JAROMÍR ŠTĚTINA POSLANEC EP ZVOLENÝ ZA TOP 09 S PODPOROU STAROSTŮ
Čekalo se, že v čele bojů za ochranu životního prostředí v Československu a v České republice bude Strana zelených (SZ). Nestalo se tak a je otázka, zda se tak stane.
SZ vznikla krátce po 17. 11. 1989. Její pražská část byla vzápětí obviněna z estébáctví a vláčena všemi kanály této země. Ani další složky SZ si nevedly dobře, takže po raketovém vzestupu, kdy preference SZ sahaly až k 11 %, skončila SZ v červnu 1990 se 4,5 % před branami parlamentu. Výzva předsedů čtyř »demokratických« politických stran (mezi nimi i předseda SZ) k zákazu Komunistické strany Čech a Moravy na místo boje za ochranu životního prostředí zřejmě rozhodla o její volební prohře. Preference SZ dále klesaly až na 1 %. Hranice 5 % pro vstup do parlamentu přivedla SZ do koalice se Zemědělskou stranou a Československou stranou socialistickou, které vytvořily Liberálně sociální unii (LSU). SZ tak získala 3 poslance federální a 3 české. O federální poslance vzápětí přišla rozbitím Československa, pro které hlasoval též 1 poslanec SZ. Pro účast v této údajně levostředové koalici byla SZ velkou částí ekologů opět vláčena všemi kanály zemí českých. Nepomohlo ani, že v době tvrdé antiekologické vlády V. Klause se poslanci SZ Seiferovi podařilo vybojovat první protifreonový zákon. LSU se v r. 1995 rozpadla. SZ, vedená poté střídavě E. Zemanem a J. Čejkou, přežívala na okraji politického spektra, opovrhována hlavním proudem ekologů. Za ochranu životního prostředí v ČR bojovala slabě a téměř neviditelně. Silně viditelný ale byl boj některých funkcionářů SZ za devastaci životního prostředí -Lanče v Praze, Pucherny v Ústí n. L. apod.
Tmavozelený proud
Na jaře 2002 dospěla velká část ekologického hnutí k názoru, že dosavadní strategie nestranické politiky ochrany životního prostředí přestává být účinná. Nově ji měla zajišťovat SZ. Ekologičtí aktivisté se rozhodli hromadně vstupovat do SZ s tím, že ji ovládnou. To se jim podařilo na sjezdu na jaře 2003. Předsedou SZ byl zvolen bývalý první místopředseda Hnutí Duha, velký bojovník proti Jaderné elektrárně Temelín Jan Beránek. Jako jeho šedá eminence SZ fakticky ovládnul bývalý předseda Hnutí Duha Jakub Patočka. Vr. 1999 se oba s Hnutím Duha rozešli. Kromě řady jiných Hnutí Duha nemělo pochopení pro Patočkovu podporu »humanitárního« bombardování Jugoslávie. Nemám ve zvyku zbytečně strkat nos do cizích věcí. Mnozí ekologové, kteří vstoupili do SZ s cílem ji ovládnout, se mi začínali svěřovat o nedobrých poměrech v SZ. Později mi někteří i posílali rozbory podivných praktik nového vedení SZ: tvrdá kontrola informačních toků, ignorance názorů členské základny, potlačování kritiky. Později jsem to četl v rezignačním listu dvou členů vedení SZ -místopředsedy SZ pro zahraničí O. Lišky a prvního místopředsedy SZ D. Stráského. Nejúděsnější byl popis zmanipulování sjezdu SZ. Ptáte se jak? Když neuspěji jako delegát na sjezd ve své základní organizaci, založím si se svými příbuznými svou organizaci SZ, nejlépe daleko od svého místa bydliště. Tou se nechám zvolit delegátem sjezdu SZ. V nepočetné politické straně, kde 1 delegát sjezdu připadá na 5 členů, to prý jde docela snadno. Pro toho, kdo má dost silný žaludek. Takhle se podle řady Zelených podařilo zmanipulovat Beránkem a Patočkou 2 sjezdy SZ. Špatná to správa pro nepočetné politické strany.
Přibývalo podivných prohlášení skupiny J. Beránka, vyvolávající v SZ i mimo ni nelibost. Místo nadějného exministra životního prostředí M. Bursíka prosadila Beránkova skupina do čela kandidátky do Evropského parlamentu J. Patočku a za ním několik nul. Vyvolala tím otevřenou vzpouru části členů SZ, kteří demonstrativně podpořili Stranu pro otevřenou společnost. Mnoho hlasů nezískala, ale se 3 % hlasů (při mizivé volební účasti) neprošel do EP ani Patočka. Krize v SZ se dál prohloubila. Zvláště, když Beránkova skupina prosadila kandidaturu pana Štětiny na senátora. Štětina byl nakonec senátorem zvolen. SZ ale prohrála. Antikomunismus, samozřejmě, není program.
Co dál?
Žádný strom neroste do nebe. Ani Beránkovo a Patočkovo vedení SZ. Staré i nové struktury v SZ se na poslední sjezd SZ velmi pečlivě připravovaly. Na nedávném sjezdu v září 2005 Beránka a jeho partu delegáti odvolali z vedení SZ. Předsedou byl zvolen politický turista, ekolog Martin Bursík. Bude v SZ lépe? Prý jistě. Prý už hůř ani být nemůže. Je tu ale více problémů. Nezačnou se opět brzy po vítězném sjezdu jeho vítězové svářit mezi sebou? Jaké budou priority? Má jít o klasický ekologický program včetně požadavku trvale udržitelného rozvoje. Nejvýznamnější frontou bude opět energetická politika. Ne že by ČR měla energetickou politiku dobrou, má-li vůbec nějakou. Vážné chyby má ale i energetická politika SZ: boj proti jaderné energetice, tváří v tvář nastupující klimatické katastrofě, přehlížení sociálních aspektů ekologické daňové reformy atp. Je tu i antikomunismus. Zůstal v programu SZ. V situaci, kdy některé zákony pro i proti ochraně životního prostředí prochází či neprochází velmi těsně v parlamentu i díky poslancům KSČM, je to z hlediska ochrany životního prostředí hloupé. Je to ale velmi špatné především pro SZ. Pravda, SZ v tom není sama. Ještě ostřejší antikomunismus hlásá »Hnutí zelených«, které založila poražená Beránkova skupina. Bez Beránka, ale včele s J. Patočkou. Nevybíravě útočí na SZ, kterou opustili hned poté, co v ní ztratili moc.