JAROMÍR ŠTĚTINA POSLANEC EP ZVOLENÝ ZA TOP 09 S PODPOROU STAROSTŮ
Jak jinak, vždyť je před volbami a strach ze sjednocené levice je natolik velký, že někteří páni senátoři, nedbaje svých důležitějších povinností, vrhli se opět na osvědčenou metodu boje proti komunismu a jeho symbolům. K tomuto účelu se hodila změna trestního zákona, kterou podpořili převážně pravicoví senátoři, přisadili si i senátoři za KDU-ČSL. Co na tom, že podobný návrh zákona smetl ze stolu již jednou Ústavní soud, protože takto prezentovaná norma byla a je v rozporu s právním řádem. Někteří senátoři mají potřebu vykazovat stále stejnou činnost, která jim přináší nejen uspokojení, ale především zviditelnění. Své posty si musí zasloužit především senátoři Mejstřík, Štětina a Pavlata, kteří jsou svými urážlivými výroky proti komunistům pověstní. Není to tak dávno, co se snažili svými peticemi »Zrušme komunisty«, nebo »s komunisty se nemluví« ovlivnit veřejnost a dostat KSČM na periferii politického dění tak, aby ho nemohla výrazněji ovlivňovat. Je všeobecně známo, že hvězda Martina Mejstříka, jako studentského vůdce z období sametové revoluce, vyhasla a z působení nebo nějaké užitečné činnosti v Senátu o něm není takřka slyšet. Jen občas zaujme nějakými protikomunistickými, nebo extrémními návrhy.
Nejsou to však pouze páni senátoři, kteří chtějí zakázat komunismus a přinutit KSČM, aby se přejmenovala, ale jsou mezi námi i takové skupiny lidí, především v uměleckých kruzích, kterým slovo komunismus nahání husí kůži. Škoda jen, že právě mnozí z nich dnes nenašli v kulturním životě takové uplatnění, takovou míru uznání a ocenění svého umu, jako před listopadem 1989. Kdo by to také z nich přiznal, to se přece dnes nenosí. Ví to samozřejmě i Ladislav Smoljak, který nemůže chybět tam, kde se hlásá zákaz KSČM a jejích údajných symbolů diktatury. Sám se netají tím, že chce dát komunistům šachmat.
I tak může vypadat realizace »soudobé demokracie« u nás v praxi!
Demokracie snese totiž téměř vše, jen výzvy k násilí, některé typy hlásané nenávisti, včetně potlačování práv a svobod na úkor jiných, by se měly trestat, ať se jedná o kohokoliv. Takto nenávistně naladěné skupiny, i když mnohdy vypadají nebezpečně, ve společnosti velkou váhu nemají. Rozumní lidé totiž dovedou včas rozpoznat jejich názory a jednání, ze kterých aktéři ctí pouze svůj prospěch. Zůstává otázka, zda tyto skupiny, vytvořené několika jedinci, jsou přínosem pro pouze černobílé vidění minulosti a občanského života. Ti totiž stavějí stále komunisty do role nepřátel demokracie a popírají jejich účast na vytváření dnešní společnosti tak, aby v ní mohli občané důstojně žít. Takovýmto jednáním, osočováním a vymýšlením zástupných, méně důležitých priorit, odrazují lidi od občanského života, od voleb a v daném případě i od důvěry k senátorům, která už tak je mizivá. Takto Senátem schválený trestní zákon, nemá jistě šanci v reálném životě, a proto také nemůže uspět ani ve sněmovně. Komunisté však musí počítat s tím, že si pravicoví politici, a nejen senátoři, s blížícími se volbami, opět nějakou tu »frašku« na ně vymyslí.