Blíží se volby. Jako před každými volbami se v tisku a televizi objevují vyhraněné názory extremistů ve snaze diskreditovat a nebo alespoň snížit politickou sílu jiných stran. Jsou k tomu používány různé tzv. aféry, v poslední době například proti ČSSD nejznámější turista pan Krejčí. U ODS jsou to většinou finanční aféry týkající se rozebrání republiky při privatizaci a u KDU-ČSL jejich tradiční jidášská politika.
Proti KSČM je vytahováno strašidlo komunismu, neboť jiné aféry se proti představitelům této strany nepodařilo najít. Jako vždy je vytažen případ Babice, v Senátu známý bijce komunistů pan Štětina, zase navrhl kriminalizaci KSČM a porovnává ji s fašismem. Zvláště od panaŠtětiny takové prohlášení sedí. Dříve se bratříčkoval s Mohoritou a mocnými v SSSR, jak uvádí Zdeněk Hrabica v literárním časopise Světa v obrazech z 18. 2 .2005, jeho bývalý přítel. Pro pana Štětinu bylo tehdy výhodné být aktivním členem SSM (Socialistického svazu mládeže) a propagovat lásku k Sovětskému svazu jako novinář oddaný socialistickému režimu. Po tzv. sametové revoluci by se panu Štětinovi tento postoj nevyplácel, tak jako mnoho jiných (kovaných komunistů) honem převlékl kabát a změnil se v tvrdého bojovníka proti komunismu, to přece v dnešní době vynáší, a stal se z něho dobře placený senátor. Jestliže vytýká nedemokratické postupy komunistům po roce 1948, sám je uplatňuje nyní. Bohužel poturčenec je vždy horší Turka, to říkala vždy moje babička a platí to dodnes. Dnes u bývalých komunistů, kteří honem zahodili legitimace a hledali teplá místa u jiných stran, většina u ODS a další v ČSSD. Tito lidé mají strach, aby nebyla odhalena jejich minulost, a tak řvou bijte komunisty, připomíná mi to jak zloděj křičí, chyťte zloděje.
V KSČM zůstali ne staromilci, jak se snaží tvrdit média, ale lidé s charakterem, kteří nemění názor podle momentální politické situace. Nejsou zde lidé, na které by bylo možno poukázat jako na tuneláře, podvodníky, zbohatlíky, anebo jiné nepoctivce. Tak se vytahují alespoň hříchy jejich otců nebo ideologická nesnášenlivost a straší se občany krvavým převratem a podobně. Brzy se snad dočkáme i toho, že nám média budou tvrdit, že komunisté pojídají děti. Vždyť paměť je tak krátká, co pak si pan Štětina může pamatovat z převratu v roce 1948, který byl tehdy v souladu s ústavou, nebo z dob 1950, když mu je nyní 60 roků. On si však ani nepamatuje to, že z Československa do SSSR se nešlo dostat bez pasu, a to již ani z ruzyňského letiště, a obdobně tomu bylo i do všech socialistických zemí. Pan Štětina musel být doopravdy velký prominent a znát se s kde kým na vysokých místech. Bojím se takových lidí, kteří zneužívají pouze společnost ke svému prospěchu, v tomto případě pravicového senátora. Důvěryhodnost jejich činu se pak musí rovnat nule. Je to jenom trik, jak oslabit protistranu v předvolebním boji. Demokratičnost a myšlení pana Štětiny jsou zřejmé z jeho vyjádření v úterý 25. října 2005 v deníku Právo, kde byl dotaz na to, kdyby jeho návrh zákona prošel, že může Ústavní soud navrhovaný zákaz komunismu zrušit kvůli nesouhlasu s ústavním právem. Pan Štětina odpověděl: »Některé nové ústavní soudce jsme už u nás v Senátu schvalovali a já jsem s nimi o tom hovořil a myslím si, že situace je jiná.« Nepřipomíná vám to nejtvrdší 50. léta, když soudci byli ovlivňováni politikou? To však byla tehdy» diktatura proletariátu«, dnes však máme demokracii, ale zase jenom pro někoho. PanŠtětina podsouvá KSČM násilí a Marxovu tezi, že svět nelze jen vykládat, ale nutno jej měnit, si vyložil jako návod k násilí. Pro normálně myslícího člověka je to však návod k aktivnímu pokroku. Ukazuje to však na podstatu myšlení takto se vyjadřujícího člověka, který veškeré prostředky využívá ke svému prospěchu.
Na závěr přikládám úryvky ze hry Těžká Barbora od Voskovce aWericha: Co na světě mám rád, nedám si brát, Co na světě mám rád, nedám si brát Nebuďte lidi hluší a nastavte uši Než s lumpy tancovat, to se chci radši prát!
Chceme vás na mou duši upřímně varovat Nebuďte lidi hluší a nastavte uši Falešně hrají s vámi, chtějí vás obehrát nechceme na mou duši, nic víc než varovat
O autorovi| Miro ROUSEK, zahraniční novinář, Náchod