dobu festivalu měli na tzv. Veletrhu přátelství svůj informační stánek, který byl po téměř celou dobu konání SFMS v obležení zvídavých návštěvníků i účastníků festivalu. Jednotliví delegáti se zúčastnili mnoha konferencí, seminářů a navazovali osobní kontakty s delegáty z jiných zemí. Podařilo se nám jako národnímu přípravnému výboru mít svého zástupce jako předsedu předsednictva na konferenci k 60. výročí svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki a člena předsednictva na konferenci k významu Světových festivalů mládeže a studentstva. Zároveň zástupce našeho přípravného výboru fungoval v Mezinárodním přípravném výboru a vystoupil s projevem při zahájení Dne solidarity s Evropou. Samozřejmě, že jsme měli připravené i projevy na některé z konferencí. Jelikož významnou část české delegace tvořili členové Komunistického svazu mládeže, bylo na programu i mnoho bilaterálních jednání s jejich partnerskými organizacemi z Německa, Švédska, Maďarska, Španělska, Japonska, Kolumbie atd., k některým dalším pak vinou organizačních zmatků nedošlo. Kromě výměny názorů a seznámení s aktuálními problémy v jednotlivých zemích, popř. plánování společných akcí, seznámilo KSM své partnery i s hysterickou antikomunistickou kampaní, kterou u nás rozpoutali senátoři Štětina a Mejstřík, a s jejich trestním oznámením proti časopisu KSM Mladá Pravda a jeho redaktorům.

Foto popis|