Dlouhá trať s překážkami

STŘEPY Z PARLAMENTU

Pořád se učím. Prvních deset měsíců v lavici mi dalo nahlédnout do tajů různých odstínů politického vyjadřování. Zcela jsem je pochopil, když jsme před několika dny jako delegace redakční rady petice www.zrusmekomunisty.cz předávali prvních 50 000 podpisů předsedovi Poslanecké sněmovny Lubomíru Zaorálkovi. Vedli jsme s panem předsedou rozhovor a všichni jsme argumentovali chvílemi věcně, chvílemi vášnivě. Snažili jsme se ho přesvědčit, aby sociální demokraté zvedli ruku pro novelu trestního zákona, který chce zakázat propagaci nacismu a komunismu. Tento zákon nedávno Senát většinou přítomných senátorů schválil.
Pan Zaorálek nám vysvětlil svoji pozici, že je třeba porazit komunisty ve volbách. My jsme se pak neúspěšně snažili vysvětlit, že propagace stalinistické strany, jež má ve svém programu a ve svém názvu násilí, je anachronismus. Přesto jsme dosáhli jednoho výrazného úspěchu. Pan předseda Poslanecké sněmovny slíbil, že jeho komora senátní návrh nesmete se stolu, ale připustí návrh k projednávání. Měl jsem radost, že diskuze může být korektní, i když mají obě strany různý názor. V marasmech dnešního vzájemného osočování politiků to byl pro mne takřka objev Ameriky. Nicméně vnitřně, intuitivně i díky podpásovkám z životní zkušenosti spíše dávám za pravdu panu Ladislavu Smoljakovi, který spolu s námi ostatními petici předával: „Kdo se ke komunistům hlásí, ten se hlásí k diskriminaci lidí podle třídního původu, zákazu používat soukromé vlastnictví v podnikání a ke změně společenských poměrů násilím.“ Třeba se mezi poslanci sociální demokracie najdou i takoví, kteří vědí, že komunisté nejsou jejich spojenci, nýbrž usmívající se nepřátelé.
I kdyby v tomto kole zákon neprošel, dokázalo 50 000 lidí, že se o roli komunistů začalo konstruktivně hovořit. Petice pokračuje, neb to bude běh na dlouhou trať, a to s překážkami.

Foto autor| foto: Isifa, TV NOVA a archiv